Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 235 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
detektory bylo zjištěno, kosmické záření obsahuje nabité částice vysokých energiích přesahujících 1GeV. důsledku pionových interakcí energetických protonů kosmologickým http://astronuklfyzika. V r. Při průchodu primárního kosmického záření zemskou atmosférou pak vzniká sekundární kosmické záření něm zmíníme druhé části této pasáže kosmickém záření). Wulfa, který vynesl elektrometr vrchol Eiffelovy věže, kde výšce 330m naměřil asi poloviční ionizaci než při zemi. lehkých částic pak rychlé elektrony neutrina.Hesse jeho následovníků bylo použito vzduchotěsných elektrometrů, aby rychlost vybíjení nemohla být ovlivněna změnou tlaku vzduchu. *) r. Při balónových výstupech V. spektrum primárního kosmického záření, schématicky znázorněno levé polovině obr. Tyto pokusy pak r.6 logaritmickém měřítku. Úroveň radiace proto měla výškou nad zemí klesat. 1. Tvar tohoto spektra někdy přirovnává tvaru natažené lidské nohy: po víceméně rovnoměrném poklesu počtu částic energií cca 1015-16eV křivce objevuje ohyb jakoby tvaru "kolena", nímž pokles počtu částic energií začíná být něco rychlejší velmi vysokých energií cca 1018-19eV, kde úbytek částic začíná být opět něco pomalejší tvaru křivky objevuje jakýsi "kotník" "nárt".htm (22 32) [15.1991 byla zaznamenána částice kosmického záření energií 3. Součástí kosmického záření jsou vysokoenergetické fotony záření gama. Kosmické záření, které přichází vesmíru označuje jako primární; tím budeme zabývat nejdříve. Při výstupu prvních asi 800m ionizace skutečně ubývalo, ale pomaleji než očekávalo; při dalším stoupání ionizace naopak jevila vzrůst, který výšce asi 3km byl již značně prudký; výšce 5km byla ionizace 3-krát větší než při povrchu Země.5 "Elementární částice".6 Ionizující záření záření, ale zároveň byly detailně změřeny jeho vlastnosti.10. Pomocí stop kosmického záření mlžných komorách fotografických emulzích bylo nejen odhaleno složení kosmického záření, ale byla objevena řada nových částic, doby fyzice neznámých pozitron e+, mion mezony nakonec některé těžké hadrony (hyperony), viz §1. Toto zpomalení je poněkud překvapující, neboť astrofyzikálního hlediska oblasti nejvyšších energií dal očekávat spíše ještě rychlejší pokles četnosti, m.1.cz/JadRadFyzika6.3) a též detektorů stop částic mlžných komor jaderných fotografických emulzí (viz §2.1938 Pierre Auger detekoval koincidence impulsů pocházejících spršek částic (sekundárního) kosmického záření, vznikajících atmosféře. Takže mikročástice proton "makroskopickou" energii! S rostoucí energií počet částic kosmického záření rychle klesá (je úměrný zhruba E-3), takže zatímco tok částic energiemi kolem 1GeV poměrně intenzívní (cca 104/sec.Milikan s použitím elektrometru automatickým záznamem měření film, který balónu bez lidské posádky mohl vystoupit do daleko větších výšek; toto záření nazval "kosmické záření".1925 potvrdil R.Skobelcyn r. Nabízelo jediné vysvětlení: "zhora", z kosmického prostoru, přichází pronikavé záření mimozemského původu, které částečně prochází atmosférou a přispívá ostatní přírodní radiaci ionizaci při zemském povrchu. Horní hranice energií dosud registrovaného kosmického záření dosahuje cca 1020eV; srovnáme-li zatím nejvyššími energiemi částic cca 1012eV dosaženými pozemských urychlovačích, jsou kosmickém záření obsaženy daleko nejvyšší energie částic, jaké známe - převyšují řádů (tj. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika. solární složka tvořená zejména protony a 5-10% iontů hélia) vzhledem svému lokálnímu významu mezi kosmické záření zpravidla nezařazuje.-M.6. Samotné záření Slunce (tzv. Energie částic (primárního) kosmického záření pohybuje v širokém rozmezí. Elektrometry byly schopny pouze ukázat, zda záření přítomno jaká jeho přibližná intenzita./m2), vysokoenergetických částic je jen velmi málo pro energie 1016eV pozorujeme již jen několik málo částic 1m2 1rok, pro nejvyšší energie kolem 1019eV již jen cca 1částice/1km2 rok.RNDr. Tomu částečně nasvědčovalo pozorování T.2008 12:13:55] . Částice nejvyšších energiích 1020eV jsou detekovány jen ojediněle několik let.1922. I tento pokles byl však mnohem menší než kdyby šlo pouze záření (γ) pocházející zemského povrchu. Složení energie kosmického záření Pod kosmickým zářením (primárním) rozumíme vysokoenergetické záření vesmírného původu, které je tvořeno největší části protony (88%), dále jádry hélia (10%) dalších prvků (1%); obsah různých jader v kosmickém záření zhruba odpovídá zastoupení prvků vesmíru, jak ustavilo důsledku prvotní a hvězdné nukleosyntézy.j. *) Toto zjištění bylo tehdy značně překvapující, neboť odborníci době domnívali, veškerá přírodní radiace, způsobující ionizační vybíjení elektroskopů, svůj původ vyzařování radioaktivních látek obsažených v zemské kůře. pomocí koincidenčních měření G. stomilionkrát!) nejvyšší energie, dosahované zatím pozemských urychlovačích. Studium kosmického záření tak sehrálo neobyčejně významnou úlohu při poznávání zákonitostí mikrosvěta (ostatně, tak vysoké energie jaké vyskytují kosmickém záření, dosud neumíme dosáhnout pozemských urychlovačích, viz níže). Dolní hranice asi 109eV nabité částice nižších energiích totiž Zemi obtížně pronikají důsledku magnetického pole vytvářeného nabitými částicemi pohybujícími se ze Slunce ("slunečního větru").1020eV, což běžných jednotkách odpovídá cca 50 Joulům. Velký pokrok v chápání povahy kosmického záření přineslo použití částicových detektorů, zvláště Geiger-Müllerova detektoru (viz §2. První stopu částice kosmického záření mlžné komoře zaznamenal D.2). Energetické zastoupení částic, tj