V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
■ Slabé interakce, projevující leptonů, mezonů baryonů, při srážkách většiny druhů částic
uplatňují jen poměrně okrajově. důsledkem zákona zachování hybnosti, neboli zákona akce a
reakce: elektromagnetické záření tok hybnosti, který klasické elektrodynamice popsán Poyntingovým vektorem a
z kvantového hlediska dán hybností fotonů (každý foton vlnění frekvenci energii E=h.RNDr. vytvoření většího množství antihmoty, stejně jako složitějších antiatomů, není
zatím žádná naděje blízké budoucnosti.
Pozn.. Zatím
není znám žádný fyzikální mechanismus, který umožňoval. Při interakcích elementárních částic mezi nimi působí tři
základní druhy sil (fyzikálních polí) *):
■ Silné interakce mezi hadrony (mezony, baryony) mohou vyvolávat jednak rozptyl, jednak jaderné
reakce, při vysokých energiích pak procesy vzniku nových částic antičástic, jako jsou π-
mezony, nukleony, hyperony jejich kombinace.
Antihmota možný zdroj energie?
V populárně-naučné sci-fi literatuře často uvádí, při anihilaci hmoty antihmotou dochází 100-%
přeměně hmoty energii, souladu Einsteinovým vztahem m. Jak bylo již výše nastíněno, záření vznikající při
anihilační nebo termonukleární reakci není světelné, ale vysokoenergetické korpuskulární záření, pro které neplatí
zákon odrazu; zrcadlo žádného známého materiálu toto záření neodráželo, ale převážně absorbovalo, což vedlo
k jeho tepelnému zničení. problém mnohem složitější, vyskytují překážky
nejen technického, ale principiálního fyzikálního charakteru.
Interakce elementárních částic obecné vlastnosti
Pod interakcemi elementárních částic rozumíme procesy při vzájemných srážkách dvou částic
nebo srážkách částice atomovým jádrem (zde problematika částečně prolíná jadernými
reakcemi rozebíranými výše §1. p'+p→2π++2π−+πο pak rozpadají miony neutrina, např.
s termonukleární reakcí, která probíhala ohnisku velkého polokulového parabolického zrcadla, které by
odráželo vznikající fotony kolimovalo směrem "dozadu".cz/JadRadFyzika5.: Místo "fotonová raketa" možno použít názvu "kvantová raketa", neboť požadovaný efekt vzniká nejen
emisí fotonů, ale jiných kvant-částic nesoucích hybnost.
Při anihilaci elektronu pozitronem skutečně veškerá klidová hmotnost obou částic mění elektromagnetické záření:
e+ 2γ.2008 12:13:46]
.htm 43) [15. projektu fotonové rakety počítá anihilační reakcí, popř. vůbec není možné využít energii
odnášenou neutriny.
V hypotetickém "anihilačním reaktoru" budoucnosti tedy muselo být dosaženo nejen účinné energetické
využití tvrdého záření ale uzavření protonového, pionového, mionového elektronového (+
antičásticového) vysokoenergetického "plasmatu" tak, aby sekundární částice mohly spolu účinně anihilovat. Mohla tedy vzdálené budoucnosti
být antihmota nevyčerpatelným zdrojem energie, popř.
■ Elektromagnetické interakce nabitých částic způsobují Coulombovský rozptyl, radiační procesy jako
http://astronuklfyzika.10. Při anihilaci protonů neutronů antiprotony antineutrony však nevzniká elektromagnetické
záření (aspoň přímo), nýbrž π-mezony, např.c2. Není však světlo, ale tvrdé záření gama, které zrcadlem fotonové rakety neodráželo,
ale pohlcovalo. Pro fotony však nejpříznivější poměr (předaná
hybnost→tah)/(potřebná emitovaná hmotnost energie). Výrazně projevují neutronů (vzhledem jejich rozpadu beta),
neutrin (interakce neutrin nukleony viz popis neutrinových experimentů §1.f/c).
Při vyzáření tato hybnost předává zdroji opačném směru, přičemž předaná hybnost jednotku času udává
působící sílu "tahu".2) a
vysokoenergetických procesů, kde vznikají mezony hyperony další částice rozpadající v
důsledku slabé interakce. ν'e+ νe+ ν'µ teprve potom by
mohla nastávat anihilace elektronů pozitrony (všechny tyto interakce jsou podrobněji rozebírány níže)..3).f hybnost p=h.
*) Fotonová raketa
Kolimovaný zdroj elektromagnetického záření vykazuje efekt "raketového tahu" (je obrácený efekt světelnému
tlaku, který poprve pozoroval již Lebeděv). 1..5 Elementární částice
Kromě produkce vlastních antiatomů dalším krajně obtížným problémem jejich izolace od
okolní hmoty (snad daly určitou dobu udržet magnetickém poli), aby zabránilo
okamžité anihilaci.: →
µ− ν'µ Následuje rozpad mionů, např. sloužit pohonu mezihvězdných lodí (fotonové rakety*)
na rychlosti blízké rychlosti světla? Bohužel tomu tak není, resp. Aby tento "raketový efekt" byl znatelný, třeba neobyčejně vysoký tok záření, který není
dosažitelný stávajícími technickými prostředky. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika
