V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Podaří-li úspěšně
vybudovat unitární teorie pole, nijak nenaruší fungování zákonitostí stávajících teorií jednotlivých oddělených
"částečných" polí (elektromagnetického, gravitačního, jaderných sil) podmínkách, kde jsou experimentálně
ověřeny. Přemýšliví lidé vždy toužili teorii, která popsala a
umožnila pochopit veškerou pozorovanou složitost rozmanitost přírody. Tento princip tzv. Hodnotnou teorií tedy taková, která nejen souhlasí stávajícími
poznatky, ale kterou možné empiricky vyvrátit falsifikovat.
http://astronuklfyzika.
Tento vztah kontinuity korespondence bude nepochybně platit budoucích teorií. Supergravitace..?. princip korespondence: limitě
velkých kvantových čísel stírá rozdíl mezi kvantovou klasickou fyzikou, kvantová fyzika přechází klasickou. některých novějších fyzikálních
teoriích však situace složitější. Occamova břitva "odřezává" nadbytečné pojmy, předpoklady teorie ponechává jen věrohodné,
logicky nutné racionální.
Podobně vztah mezi klasickou kvantovou fyzikou formuluje jako tzv.
Unitarizace fyzice
Základem vědeckého myšlení sjednocování: ohromné rozmanitosti jevů událostí hledat
obecné zákonitosti společnou podstatu, snažit vysvětlit různorodost jevů základě co
nejmenšího počtu základních zákonů.htm (10 13) [15.RNDr. Pro některé dostatečně erudované předsudky zatížené lidi se
však Popperovské kritérium vyvratitelnosti může stát záminkou útokům dobře ověřené, adekvátní přírodovědecké
teorie.10. Nejsložitější situace pak teorii superstrun, kde podle názoru některých fyziků princip
Occamovy břitvy porušován.2008 12:12:58]
.Popprera, který teorií poznání zbýval hlediska kritického skeptického realismu).
*) Nazývá tak podle anglického středověkého filosofa Williama Occama (či Ockhama), který zabýval logickou stavbou
vědění. Takto chápaná
vyvratitelnost teorií umožňuje další pokrok poznání vytváření nových dokonalejších teorií.
Superstruny.. I
když teorie mnohokrát experimentálně potvrzena, nikdy nemůžeme byt jisti, při dalších pokusech či
měřeních neobjeví nesoulad teorii může vyvrátit*) třebas jen jediný experiment pozorování, jehož výsledky
jsou rozporu jejími předpověděmi.
V teoriích klasické relativistické fyziky tento princip důsledně dodržován.
*) Slovo "vyvrátit" zde neznamená úplně negovat zbořit, ale spíše vymezit oblasti, kde již neplatí srov.
Neboli pro velká kvantová čísla dává kvantová fyzika stejné výsledky jako fyzika klasická. Toto kritérium hodnotnosti teorie někdy označuje jako Popperovské (podle rakouského
filosofa K. Vojtěch Ullmann: Fyzika fundamentální přírodní věda.
Vyvratitelnost teorií
Teorii nemůžeme nikdy absolutní konečnou platností dokázat, nýbrž můžeme pouze empiricky testovat. Dokud tak nestane, považujeme teorii za
správnou, přesněji řečeno adekvátní. výše
diskutovanou kontinuitou vědeckého poznání.cz/JadRadFyzika0. kvantové teorii pole unitárních teoriích zavádějí pomocná tzv. Fyzikové toto chápou konstruktivně jim jasné, když taková situace
nastane, výzvou hledání nové, dokonalejší teorie. kalibrační
pole, jimž odpovídají nové hypotetické částice (viz "Sjednocování fundamentálních interakcí.
Jednoduchost logická úspornost
Dalším důležitým principem při budování fyzikálních obecně přírodovědeckých) teorií jednoduchost a
logická úspornost hlediska zaváděného množství pojmů, důvodů, příčin; tyto entity nemají zmnožovat
více, než nezbytné. právě fyzice, která zkoumá nejzákladnější
zákonitosti přírody, náleží hlavní sjednocovací úloha mezi všemi přírodními vědami. Konečným (monistickým)
ideálem vysvětlit všechny přírodní zákony pomocí jediného univerzálního principu vytvořit
definitivní finální teorii jednotnou "teorii všeho"."). "Nevyvratitelná" teorie přírodovědeckého hlediska prázdná, má
metafyzický charakter. Avšak předpoví vysvětlí nové jevy při extrémně vysokých energiích interakcí, snad včetně jevů při
vzniku vesmíru, které dosavadní teorie nestačí. Occamovy břitvy*) řeší problém nekonečného množství rozmanitých, v
principu přípustných alternativních teorií, které vedou stejným výsledků při vysvětlování určitého přírodního
jevu
