Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Některé přidané kovy způsobují, železo přestává býti látkou
ferromagnetickou, tak př. Zavádíme tedy měřitelné množství magne
tismu, jež jsouc dvojího druhu (kladné záporné) soustředěno
ve dvou pólech. Okolnost, že
různé magnety jeví nestejně mohutné účinky, vede předpokladu, že
magnetismus veličinou.
Má-li býti magnet pro změny teploty možno necitlivý, doporučuje se
nejprve jej kaliti, pak zmagnetovati horkých vodních parách napouštěti;
tento postup může případě několikrát opakovati.
— magnetu přichyíme železnou tyčinku; zahříváme-li magnet, tyčinka po
nějaké době odpadne, zahřejeme-li pak magnet červeného žáru, přestane
býti vůbec magnetickým.
8í]a, kterou dva
bodové póly sebe Obr.
Póly samy však jsou
vždy plošné; pouze u
magnetů tenounkých
(drátů) možno pova-
žovati aspoň přibližně
za body.magnetických; jelikož pak tato modifikace neobstojí při teplotě vyšší než
780°, železo červeného žáru zahřáté nepřitahuje magnetem. Když pak zase schlazuje, zůstane nemagnetickou pod 0°. Některé kovy, samy sobě jsou
nemagnetické, slitinách stávají magnetickými. Zahřejeme-li však
směs tak, vznikne slitina, přitahuje magnetka velmi živě.
Podobně jako též při určité teplotě přestávají býti látkami
ferromagnetickými.
Zákon Coulombův. Tato teplota slove teplotou zániku. slitina oceli 25°/0 zprvu
nemagnetická; ochladíme-li pod 0°, stane magnetickou podrží magne-
tičnosť při zvyšováni teploty 580°, kdy teprve přestane býti látkou
ferromagnetickou.
Magnety nejsou nikdy jediném toliko pólu; má-li tedy zkou
mati vzájemný účinek pólů, nutno voliti magnety dlouhé,
aby působení dru
hých dvou vzdálenějších
pólů nemusilo dbáti. Velmi různou teplotu
zániku ocel. Jednotku pro určujeme měřením síly, kterou na
sebe působí dva magnetické póly. Magnetické množství.
Promíchejme zkoumavce důkladně prášek bronzu antimonového man
ganového, kterážto směs nejeví vůbec účinků magnetku. Tak př. Magnetické váhy pólové.
. Nejsilnější ferro
magnetickou slitinou tohoto druhu slitina 62°/0(7m+ 24°/0M -f- 14°/0Al,
v níž manganu asi dvakrát tolik jako hliníku; malá přísada olova
ještě zvýší magnetický účinek. nemagnetické jsou slitiny 80°/0F e-\-20°/0Al
anebo 88% 12°/0Mn
