Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 79 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Solenoid vzhledem jeho působení venek lze nahraditi tyčovi­ tým magnetem, jenž ním stejný magnetický moment.J' tím zvětší magnetický mo­ ment fi-kráte. Vnější magnetické pole sole­ noidu železným jádrem tedy mnohem silnější než pole samotného solenoidu bez-jádra. Prochází-li solenoidem proud, vznikne jeho nitru kolem něho magnetické pole. 10. Je-li solenoid proti svému průměru dosti dlouhý, toto pole (vyjma kraje) stejnorodé. poloze Zvětšujeme-li inten­ situ proudu solenoidu, zvětšuje odchylka magnetoskopu tedy ma­ gnetický moment solenoidu. Jeho intensitu lze 4c7t vypočísti podle vzorce: zJ, kdež značí intensitu proudu v ampérech počet závitů, připadajících délky solenoidu. Vložme solenoidu železnou tyč tak, aby její osa byla rovno­ běžná osou solenoidu. Indukce určena rovnicí: ll. Má-li tedy solenoid dlouhý celkem závitů, Z/l. Jakmile proud spojí, železo zmagnetuje, stane elektromagnetom. Tento mo­ ment lze určíti výchylkou magnetky (str. Činitel určující poměr mezi in­ dukcí intensitou pole (ve vakuu) témž místě, slove permeabilitou daného prostředí našem případě železa). Elektromagnet.), dáme-li solenoidu půso- biti magnetoskop př. Chceme-li solenoidem bez železného jádra dosíci téže odchylky jako solenoidem jádrem vloženým, musíme intensitu proudu z původní hodnoty zvětšiti . Součin zJ slove počet perzávitů; tudíž e v . Tuto zdánlivou intensitu pole zoveme indukcí čáry, jichž tečny každém bodě určují směr indukce, nazýváme čarami indukčními. Ze solenoidu železným jádrem vychází tedy //-krát více siločar než solenoidu bez železného jádra, prochází-li jimi oběma proud téže intensity Železo působí tudíž tak, jakoby místě jím zaujatém byla intensita pole fiE, jakoby vněm plochou cm2 procházelo kolmo uH siločar. Přiblížíme-li solenoid železným jádrem téhož průřezu, jako má solenoid, určité vzdálenosti magnetoskopu, magnetka vychýlí; vyjmeme-li však jádro tak, aby téže vzdálenosti působil jen sám solenoid, výchylka její značně zmenší. Jako počtem silových trubic (anebo jednoduše počtem siločar) lze měřiti intensitu pole magnetického, tak počtem indukčních čar lze . Ve vzduchu (přesněji vakuu) čáry indukční jsou totožné silo­ čarami. Póly jeho stanoví stejně jako solenoidu: Uc hopí ak, y s pól ě p .tis