V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
K interakcím primárního kosmického záření atmosférou dochází nejčastěji výšce cca 30km..6. Žádné záblesky
korpuskulárního záření, které následovaly příslušným časovým zpožděním γ-záblesku, však
nebyly pozorovány.
Možné ohrožení života Zemi intenzívním zábleskem γ-záření následnou sprškou korpuskulárního záření z
blízkého kosmického zdroje diskutováno pasáži "Kosmické záření život" konci tohoto §1. Vzniklé π
±-mezony jsou nestabilní, rozpadají vzápětí poločasem ≈2,5.10-6s 100-krát delší než pionů, takže
mnohé miony dopadají povrch země (umožňuje efekt relativistické dilatace času viz
pasáž "Miony" §1. Interakcí vysokoenergetických primárních protonů nukleony jádrech dusíku, kyslíku,
uhlíku) vznikají energetické protony, neutrony, π-mezony: .htm (26 32) [15. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika. Celková bilance neutrin vznikajících rozpadem pionů následně mionů vede poměru počtu
mionových elektronových neutrin n(νµ) n(νe) Konfrontace tohoto očekávaného poměru "atmosférických"
neutrin skutečně změřeným zastoupením neutrin experimentech Super KamiokaNDE umožnilo
experimentálně prokázat tzv. zemský povrch dopadne celá sprška kosmického sekundárního záření,
obsahující nejčastěji elektrony e±, fotony miony menší počet vysokoenergetických protonů
a neutronů (obr.1938 Alpách nadmořské výšce kolem 3000m. kosmického záření pravém slova smyslu...2008 12:13:55]
.10.
Sekundární kosmické záření
Při průchodu primárního kosmického záření zemskou atmosférou dochází řadě interakcí s
částicemi vzduchu.6 Ionizující záření
Vedle záření musí při takových procesech docházet emisi obrovského množství
vysokoenergetických částic, tj. Značná část elektronů, pozitronů fotonů gama malých nadmořských
výškách vzniká rozpadem mionů Sekundární kosmické záření někdy rozděluje měkkou složku
(e±, energií 100MeV elektron-fotonová sprška) tvrdou složku (µ±, menší množství π±, p+, s
energií vyšší než 500MeV mionová hadronová sprška). 1.cz/JadRadFyzika6. způsobeno tím, dráhy nabitých částic jsou galaktickými a
mezigalaktickými magnetickými poli odchylovány rozptylovány všech možných směrů, takže k
nám buď neproniknou vůbec, nebo jejich "rozředěný" tok splyne celkovým kosmickým pozadím.6. oscilaci neutrin viz §1. Vznikají fotony brzdného záření, dochází tříštivým reakcím atomových
jader.
http://astronuklfyzika. Miony rozpadají elektrony neutrina *): +
ν'e+ νe+ ν'µ přičemž vzniklé elektrony pozitrony mají kinetickou energii 50MeV.RNDr.5 "Elementární částice").
Miony jsou rovněž nestabilní, avšak jejich poločas ≈2. Při povrchu Země zasahuje sprška
kosmického záření často značně rozsáhlé území mnoha kilometrů čtverečních.1.
Tyto rozsáhlé spršky sekundárního kosmického záření atmosféře poprvé detekoval Pierre Auger v
r.
Pozn.: Vysoká pronikavost mionů dána tím, mají asi 200-krát vyšší klidovou hmotnost než elektrony vykazují
pouze elektromagnetickou slabou interakci (na rozdíl protonů pionů, které mohou silně interagovat a
atomovými jádry).2, část "Radioaktivita beta", pasáž "neutrina".10-8s) miony neutrina: π−→ µ−
+ ν'µ (neutrální πo-mezony velmi krátkým poločasem ≈10-16s rozpadají dvě
kvanta gama: γ).7).
Srážkami vznikají kaskádách další další částice, reakce rozvětvuje, dokud energie
sekundárních částic neklesne pod asi 80MeV, kdy již interakce nevedou vzniku nových částic, ale již jen
k jejich absorbci.
*) Při rozpadech pionů mionů vznikají mionová elektronová neutrina; označují někdy jako "atmosférická
neutrina"