Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 381 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
http://astronuklfyzika. V pozdních fázích evoluce hvězdy objevují zdroje energie sférických slojích, kde zapalují různé jaderné reakce, vzniká řada zón zářivého konvektivního přenosu energie.2).htm (13 16) [15. Zároveň výrazně začnou projevovat nestability: hvězda pulzuje (mění svoji velikost, jas teplotu), odvrhuje vnější vrstvy látky nebo dokonce vybuchuje jako nova (popř. supernova viz následující §4. Hmotná hvězda závěrečných fázích své evoluce (ilustrační obrázek měřítka nejsou dodržena). Znovu může přetékat plyn z druhého dvojhvězdného partnera proces výbuchu novy může vícekrát opakovat. *) Výbuch novy Nyní víme, nejde "novou hvězdu", ale vzdálená slabá hvězda, ztěží viditelná velkým dalekohledem, náhle zvýší svou jasnost asi 100 000-krát. Mechanismus výbuchů novy nyní vysvětluje termonukleární explozí vodíku, který se nashromáždil povrchu bílého trpaslíka při akreci plynů červeného obra, tvořícího bílým trpaslíkem těsný dvojhvězdný systém (§4.10.2). Vpravo: závěrečných fázích evoluce hvězda odvrhne obálku horních plynových vrstev, níž stává zářící tzv. Vlevo: Hvězda závěrečné etapě své evoluce slupkovou "cibulovitou" strukturu vyhořelým jádrem (u dostatečně hmotných hvězd tvořeno převážně železem), kolem něhož řada zón nichž dohořívají jednotlivé druhy termonukleárních reakcí. "planetární" mlhovina.2008 12:14:25] .cz/Gravitace4-1. Nahromaděný vodík se sloučí hélium příp. Celá tato "žhavá výheň", níž "vaří" chemické prvky, obklopena tlustou vrstvou plasmy vodíku hélia, přes kterou konvekcí postupně proniká uvolňovaná energie, nakonec povrchovými vrstvami teploty ≈104 vyzařována formě elektromagnetického záření oblasti infračerveného, viditelného oboru spektra. Ukazuje se, čím výbuch novy silnější, tím déle němu hvězda "nabírá nové síly" (hromadění dostatečného množství vodíku). Pro závěrečné fáze hvězdné evoluce charakteristické, probíhají podstatně rychleji než hlavní fáze spalování vodíku hélium.Ullmann V. Přetékající vodík, vytvářející při povrchu bílého trpaslíka tenkou vstvu, silnou gravitací stlačován zahřívá vysokou teplotu; při dosažení určitého kritického množství dojde zapálení řetězové fúzní (termonukleární) reakce explozívního charakteru, při níž náhle uvolní velké množství energie. Při výbuchu novy jsou odvrženy jen povrchové vrstvy (cca 10-5 hmotnosti hvězdy) výbuchu jasnost hvězdy několik měsíců let vrátí prakticky stejnou hodnotu jako před výbuchem. způsobeno tím, termonukleární reakce mezi těžšími jádry mají mnohem nižší energetickou vydatnost než mezi jádry vodíku, takže vysokých teplot tlaků "vyhoří" velmi rychle. dále), vyzáří energie, reakce ustane bílý trpaslík hromadí nový materiál případné další explozi.: Černé díry vodík hélium