Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Vložme solenoidu železnou tyč tak, aby její osa byla rovno
běžná osou solenoidu.
Solenoid vzhledem jeho působení venek lze nahraditi tyčovi
tým magnetem, jenž ním stejný magnetický moment. Tuto zdánlivou intensitu pole zoveme indukcí čáry, jichž
tečny každém bodě určují směr indukce, nazýváme čarami indukčními. Chceme-li solenoidem bez železného jádra dosíci téže
odchylky jako solenoidem jádrem vloženým, musíme intensitu proudu
z původní hodnoty zvětšiti . Jako počtem silových trubic (anebo jednoduše počtem siločar)
lze měřiti intensitu pole magnetického, tak počtem indukčních čar lze
. Jeho intensitu lze
4c7t
vypočísti podle vzorce: zJ, kdež značí intensitu proudu
v ampérech počet závitů, připadajících délky solenoidu.
Indukce určena rovnicí: ll. Součin zJ
slove počet perzávitů; tudíž e
v .
Přiblížíme-li solenoid železným jádrem téhož průřezu, jako má
solenoid, určité vzdálenosti magnetoskopu, magnetka vychýlí;
vyjmeme-li však jádro tak, aby téže vzdálenosti působil jen sám
solenoid, výchylka její značně zmenší.
Ve vzduchu (přesněji vakuu) čáry indukční jsou totožné silo
čarami. Činitel určující poměr mezi in
dukcí intensitou pole (ve vakuu) témž místě, slove permeabilitou
daného prostředí našem případě železa). Póly jeho stanoví stejně jako solenoidu:
Uc hopí ak, y
s pól ě
p .J' tím zvětší magnetický mo
ment fi-kráte. Prochází-li solenoidem proud, vznikne jeho
nitru kolem něho magnetické pole. Tento mo
ment lze určíti výchylkou magnetky (str. Je-li solenoid proti svému průměru
dosti dlouhý, toto pole (vyjma kraje) stejnorodé. 10.), dáme-li solenoidu půso-
biti magnetoskop př.
Elektromagnet. poloze Zvětšujeme-li inten
situ proudu solenoidu, zvětšuje odchylka magnetoskopu tedy ma
gnetický moment solenoidu.tis .
Má-li tedy solenoid dlouhý celkem závitů, Z/l. Jakmile proud spojí, železo zmagnetuje,
stane elektromagnetom. Vnější magnetické pole sole
noidu železným jádrem tedy mnohem silnější než pole samotného
solenoidu bez-jádra.
Ze solenoidu železným jádrem vychází tedy //-krát více siločar
než solenoidu bez železného jádra, prochází-li jimi oběma proud téže
intensity Železo působí tudíž tak, jakoby místě jím zaujatém byla
intensita pole fiE, jakoby vněm plochou cm2 procházelo kolmo uH
siločar
