V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
1. rozpadovou konstantou (ln2)/T1/2, energií záření udává Geiger-Nutallův vztah: kde a
B jsou konstanty. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.cz/JadRadFyzika2. Kromě
toho jsou dceřinná jadra α-rozpadu většinou excitovaném stavu, takže jejich dexcitace doprovázena zářením
gama (viz níže "Radioaktivita gama").2 Radioaktivita
Obr.
Mechanismus rozpadu a
V pravé části obr. Tato empirická závislost dobře koresponduje mechanismem rozpadu tunelovým jevem vyzáření
částice zmíněným níže.RNDr.2 ideově znázorněn mechanismus vyzáření částice Můžeme zjednodušeně představit tak,
že těžké jádro více než 210 nukleony již tak velké, celkové přitažlivé pole silných interakcí, díky svému krátkému
dosahu, již nepůsobí dostatečně silně periferních oblastech jádra. Nestačí dostatečně vyrovnat vzájemné odpuzování
protonů, které dlouhý dosah (klesá čtvercem vzdálenosti).2008 12:13:25]
. Toho využijí některé nukleony, které "zkuplují" tak,
že protony neutrony vytvoří lokální silněji vázanou "buňku", která pak tzv.
Z mateřského jádra nukleony protony částice odnáší 2protony 2neutrony, takže vzniklé
dceřinné jádro bude mít N-4 nukleony Z-2 protony Mendělejevově periodické tabulce prvků bude
posunuto místa doleva směrem jednodušším prvkům. tunelovým efektem překoná
potenciálovou bariéru vazbové energie jádra vyletí ven jakožto částice *). 1.htm (11 36) [15.10.
*) Může vzniknout otázka, proč těžkých jader jsou emitovány právě částice αş4He2 třebas jednotlivé protony, neutrony,
deuterony, jádra 3He2? Příčinou velká vazbová energie částice úniku pole jádra potřebuje částice určitou kinetickou
energii.2. Dceřinná jádra α-
rozpadu bývají často rovněž radioaktivní β), zpravidla tvoří celé radioaktivní řady (viz §1.
http://astronuklfyzika.1.2. Spektrometrickým měřením řady α-radionuklidů bylo zjištěno, čím kratší poločas
rozpadu daný radionuklid, tím vyšší energie emitovaného záření Tuto závislost mezi poločasem rozpadu T1/2,
resp.c2, který konstantní -
všechny částice při přeměnách daného druhu jádra mají stejné kinetické energie [m(Z,N)-m(Z-2,N-4)-m(α)]. Emise jednotlivých nukleonů však
nastává silně excitovaných jader.
Spektrum záření a
Částice odnáší rozdíl energií mezi mateřským dceřinným jádrem [m(Z,N)-m(Z-2,N-4)]. Analýzou průchodnosti této potenciálové
bariéry tunelovým efektem lze odvodit zmíněnou Geigerovu-Nutallovu závislost mezi energií poločasem.4 "Radionuklidy"). Jednotlivé nukleony většinou nemají dostatečnou energii dispozici, zatímco emise silně vázané částice (jejíž hmotnost
je dostatečně menší než hmotnost nukleonů nichž skládá) energeticky výhodnější.
Příkladem radioaktivity alfa může být α-rozpad rádia 226Ra88 222Rn86 4He2(şα) radon 222.2.c2 -
spektrum záření čárové. Základní schéma radioaktivity α. Aby radioaktivitě mohlo dojít, musí být
splněna hmotnostně~energetická podmínka m(Z-2,N-4) m(α) m(Z,N), kde m(Z,N) hmotnost
jádra protonovým číslem nukleonovým číslem m(α)şm(2,4) klidová hmotnost částice α
