V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Složením dvou
Lorentzových transformací S'' vznikne správná Lorentzova transformace mezi S'' jen
tehdy, když rychlost soustavy S'' vůči soustavě stejný směr jako rychlost vůči Fyzikálně
to souvisí tím, velikost rychlosti světla neskládá žádnou jinou rychlostí, zatímco směr
rychlosti světla obecně mění (aberace světla, viz níže).70)
Čas měřený ideálními hodinami pohybujícími spolu daným tělesem nazývá vlastní čas tohoto
tělesa.69), vzhledem tomu, (soumístnost), bude časový interval mezi těmito
událostmi měřený soustavy roven
∆t' √(1 v2/c2) (1.69) zaměníme čárkované nečárkované souřadnice a
rychlost nahradíme -V
(1. Vlastní čas souvisí prostoročasovým intervalem vztahem (jelikož dx=dy=dz=0)
dτ (1/c) (1.71)
http://astronuklfyzika.htm (11 38) [15.10.69')
Obecnou Lorentzovu transformaci platnou při libovolném směru rychlosti inerciální soustavy S'
vzhledem soustavě lze získat speciální Lorentzovy transformace (1.
Z Lorentzových transformací (1.69) pak
se provede zpětná transformace původních souřadnic. Obecná Lorentzova transformace se
obvykle zapisuje vektorovém tvaru
(1.2008 12:14:32]
.cz/Gravitace1-6.69'')
kde [O, (x,y,z)] polohový vektor počátku události (t,x,y,z).: Gravitace její místo fyzice
Obrácené Lorentzovy transformace soustavy dostaneme vzhledem rovnocennosti obou
soustav jednoduše tak, vztazích (1. Proto obecnou Lorentzovu transformaci
nelze získat prostým skládáním speciálních Lorentzových transformací jednotlivých osách X,Y,Z.69) snadno plynou známé kinematické efekty speciální teorie
relativity dilatace času, kontrakce délek neaditivní zákon skládání rychlostí.69) tak, nejprve
použije pomocných souřadnic takových, pohyb nich děje podél osy aplikuje (1.Ullmann V.
Máme-li soustavě dvě soumístné události x,y,z,t x,y,z,t+∆t oddělené časovým intervalem ∆t,
pak podle (1
