Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Závislost této síly lze zkoumati magnetickými vahami
pólovými (obr. 7. (Viz odstavci elektro
magnetismu !)
Přístrojem obr. některých magnetů lze však pro výpočet
.
Působí-li sebe magnetické póly vzduchu, zákoně
Ťľl Ťľl
Coulombově konstantu úměrnosti rovnou takže pak —~-a— .).
r ^2
r •
Zákon tento slove protože byl uveřejněn
po prvé 1785, leč objeven byl již 1773 anglickým fysikem
a chemikem Práce Cavendishova však nejsouc tištěna byla
neznáma Coulombovi zůstala naznáma 1879, kdy teprve uveřejnil
Maxwel Coulomb závislost síly vzdálenosti určil torsními (točivými) vahami.
Spojíme-li tuto definici výsledkem předcházejícím, jenž pokusně
byl nalezen, obdržíme zákon: Síla, Měrou sebe působí dva magne
tické bodové póly, přímo úměrná množství magnetismu obou těchto
pólů ím2 nepřímo čtverci vzdálenosti j. jehlice pleteni) druhým ramenem
lehounká tyčinka rozdělená, které pošinuje malý jezdec Vahadlo toto
v nullové poloze stojí vodorovně ukazuje určitý dílec stupnice když
přiblížíme němu měřitelné vzdálenosti stejnojmenný pól jiného dlou
hého drátu, posuvného stojánku pohyblivý pól vah odpudí va
hadlo zaujme původní nullovou polohu teprv tehdy, když jezdce položíme
na tyčinku vhodné vzdálenosti osy. Jsou jemné váhy rovnoramenné jichž jedním ramenem je
zmagnetovaný drát ocelový (na př.působí, funkcí magnetických množství obou pólech obsažených
a vzdálenosti obou pólů r. Je-li totiž —
1 dyna, lem m1= též tedy absolutní jed
notkou magnetického množství bodové množství, které najiné ^ěJnl^veWcé
působí vzduchu (přesněji: vakuu) vzdálenosti silou dyny.
Ze zkušenosti víme, tato síla takovou funkci magnetického množství
obou pólů tna, jež stává nullou, je-li buď nebo rovno
nulle. Pro definici magnetického množství volíme funkci nejjednodušší, totiž
p klademe sílu, kterou dva magnetické póly sebe
působí, úměrnou obou množství.
Konstanta různých prostředích nestejná. Tím určí síla, kterou oba
póly odpuzují, určíme-li pro různé vzdálenosti obou pólů, najdeme, jí
u .
Z tohoto vzorce lze odvoditi jednotku magnetického množství.
Zákon Goulombův uvedeném tvaru platí jen pro póly bodové; pro
po osné závislost složitější. Rozdíl pouze tom, působí-li na
f® dva^stejn°jmenné póly, mezi nimi síla odpudivá (podle zákona Coulom-
°Va a“ná)’ kdežto při nestejnojmenných pólech vzniká síla přitažlivá (záporná). znázorněným ’lze též ukázati, oba póly téhož
magnetu mají sobě stejně veliké magnetické množství, totiž pohyblivý
pól magnetu působí stejnou silou
