Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Pohybuje-li magnetka nad měděnou deskou nebo veliké blízkosti ko
vových těles, zastaví krátké době působením indukčních proudů.
Nejen pohybem, nýbrž každou změnou magnetického toku budí se
elm. 37. galvanometru
s pohyblivou cívkou (obr. Zjev tento pozoroval
po prvé 1824 nazval jej rotačním magnetismem. Zkroutíme-li nit pak pustíme, dokud není magnetické pole
vzbuzeno, roztočí válec velmi prudce rotaci možno zřetelně pozorovati,
je-li každá polovička válcového pláště natřena jinou barvou. tom se
zakládá tlumení magnetky aperiodiekých galvanometrech.
Nad silnou měděnou deskou vodorovné postavenou zavěšena dekli-
nační magnetka, oddělená deskou skleněnou.Elm. válci
pohybujícím magnetickém poli vznikly totiž indukční proudy, zvané
proudy vířivé čili Foucaultovy, jež podle pravidla Lenzova' mají takový
směr, hledí pohybu válce zabrániti. Je-li však válec složen jednotlivých plechů
vzájemně isolovaných kladených sebe kolmo ose, indukované proudy
nevzniknou válec nezahreje. Isolující i
vrstvy musí jiti směrem siločar magnetického pole.
Elektromotorická síla, vodiči indukovaná, rovná (absolutní
hodnotou) změně magnetického toku jednotce časové.
Indukce vodičích plošných tělesných.) indukují proudy kovovém jádře, němž
je cívka navinuta jež pohybuje magnetickém poli. elmg.
Také železných jádrech elektromagnetů vznikají při všech změnách
proudové intensity indukované proudy, jimiž jádro zahřívá. Zavedeme-li
však elektromagnetu proud, roztočený válec rychle zastaví. Je-li ma
gnetické pole vzbuzeno otáčíme-li válcem velmi rychle, válec zahřeje
účinkem indukčních proudů. Roztočí-li rychle
měděná deska, počne týmž směrem otáčeti magnetka. síla jest úměrná intensitě proudu Poněvadž součin t
je velifiina stálá, při nezměněných poměrech také součin Jzlt veličinou
stálou.
Je-li magnetické pole nehomogenní, nutno užiti differenciálního zákona:
E dN. Mezi póly silného
elektromagnetu zavěsme nit měděný válec tak, aby jeho osa byla
svislá. síla závitech, jest
E a^s' 3e<^n- elmg.
.
Indukuje-li elm.
Na odstředivý stroj upevněme měděný válec vložme jej mezi póly
silného elektromagnetu tak, aby jeho osa byla kolmá siločárám. jedn. značí: t
p /lt. ay
vyložil jej později jako následek proudů indukovaných. 10—8 voltů. Aby tomu
zabránilo, hotoví jádro drátů anebo tenkých železných plechů, isolo
vaných sebe nátěrem lakovým anebo lístky hedvábného papíru. síla, jež změně hledí ti; vyjadřujeme rovnicí:
A N
E-dt toho: ----- abs
