Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 79 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
tis . Ze solenoidu železným jádrem vychází tedy //-krát více siločar než solenoidu bez železného jádra, prochází-li jimi oběma proud téže intensity Železo působí tudíž tak, jakoby místě jím zaujatém byla intensita pole fiE, jakoby vněm plochou cm2 procházelo kolmo uH siločar.), dáme-li solenoidu půso- biti magnetoskop př. Jako počtem silových trubic (anebo jednoduše počtem siločar) lze měřiti intensitu pole magnetického, tak počtem indukčních čar lze .J' tím zvětší magnetický mo­ ment fi-kráte. Solenoid vzhledem jeho působení venek lze nahraditi tyčovi­ tým magnetem, jenž ním stejný magnetický moment. Chceme-li solenoidem bez železného jádra dosíci téže odchylky jako solenoidem jádrem vloženým, musíme intensitu proudu z původní hodnoty zvětšiti . Vnější magnetické pole sole­ noidu železným jádrem tedy mnohem silnější než pole samotného solenoidu bez-jádra. Součin zJ slove počet perzávitů; tudíž e v . Má-li tedy solenoid dlouhý celkem závitů, Z/l. Vložme solenoidu železnou tyč tak, aby její osa byla rovno­ běžná osou solenoidu. Činitel určující poměr mezi in­ dukcí intensitou pole (ve vakuu) témž místě, slove permeabilitou daného prostředí našem případě železa). Prochází-li solenoidem proud, vznikne jeho nitru kolem něho magnetické pole. Indukce určena rovnicí: ll. Tento mo­ ment lze určíti výchylkou magnetky (str. Jeho intensitu lze 4c7t vypočísti podle vzorce: zJ, kdež značí intensitu proudu v ampérech počet závitů, připadajících délky solenoidu. Je-li solenoid proti svému průměru dosti dlouhý, toto pole (vyjma kraje) stejnorodé. Ve vzduchu (přesněji vakuu) čáry indukční jsou totožné silo­ čarami. Přiblížíme-li solenoid železným jádrem téhož průřezu, jako má solenoid, určité vzdálenosti magnetoskopu, magnetka vychýlí; vyjmeme-li však jádro tak, aby téže vzdálenosti působil jen sám solenoid, výchylka její značně zmenší. Póly jeho stanoví stejně jako solenoidu: Uc hopí ak, y s pól ě p . 10. Jakmile proud spojí, železo zmagnetuje, stane elektromagnetom. poloze Zvětšujeme-li inten­ situ proudu solenoidu, zvětšuje odchylka magnetoskopu tedy ma­ gnetický moment solenoidu. Elektromagnet. Tuto zdánlivou intensitu pole zoveme indukcí čáry, jichž tečny každém bodě určují směr indukce, nazýváme čarami indukčními