V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Starověká filosofie, která skutečné podstaty věcí jevů
nemohla proniknout, naivně považovala podstatu některé povrchní čistě jevové aspekty
skutečnosti, založené bezprostředních smyslových počitcích.
http://astronuklfyzika. vrty pro nalezení vody virgulí), neprokázala statistická
významnost paranormálních jevů.2008 12:14:00]
.
Toto učení čtyřech základních prvcích světa bylo rozvinuto zvláště Aristotelem (384-322 př.Ullmann V.10.htm 18) [15. starověku
nebylo možno mezi těmito dvěma možnostmi nijak spolehlivě rozhodnout, takže různých
filosofických školách razily obě koncepce., jsou zřejmě tak staré, jako uvědomělé přemýšlení lidí přírodě. Pro srovnání viz též esej "Věda náboženství".
Tato spekulativní úvaha založena předpokladu, dělením vlastnosti látek nikdy nemění
a látka sama nositelem všech svých vlastností. Tak byla základní pralátku
považována voda (Thales)*), vzduch (Anaximenes) nebo oheň (Herakleitos). voda vlhkosti chladu, oheň tepla sucha).), který nutnost existence dále již nedělitelných atomů odůvodňoval tím, při
neomezené dělitelnosti nakonec nezbylo nic, mohlo být nositelem vlastností dané látky.
Toto všechno fyzikálně orientované práci vůbec nestálo zmínku, kdyby posledních letech tyto
iracionální představy stále více nešířily.5). Vzájemným spojením takových "podstat" měly vznikat jednotlivé základní prvky světa
(např. Spojením těchto čtyř živlů určitých poměrech mělo vznikat vše,
co přírodě pozorujeme. Filosofická theze strukturnosti hmoty je
téměř všeobecně přijímána metodologii přírodních věd..l.),
který jej doplnil koncepcí čtyř základních vlastností (podstat), kterými jsou teplo, chlad, vlhkost a
suchost. kap. Později byly
postulovány čtyři základní (nezávislé nepřecházející jedna druhou) pralátky, neboli prvky
(živly), nichž celý svět vybudován: voda (jako podstata kapalin), vzduch (jako představitel
plynného skupenstvi), země (jako nositelka vlastnosti pevných látek) oheň (jako původce
pohyblivosti proměnlivosti).n.
Filosofové zabývali rovněž otázkou, jak základních prvků hmota sestavena.
*) světle dnešních poznatků však lze říci, Thales nebyl zase tak daleko pravdy: podle současné
astrofyziky skutečně všechny prvky utvořily hvězdách jadernými reakcemi vodíku, který vznikl z
elementárních částic generovaných při velkém třesku (viz. Vznikaly snahy dát jednotlivé izolované poznatky souvislosti, zobecňovat
je extrapolovat.cz/Gravitace1-1.
Jednou základnich otázek, které klade filosofie je, kde najít podstatu veškerého jsoucna -
základní "prahmotu" (nejjednodušší nerozložitelnou pralátku) níž vznikly níž jsou složeny
všechny věci, rostliny, zvířata lidé..l.n. Podobné představy udržely do
středověku, kde byly základem alchymie.: Gravitace její místo fyzice
taková porovnání přece jen uskutečnit (např. Otázky jako "Kdy jak vznikl svět (vesmír)?", "Jak velký vesmír?", čeho je
složena hmota?" pod. Nauku atomech rozvinul hlavně Demokritos (asi
460-370 př.
Prostor, čas, hmota, vesmír
Při empirickém pozorování přírody nacházení jejich zákonitostí utvářely důležité abstraktní
pojmy jako prostor, čas, pohyb, hmota, které jsou jistými obrazy obecných (univerzálních)
vlastností jsoucna. týče
struktury hmoty, jsou podstatě dvě možnosti: buď hmota spojitá (neomezeně dělitelná),
nebo skládá určitých malých "zrníček" (atomů), které jsou již dále nedělitelné
