Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 178 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
htm 43) [15.RNDr. sloužit pohonu mezihvězdných lodí (fotonové rakety*) na rychlosti blízké rychlosti světla? Bohužel tomu tak není, resp.2008 12:13:46] .10.. Při interakcích elementárních částic mezi nimi působí tři základní druhy sil (fyzikálních polí) *): ■ Silné interakce mezi hadrony (mezony, baryony) mohou vyvolávat jednak rozptyl, jednak jaderné reakce, při vysokých energiích pak procesy vzniku nových částic antičástic, jako jsou π- mezony, nukleony, hyperony jejich kombinace. s termonukleární reakcí, která probíhala ohnisku velkého polokulového parabolického zrcadla, které by odráželo vznikající fotony kolimovalo směrem "dozadu". Při vyzáření tato hybnost předává zdroji opačném směru, přičemž předaná hybnost jednotku času udává působící sílu "tahu". Výrazně projevují neutronů (vzhledem jejich rozpadu beta), neutrin (interakce neutrin nukleony viz popis neutrinových experimentů §1.: → µ− ν'µ Následuje rozpad mionů, např. důsledkem zákona zachování hybnosti, neboli zákona akce a reakce: elektromagnetické záření tok hybnosti, který klasické elektrodynamice popsán Poyntingovým vektorem a z kvantového hlediska dán hybností fotonů (každý foton vlnění frekvenci energii E=h. V hypotetickém "anihilačním reaktoru" budoucnosti tedy muselo být dosaženo nejen účinné energetické využití tvrdého záření ale uzavření protonového, pionového, mionového elektronového (+ antičásticového) vysokoenergetického "plasmatu" tak, aby sekundární částice mohly spolu účinně anihilovat. vytvoření většího množství antihmoty, stejně jako složitějších antiatomů, není zatím žádná naděje blízké budoucnosti.f hybnost p=h.. problém mnohem složitější, vyskytují překážky nejen technického, ale principiálního fyzikálního charakteru.c2. ■ Elektromagnetické interakce nabitých částic způsobují Coulombovský rozptyl, radiační procesy jako http://astronuklfyzika.3).: Místo "fotonová raketa" možno použít názvu "kvantová raketa", neboť požadovaný efekt vzniká nejen emisí fotonů, ale jiných kvant-částic nesoucích hybnost.cz/JadRadFyzika5. Aby tento "raketový efekt" byl znatelný, třeba neobyčejně vysoký tok záření, který není dosažitelný stávajícími technickými prostředky. Antihmota možný zdroj energie? V populárně-naučné sci-fi literatuře často uvádí, při anihilaci hmoty antihmotou dochází 100-% přeměně hmoty energii, souladu Einsteinovým vztahem m. Jak bylo již výše nastíněno, záření vznikající při anihilační nebo termonukleární reakci není světelné, ale vysokoenergetické korpuskulární záření, pro které neplatí zákon odrazu; zrcadlo žádného známého materiálu toto záření neodráželo, ale převážně absorbovalo, což vedlo k jeho tepelnému zničení.2) a vysokoenergetických procesů, kde vznikají mezony hyperony další částice rozpadající v důsledku slabé interakce. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika. Pozn. 1. Interakce elementárních částic obecné vlastnosti Pod interakcemi elementárních částic rozumíme procesy při vzájemných srážkách dvou částic nebo srážkách částice atomovým jádrem (zde problematika částečně prolíná jadernými reakcemi rozebíranými výše §1. Pro fotony však nejpříznivější poměr (předaná hybnost→tah)/(potřebná emitovaná hmotnost energie). p'+p→2π++2π−+πο pak rozpadají miony neutrina, např. ■ Slabé interakce, projevující leptonů, mezonů baryonů, při srážkách většiny druhů částic uplatňují jen poměrně okrajově.f/c).5 Elementární částice Kromě produkce vlastních antiatomů dalším krajně obtížným problémem jejich izolace od okolní hmoty (snad daly určitou dobu udržet magnetickém poli), aby zabránilo okamžité anihilaci.. vůbec není možné využít energii odnášenou neutriny. Není však světlo, ale tvrdé záření gama, které zrcadlem fotonové rakety neodráželo, ale pohlcovalo. ν'e+ νe+ ν'µ teprve potom by mohla nastávat anihilace elektronů pozitrony (všechny tyto interakce jsou podrobněji rozebírány níže). projektu fotonové rakety počítá anihilační reakcí, popř. *) Fotonová raketa Kolimovaný zdroj elektromagnetického záření vykazuje efekt "raketového tahu" (je obrácený efekt světelnému tlaku, který poprve pozoroval již Lebeděv). Při anihilaci elektronu pozitronem skutečně veškerá klidová hmotnost obou částic mění elektromagnetické záření: e+ 2γ. Mohla tedy vzdálené budoucnosti být antihmota nevyčerpatelným zdrojem energie, popř. Při anihilaci protonů neutronů antiprotony antineutrony však nevzniká elektromagnetické záření (aspoň přímo), nýbrž π-mezony, např. Zatím není znám žádný fyzikální mechanismus, který umožňoval