Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 9 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Z tohoto vzorce lze odvoditi jednotku magnetického množství. 7. znázorněným ’lze též ukázati, oba póly téhož magnetu mají sobě stejně veliké magnetické množství, totiž pohyblivý pól magnetu působí stejnou silou. Pro definici magnetického množství volíme funkci nejjednodušší, totiž p klademe sílu, kterou dva magnetické póly sebe působí, úměrnou obou množství. Konstanta různých prostředích nestejná. (Viz odstavci elektro­ magnetismu !) Přístrojem obr. jehlice pleteni) druhým ramenem lehounká tyčinka rozdělená, které pošinuje malý jezdec Vahadlo toto v nullové poloze stojí vodorovně ukazuje určitý dílec stupnice když přiblížíme němu měřitelné vzdálenosti stejnojmenný pól jiného dlou­ hého drátu, posuvného stojánku pohyblivý pól vah odpudí va­ hadlo zaujme původní nullovou polohu teprv tehdy, když jezdce položíme na tyčinku vhodné vzdálenosti osy. Spojíme-li tuto definici výsledkem předcházejícím, jenž pokusně byl nalezen, obdržíme zákon: Síla, Měrou sebe působí dva magne­ tické bodové póly, přímo úměrná množství magnetismu obou těchto pólů ím2 nepřímo čtverci vzdálenosti j. r ^2 r • Zákon tento slove protože byl uveřejněn po prvé 1785, leč objeven byl již 1773 anglickým fysikem a chemikem Práce Cavendishova však nejsouc tištěna byla neznáma Coulombovi zůstala naznáma 1879, kdy teprve uveřejnil Maxwel Coulomb závislost síly vzdálenosti určil torsními (točivými) vahami. Rozdíl pouze tom, působí-li na f® dva^stejn°jmenné póly, mezi nimi síla odpudivá (podle zákona Coulom- °Va a“ná)’ kdežto při nestejnojmenných pólech vzniká síla přitažlivá (záporná). Působí-li sebe magnetické póly vzduchu, zákoně Ťľl Ťľl Coulombově konstantu úměrnosti rovnou takže pak —~-a— . Je-li totiž — 1 dyna, lem m1= též tedy absolutní jed­ notkou magnetického množství bodové množství, které najiné ^ěJnl^veWcé působí vzduchu (přesněji: vakuu) vzdálenosti silou dyny. Jsou jemné váhy rovnoramenné jichž jedním ramenem je zmagnetovaný drát ocelový (na př.). Ze zkušenosti víme, tato síla takovou funkci magnetického množství obou pólů tna, jež stává nullou, je-li buď nebo rovno nulle. Tím určí síla, kterou oba póly odpuzují, určíme-li pro různé vzdálenosti obou pólů, najdeme, jí u . Závislost této síly lze zkoumati magnetickými vahami pólovými (obr. některých magnetů lze však pro výpočet . Zákon Goulombův uvedeném tvaru platí jen pro póly bodové; pro po osné závislost složitější.působí, funkcí magnetických množství obou pólech obsažených a vzdálenosti obou pólů r