V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Ukazuje se, čím výbuch novy
silnější, tím déle němu hvězda "nabírá nové síly" (hromadění dostatečného množství vodíku). Nahromaděný vodík se
sloučí hélium příp. dále), vyzáří energie, reakce ustane bílý trpaslík hromadí nový materiál případné další
explozi.htm (13 16) [15.
http://astronuklfyzika. Znovu může přetékat plyn z
druhého dvojhvězdného partnera proces výbuchu novy může vícekrát opakovat.
Vpravo: závěrečných fázích evoluce hvězda odvrhne obálku horních plynových vrstev, níž stává zářící
tzv. Při výbuchu novy jsou odvrženy jen povrchové vrstvy (cca 10-5 hmotnosti hvězdy) výbuchu jasnost
hvězdy několik měsíců let vrátí prakticky stejnou hodnotu jako před výbuchem.Ullmann V. Zároveň výrazně začnou
projevovat nestability: hvězda pulzuje (mění svoji velikost, jas teplotu), odvrhuje vnější vrstvy látky
nebo dokonce vybuchuje jako nova (popř. Celá tato "žhavá výheň", níž "vaří" chemické prvky, obklopena tlustou vrstvou
plasmy vodíku hélia, přes kterou konvekcí postupně proniká uvolňovaná energie, nakonec
povrchovými vrstvami teploty ≈104 vyzařována formě elektromagnetického záření oblasti
infračerveného, viditelného oboru spektra. způsobeno tím, termonukleární reakce mezi těžšími jádry mají
mnohem nižší energetickou vydatnost než mezi jádry vodíku, takže vysokých teplot tlaků "vyhoří"
velmi rychle.: Černé díry
vodík hélium.
Hmotná hvězda závěrečných fázích své evoluce (ilustrační obrázek měřítka nejsou dodržena).
V pozdních fázích evoluce hvězdy objevují zdroje energie sférických slojích, kde zapalují různé
jaderné reakce, vzniká řada zón zářivého konvektivního přenosu energie. Přetékající vodík, vytvářející při povrchu bílého trpaslíka tenkou vstvu, silnou gravitací
stlačován zahřívá vysokou teplotu; při dosažení určitého kritického množství dojde zapálení řetězové fúzní
(termonukleární) reakce explozívního charakteru, při níž náhle uvolní velké množství energie. Mechanismus výbuchů novy nyní vysvětluje termonukleární explozí vodíku, který se
nashromáždil povrchu bílého trpaslíka při akreci plynů červeného obra, tvořícího bílým trpaslíkem těsný
dvojhvězdný systém (§4.2008 12:14:25]
.
*) Výbuch novy
Nyní víme, nejde "novou hvězdu", ale vzdálená slabá hvězda, ztěží viditelná velkým dalekohledem, náhle zvýší
svou jasnost asi 100 000-krát.
Pro závěrečné fáze hvězdné evoluce charakteristické, probíhají podstatně rychleji než hlavní fáze
spalování vodíku hélium. supernova viz následující §4.cz/Gravitace4-1.10.2).2).
Vlevo: Hvězda závěrečné etapě své evoluce slupkovou "cibulovitou" strukturu vyhořelým jádrem (u
dostatečně hmotných hvězd tvořeno převážně železem), kolem něhož řada zón nichž dohořívají
jednotlivé druhy termonukleárních reakcí. "planetární" mlhovina