Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
— magnetu přichyíme železnou tyčinku; zahříváme-li magnet, tyčinka po
nějaké době odpadne, zahřejeme-li pak magnet červeného žáru, přestane
býti vůbec magnetickým.magnetických; jelikož pak tato modifikace neobstojí při teplotě vyšší než
780°, železo červeného žáru zahřáté nepřitahuje magnetem.
Magnety nejsou nikdy jediném toliko pólu; má-li tedy zkou
mati vzájemný účinek pólů, nutno voliti magnety dlouhé,
aby působení dru
hých dvou vzdálenějších
pólů nemusilo dbáti.
Promíchejme zkoumavce důkladně prášek bronzu antimonového man
ganového, kterážto směs nejeví vůbec účinků magnetku. Velmi různou teplotu
zániku ocel. Tato teplota slove teplotou zániku.
Má-li býti magnet pro změny teploty možno necitlivý, doporučuje se
nejprve jej kaliti, pak zmagnetovati horkých vodních parách napouštěti;
tento postup může případě několikrát opakovati. Některé kovy, samy sobě jsou
nemagnetické, slitinách stávají magnetickými.
Podobně jako též při určité teplotě přestávají býti látkami
ferromagnetickými. Zavádíme tedy měřitelné množství magne
tismu, jež jsouc dvojího druhu (kladné záporné) soustředěno
ve dvou pólech. Okolnost, že
různé magnety jeví nestejně mohutné účinky, vede předpokladu, že
magnetismus veličinou. slitina oceli 25°/0 zprvu
nemagnetická; ochladíme-li pod 0°, stane magnetickou podrží magne-
tičnosť při zvyšováni teploty 580°, kdy teprve přestane býti látkou
ferromagnetickou.
Póly samy však jsou
vždy plošné; pouze u
magnetů tenounkých
(drátů) možno pova-
žovati aspoň přibližně
za body. Když pak zase schlazuje, zůstane nemagnetickou pod 0°.
Některé přidané kovy způsobují, železo přestává býti látkou
ferromagnetickou, tak př. nemagnetické jsou slitiny 80°/0F e-\-20°/0Al
anebo 88% 12°/0Mn. Zahřejeme-li však
směs tak, vznikne slitina, přitahuje magnetka velmi živě. Jednotku pro určujeme měřením síly, kterou na
sebe působí dva magnetické póly. Magnetické množství.
Zákon Coulombův.
.
8í]a, kterou dva
bodové póly sebe Obr. Magnetické váhy pólové. Tak př. Nejsilnější ferro
magnetickou slitinou tohoto druhu slitina 62°/0(7m+ 24°/0M -f- 14°/0Al,
v níž manganu asi dvakrát tolik jako hliníku; malá přísada olova
ještě zvýší magnetický účinek
