Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Nejen pohybem, nýbrž každou změnou magnetického toku budí se
elm. 37. Je-li však válec složen jednotlivých plechů
vzájemně isolovaných kladených sebe kolmo ose, indukované proudy
nevzniknou válec nezahreje.
Indukce vodičích plošných tělesných. Zavedeme-li
však elektromagnetu proud, roztočený válec rychle zastaví. Zkroutíme-li nit pak pustíme, dokud není magnetické pole
vzbuzeno, roztočí válec velmi prudce rotaci možno zřetelně pozorovati,
je-li každá polovička válcového pláště natřena jinou barvou.Elm.
Nad silnou měděnou deskou vodorovné postavenou zavěšena dekli-
nační magnetka, oddělená deskou skleněnou.
Také železných jádrech elektromagnetů vznikají při všech změnách
proudové intensity indukované proudy, jimiž jádro zahřívá.
Je-li magnetické pole nehomogenní, nutno užiti differenciálního zákona:
E dN. síla jest úměrná intensitě proudu Poněvadž součin t
je velifiina stálá, při nezměněných poměrech také součin Jzlt veličinou
stálou.
Indukuje-li elm. Aby tomu
zabránilo, hotoví jádro drátů anebo tenkých železných plechů, isolo
vaných sebe nátěrem lakovým anebo lístky hedvábného papíru. Je-li ma
gnetické pole vzbuzeno otáčíme-li válcem velmi rychle, válec zahřeje
účinkem indukčních proudů. jedn. 10—8 voltů.
Pohybuje-li magnetka nad měděnou deskou nebo veliké blízkosti ko
vových těles, zastaví krátké době působením indukčních proudů. síla závitech, jest
E a^s' 3e<^n- elmg. Mezi póly silného
elektromagnetu zavěsme nit měděný válec tak, aby jeho osa byla
svislá.
Elektromotorická síla, vodiči indukovaná, rovná (absolutní
hodnotou) změně magnetického toku jednotce časové. Roztočí-li rychle
měděná deska, počne týmž směrem otáčeti magnetka.) indukují proudy kovovém jádře, němž
je cívka navinuta jež pohybuje magnetickém poli. značí: t
p /lt.
. elmg. Zjev tento pozoroval
po prvé 1824 nazval jej rotačním magnetismem. tom se
zakládá tlumení magnetky aperiodiekých galvanometrech. síla, jež změně hledí ti; vyjadřujeme rovnicí:
A N
E-dt toho: ----- abs. galvanometru
s pohyblivou cívkou (obr. válci
pohybujícím magnetickém poli vznikly totiž indukční proudy, zvané
proudy vířivé čili Foucaultovy, jež podle pravidla Lenzova' mají takový
směr, hledí pohybu válce zabrániti. ay
vyložil jej později jako následek proudů indukovaných. Isolující i
vrstvy musí jiti směrem siločar magnetického pole.
Na odstředivý stroj upevněme měděný válec vložme jej mezi póly
silného elektromagnetu tak, aby jeho osa byla kolmá siločárám
