Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
.
Magnety nejsou nikdy jediném toliko pólu; má-li tedy zkou
mati vzájemný účinek pólů, nutno voliti magnety dlouhé,
aby působení dru
hých dvou vzdálenějších
pólů nemusilo dbáti. Okolnost, že
různé magnety jeví nestejně mohutné účinky, vede předpokladu, že
magnetismus veličinou. Když pak zase schlazuje, zůstane nemagnetickou pod 0°. Zahřejeme-li však
směs tak, vznikne slitina, přitahuje magnetka velmi živě. Jednotku pro určujeme měřením síly, kterou na
sebe působí dva magnetické póly. Tato teplota slove teplotou zániku. slitina oceli 25°/0 zprvu
nemagnetická; ochladíme-li pod 0°, stane magnetickou podrží magne-
tičnosť při zvyšováni teploty 580°, kdy teprve přestane býti látkou
ferromagnetickou.
— magnetu přichyíme železnou tyčinku; zahříváme-li magnet, tyčinka po
nějaké době odpadne, zahřejeme-li pak magnet červeného žáru, přestane
býti vůbec magnetickým.
Podobně jako též při určité teplotě přestávají býti látkami
ferromagnetickými. Nejsilnější ferro
magnetickou slitinou tohoto druhu slitina 62°/0(7m+ 24°/0M -f- 14°/0Al,
v níž manganu asi dvakrát tolik jako hliníku; malá přísada olova
ještě zvýší magnetický účinek.
8í]a, kterou dva
bodové póly sebe Obr. Některé kovy, samy sobě jsou
nemagnetické, slitinách stávají magnetickými. nemagnetické jsou slitiny 80°/0F e-\-20°/0Al
anebo 88% 12°/0Mn.
Zákon Coulombův. Magnetické množství. Tak př.
Má-li býti magnet pro změny teploty možno necitlivý, doporučuje se
nejprve jej kaliti, pak zmagnetovati horkých vodních parách napouštěti;
tento postup může případě několikrát opakovati.
Některé přidané kovy způsobují, železo přestává býti látkou
ferromagnetickou, tak př.
Promíchejme zkoumavce důkladně prášek bronzu antimonového man
ganového, kterážto směs nejeví vůbec účinků magnetku. Velmi různou teplotu
zániku ocel.
Póly samy však jsou
vždy plošné; pouze u
magnetů tenounkých
(drátů) možno pova-
žovati aspoň přibližně
za body. Zavádíme tedy měřitelné množství magne
tismu, jež jsouc dvojího druhu (kladné záporné) soustředěno
ve dvou pólech.magnetických; jelikož pak tato modifikace neobstojí při teplotě vyšší než
780°, železo červeného žáru zahřáté nepřitahuje magnetem. Magnetické váhy pólové
