V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
1.6. oscilaci neutrin viz §1.10-6s 100-krát delší než pionů, takže
mnohé miony dopadají povrch země (umožňuje efekt relativistické dilatace času viz
pasáž "Miony" §1. způsobeno tím, dráhy nabitých částic jsou galaktickými a
mezigalaktickými magnetickými poli odchylovány rozptylovány všech možných směrů, takže k
nám buď neproniknou vůbec, nebo jejich "rozředěný" tok splyne celkovým kosmickým pozadím.6.10-8s) miony neutrina: π−→ µ−
+ ν'µ (neutrální πo-mezony velmi krátkým poločasem ≈10-16s rozpadají dvě
kvanta gama: γ).
K interakcím primárního kosmického záření atmosférou dochází nejčastěji výšce cca 30km. Značná část elektronů, pozitronů fotonů gama malých nadmořských
výškách vzniká rozpadem mionů Sekundární kosmické záření někdy rozděluje měkkou složku
(e±, energií 100MeV elektron-fotonová sprška) tvrdou složku (µ±, menší množství π±, p+, s
energií vyšší než 500MeV mionová hadronová sprška). Interakcí vysokoenergetických primárních protonů nukleony jádrech dusíku, kyslíku,
uhlíku) vznikají energetické protony, neutrony, π-mezony: . Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.1938 Alpách nadmořské výšce kolem 3000m.1.2, část "Radioaktivita beta", pasáž "neutrina".
Miony jsou rovněž nestabilní, avšak jejich poločas ≈2.10.
Sekundární kosmické záření
Při průchodu primárního kosmického záření zemskou atmosférou dochází řadě interakcí s
částicemi vzduchu. Miony rozpadají elektrony neutrina *): +
ν'e+ νe+ ν'µ přičemž vzniklé elektrony pozitrony mají kinetickou energii 50MeV.
http://astronuklfyzika.6 Ionizující záření
Vedle záření musí při takových procesech docházet emisi obrovského množství
vysokoenergetických částic, tj. Vznikají fotony brzdného záření, dochází tříštivým reakcím atomových
jader. zemský povrch dopadne celá sprška kosmického sekundárního záření,
obsahující nejčastěji elektrony e±, fotony miony menší počet vysokoenergetických protonů
a neutronů (obr.htm (26 32) [15.7). Celková bilance neutrin vznikajících rozpadem pionů následně mionů vede poměru počtu
mionových elektronových neutrin n(νµ) n(νe) Konfrontace tohoto očekávaného poměru "atmosférických"
neutrin skutečně změřeným zastoupením neutrin experimentech Super KamiokaNDE umožnilo
experimentálně prokázat tzv.
Pozn.
Tyto rozsáhlé spršky sekundárního kosmického záření atmosféře poprvé detekoval Pierre Auger v
r. Žádné záblesky
korpuskulárního záření, které následovaly příslušným časovým zpožděním γ-záblesku, však
nebyly pozorovány. Při povrchu Země zasahuje sprška
kosmického záření často značně rozsáhlé území mnoha kilometrů čtverečních.RNDr.
*) Při rozpadech pionů mionů vznikají mionová elektronová neutrina; označují někdy jako "atmosférická
neutrina".5 "Elementární částice")..
Srážkami vznikají kaskádách další další částice, reakce rozvětvuje, dokud energie
sekundárních částic neklesne pod asi 80MeV, kdy již interakce nevedou vzniku nových částic, ale již jen
k jejich absorbci.
Možné ohrožení života Zemi intenzívním zábleskem γ-záření následnou sprškou korpuskulárního záření z
blízkého kosmického zdroje diskutováno pasáži "Kosmické záření život" konci tohoto §1.cz/JadRadFyzika6.: Vysoká pronikavost mionů dána tím, mají asi 200-krát vyšší klidovou hmotnost než elektrony vykazují
pouze elektromagnetickou slabou interakci (na rozdíl protonů pionů, které mohou silně interagovat a
atomovými jádry). Vzniklé π
±-mezony jsou nestabilní, rozpadají vzápětí poločasem ≈2,5.. kosmického záření pravém slova smyslu.2008 12:13:55]
.
