V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
větší menší vlnové délce). horní části je
znázorněna elektromagnetická vlna delší kratší vlnové délce, dolní části kvantová představa šíření záření kvantech
- fotonech. nižších frekvencích, energie fotonu nedostatečná tomu, aby elektron uvolnil
z vazby kovu (či atomu) fotoefektu nedochází.
Obr.Lewis)
- můžeme představit jako jakési "balíčky" "klubíčka" elektromagnetického vlnění určité
frekvenci, které pohybují rychlostí světla (dolní část obr.1.1 dole), mezi nimiž jsou relativně
dlouhé nepravidelné "mezery".1.
Korpuskulárně-vlnový dualismus elektromagnetického vlnění ilustrován obr.RNDr.2008 12:13:16]
.10-34 J.s).
Kvanta elektromagnetického vlnění nazývají fotony (tento název zavedl americký chemik G. Tato tendence bude zvětšovat
s rostoucí frekvencí klesající vlnovou délkou.1.1.1. kvantové
mechanice často používá "přeškrtnutá" Planckova konstanta h/2π. horní
části obrázku schématicky znázorněno nejprve běžné elektromagnetické vlnění nižší vyšší
frekvenci (tj. Zvyšujeme-li frekvenci elektromagnetického vlnění,
podle klasické fyziky neděje nic jiného, než úměrně bude zkracovat vlnová délka c/ν). Každý foton obsahuje určité
množství energie které tím větší, čím větší kmitočet h.1.
http://astronuklfyzika.N. Při větších
vlnových délkách, tj.cz/JadRadFyzika.1. Zbytek přemění
v kinetickou energii (1/2) mev2 emitovaného elektronu hmotnosti me, vylétajícího rychlostí v. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika
vazbové energii elektronu kovu, která poměrně malá jednotky elektronvoltů). Schématické znázornění korpuskulárně-vlnového dualismu elektromagnetické vlny.ν která
kvantitativně popisuje vlastnosti fotoelektrického jevu dokonalém souladu experimentem.
Zákon zachování energie pak vede Einsteinově fotoelektrické rovnici h.ν, kde Planckova konstanta =
6,6251. Při extrémně vysokých frekvencích
ν≈1018Hz (odpovídajících již záření nakonec zjistíme, vlna klasickém smyslu nám zmizela záření se
bude vyzařovat šířit krátkých dávkách kvantech (obr. Tato konstanta hraje základní úlohu při všech jevech mikrosvětě.1.1.1.1).10.
Při hodně vysokých frekvencích (řádově ν≈1014Hz, tj.htm 58) [15. λ≈10-7m) však budeme pozorovat, vlna nebude již
mít konstantní amplitudu, nýbrž její amplituda bude fluktuovat
