Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 260 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
htm 18) [15. Např. Rychlost světla nezávisí rychlosti pohybu zdroje.10. Při tomto klasickém experimentu paprsek světla při odrazu zrcadel nechal procházel tam zpět přes zuby rotujícího ozubeného kola.Lorentz, avšak plné pochopení vztahů mezi elektromagnetismem stavbou hmoty umožnil rozvoj atomové jaderné fyziky - viz níže.N). Klasická Faradayova, Ampérova Maxwellova elektrodynamika teorií makroskopickou a fenomenologickou výborně popisuje vlastnosti elektrických magnetických polí vakuu v látkových prostředích, jejich časové změny vzájemné přeměny. Některé metodologické otázky stavby fyziky jejího začlenění ostatní přírodovědy, do kontextu vědeckého poznání vůbec, jsou diskutovány §1.f. *) Rychlost světla srovnání všemi ostatními pozemskými rychlostmi neobyčejně velká (miliónkrát větší než rychlost zvuku vzduchu), takže dřívějších dobách nebylo snadné přesněji změřit (byla často považována nekonečnou). Teorie elektromagnetického pole fyzikálně-matematického hlediska rozebírána §1. Je-li vzdálenost mezi ozubeným kolem odrážejícím zrcadlem ozubené kolo rotující frekvencí obvodu zubů, platí mezi rychlostí světla první frekvencí kdy odražený paprsek přestane procházet, jednoduchý vztah 4.0 "Fyzika fundamentální přírodní http://astronuklfyzika.C.1849.: Gravitace její místo fyzice neprobíhá bezprostředně jednoho náboje druhému, ale šíří prostředím ležícím mezi nimi. disperze).Ullmann V.století byly technické problémy vznikající při průmyslové revoluci.1675 při pozorování zatmění Jupiterových měsíčků, avšak reálné změření rychlosti světla použitím pozemských zdrojů opticko- mechanických prostředků provedl Fizeau r.1881 1904 (měřili rychlost světla směru proti směru pohybu Země) dokonce ukázala, rychlost světla vakuu nezávisí na pohybovém stavu zdroje ani pozorovatele stejná všech inerciálních soustavách, pohybují vzájemně jakoukoli rychlostí. Měření Michelsona Morleye r. Položil tím základy učení elektromagnetickém poli, které dále rozpracoval, zobecnil a matematicky zformuloval J. Teorie elektromagnetického pole přivedla Maxwella poznatku konečné rychlosti šíření elektromagnetického působení rovné rychlosti světla *), předpovědi elektromagnetických vln a k hypothéze elektromagnetické povaze světla. Maxwellovy rovnice". Při zvyšování otáček ozubeného kola bylo pozorováno, při určité frekvenci otáček odražený paprsek ozubeným kolem již neprošel - paprsek, který projde mezerou mezi zuby kola, překonání vzdálenosti zrcadlu, odrazu překonání vzdálenosti zpět, vrátí prostoru ozubeného kola tehdy, když kolo otočí takový úhel, místo mezery je v dráze paprsku již zub.d.cz/Gravitace1-1. látkových optických prostředích rychlost světla něco nižší poněkud závisí na vlnové délce světla (tzv. Experimenty H.1895 H.A. Vznikaly tak zásadní objevy, které daly fyzice charakter ucelené vědy.5 "Elektromagnetické pole.2008 12:14:00] . V dalších experimentech bylo měření rychlosti světla postupně zpřesňováno, nynější hodnota činí 299 792,458 km/sekundu pro vakuum. vodě rychlost světla pro červené světlo činí (zaokrouhleně) 226000km/s, pro fialové 223000km/s.f.N (koeficient vzniká toho, vzdálenost překonávána dvakrát a doba otočení kola mezery zub 1/2. Tato skutečnost, vyjádřená principu konstantní rychlosti světla, stala základem speciální teorie relativity tím celé relativistické fyziky. První "mikroskopickou" teorii elektromagnetismu vypracoval r. Nepřihlíží však detailům struktury hmoty, povaze vlastních základních "nositelů" elektrických magnetických sil. První přibližné stanovení bylo provedeno astronomicky r.Maxwell (1831-1879) šedesátých letech minulého století. Velkým stimulem pro rozvoj fyziky průběhu 19.Hertze jeho následovníků, které prokázaly existenci elektromagnetických vln zjistily některé jejich vlastnosti, plně potvrdily správnost Maxwellovy teorie