Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 235 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
htm (22 32) [15. Při výstupu prvních asi 800m ionizace skutečně ubývalo, ale pomaleji než očekávalo; při dalším stoupání ionizace naopak jevila vzrůst, který výšce asi 3km byl již značně prudký; výšce 5km byla ionizace 3-krát větší než při povrchu Země. Nabízelo jediné vysvětlení: "zhora", z kosmického prostoru, přichází pronikavé záření mimozemského původu, které částečně prochází atmosférou a přispívá ostatní přírodní radiaci ionizaci při zemském povrchu. Při průchodu primárního kosmického záření zemskou atmosférou pak vzniká sekundární kosmické záření něm zmíníme druhé části této pasáže kosmickém záření). Horní hranice energií dosud registrovaného kosmického záření dosahuje cca 1020eV; srovnáme-li zatím nejvyššími energiemi částic cca 1012eV dosaženými pozemských urychlovačích, jsou kosmickém záření obsaženy daleko nejvyšší energie částic, jaké známe - převyšují řádů (tj. Tvar tohoto spektra někdy přirovnává tvaru natažené lidské nohy: po víceméně rovnoměrném poklesu počtu částic energií cca 1015-16eV křivce objevuje ohyb jakoby tvaru "kolena", nímž pokles počtu částic energií začíná být něco rychlejší velmi vysokých energií cca 1018-19eV, kde úbytek částic začíná být opět něco pomalejší tvaru křivky objevuje jakýsi "kotník" "nárt".1922.Milikan s použitím elektrometru automatickým záznamem měření film, který balónu bez lidské posádky mohl vystoupit do daleko větších výšek; toto záření nazval "kosmické záření". *) Toto zjištění bylo tehdy značně překvapující, neboť odborníci době domnívali, veškerá přírodní radiace, způsobující ionizační vybíjení elektroskopů, svůj původ vyzařování radioaktivních látek obsažených v zemské kůře.1991 byla zaznamenána částice kosmického záření energií 3. Kosmické záření, které přichází vesmíru označuje jako primární; tím budeme zabývat nejdříve. Částice nejvyšších energiích 1020eV jsou detekovány jen ojediněle několik let. Takže mikročástice proton "makroskopickou" energii! S rostoucí energií počet částic kosmického záření rychle klesá (je úměrný zhruba E-3), takže zatímco tok částic energiemi kolem 1GeV poměrně intenzívní (cca 104/sec.6. První stopu částice kosmického záření mlžné komoře zaznamenal D.j. I tento pokles byl však mnohem menší než kdyby šlo pouze záření (γ) pocházející zemského povrchu. stomilionkrát!) nejvyšší energie, dosahované zatím pozemských urychlovačích.1938 Pierre Auger detekoval koincidence impulsů pocházejících spršek částic (sekundárního) kosmického záření, vznikajících atmosféře.2). spektrum primárního kosmického záření, schématicky znázorněno levé polovině obr. Toto zpomalení je poněkud překvapující, neboť astrofyzikálního hlediska oblasti nejvyšších energií dal očekávat spíše ještě rychlejší pokles četnosti, m. Velký pokrok v chápání povahy kosmického záření přineslo použití částicových detektorů, zvláště Geiger-Müllerova detektoru (viz §2.cz/JadRadFyzika6. V r. Samotné záření Slunce (tzv.2008 12:13:55] . solární složka tvořená zejména protony a 5-10% iontů hélia) vzhledem svému lokálnímu významu mezi kosmické záření zpravidla nezařazuje.Skobelcyn r. Tomu částečně nasvědčovalo pozorování T. Energie částic (primárního) kosmického záření pohybuje v širokém rozmezí.Hesse jeho následovníků bylo použito vzduchotěsných elektrometrů, aby rychlost vybíjení nemohla být ovlivněna změnou tlaku vzduchu. Wulfa, který vynesl elektrometr vrchol Eiffelovy věže, kde výšce 330m naměřil asi poloviční ionizaci než při zemi. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika. Studium kosmického záření tak sehrálo neobyčejně významnou úlohu při poznávání zákonitostí mikrosvěta (ostatně, tak vysoké energie jaké vyskytují kosmickém záření, dosud neumíme dosáhnout pozemských urychlovačích, viz níže).6 logaritmickém měřítku. Při balónových výstupech V.10.RNDr.1020eV, což běžných jednotkách odpovídá cca 50 Joulům. Dolní hranice asi 109eV nabité částice nižších energiích totiž Zemi obtížně pronikají důsledku magnetického pole vytvářeného nabitými částicemi pohybujícími se ze Slunce ("slunečního větru")./m2), vysokoenergetických částic je jen velmi málo pro energie 1016eV pozorujeme již jen několik málo částic 1m2 1rok, pro nejvyšší energie kolem 1019eV již jen cca 1částice/1km2 rok.6 Ionizující záření záření, ale zároveň byly detailně změřeny jeho vlastnosti.-M.5 "Elementární částice". důsledku pionových interakcí energetických protonů kosmologickým http://astronuklfyzika. Elektrometry byly schopny pouze ukázat, zda záření přítomno jaká jeho přibližná intenzita. Úroveň radiace proto měla výškou nad zemí klesat. pomocí koincidenčních měření G. Tyto pokusy pak r. Složení energie kosmického záření Pod kosmickým zářením (primárním) rozumíme vysokoenergetické záření vesmírného původu, které je tvořeno největší části protony (88%), dále jádry hélia (10%) dalších prvků (1%); obsah různých jader v kosmickém záření zhruba odpovídá zastoupení prvků vesmíru, jak ustavilo důsledku prvotní a hvězdné nukleosyntézy. lehkých částic pak rychlé elektrony neutrina.1925 potvrdil R. Pomocí stop kosmického záření mlžných komorách fotografických emulzích bylo nejen odhaleno složení kosmického záření, ale byla objevena řada nových částic, doby fyzice neznámých pozitron e+, mion mezony nakonec některé těžké hadrony (hyperony), viz §1. 1.1.3) a též detektorů stop částic mlžných komor jaderných fotografických emulzí (viz §2. Součástí kosmického záření jsou vysokoenergetické fotony záření gama. Energetické zastoupení částic, tj. detektory bylo zjištěno, kosmické záření obsahuje nabité částice vysokých energiích přesahujících 1GeV. *) r