Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Jako počtem silových trubic (anebo jednoduše počtem siločar)
lze měřiti intensitu pole magnetického, tak počtem indukčních čar lze
. Součin zJ
slove počet perzávitů; tudíž e
v .
Elektromagnet.J' tím zvětší magnetický mo
ment fi-kráte.
Má-li tedy solenoid dlouhý celkem závitů, Z/l.
Solenoid vzhledem jeho působení venek lze nahraditi tyčovi
tým magnetem, jenž ním stejný magnetický moment.tis . Jakmile proud spojí, železo zmagnetuje,
stane elektromagnetom. poloze Zvětšujeme-li inten
situ proudu solenoidu, zvětšuje odchylka magnetoskopu tedy ma
gnetický moment solenoidu.
Ze solenoidu železným jádrem vychází tedy //-krát více siločar
než solenoidu bez železného jádra, prochází-li jimi oběma proud téže
intensity Železo působí tudíž tak, jakoby místě jím zaujatém byla
intensita pole fiE, jakoby vněm plochou cm2 procházelo kolmo uH
siločar.
Indukce určena rovnicí: ll. Činitel určující poměr mezi in
dukcí intensitou pole (ve vakuu) témž místě, slove permeabilitou
daného prostředí našem případě železa). Je-li solenoid proti svému průměru
dosti dlouhý, toto pole (vyjma kraje) stejnorodé. Tuto zdánlivou intensitu pole zoveme indukcí čáry, jichž
tečny každém bodě určují směr indukce, nazýváme čarami indukčními. Prochází-li solenoidem proud, vznikne jeho
nitru kolem něho magnetické pole.
Vložme solenoidu železnou tyč tak, aby její osa byla rovno
běžná osou solenoidu.
Přiblížíme-li solenoid železným jádrem téhož průřezu, jako má
solenoid, určité vzdálenosti magnetoskopu, magnetka vychýlí;
vyjmeme-li však jádro tak, aby téže vzdálenosti působil jen sám
solenoid, výchylka její značně zmenší. Tento mo
ment lze určíti výchylkou magnetky (str.), dáme-li solenoidu půso-
biti magnetoskop př. Vnější magnetické pole sole
noidu železným jádrem tedy mnohem silnější než pole samotného
solenoidu bez-jádra.
Ve vzduchu (přesněji vakuu) čáry indukční jsou totožné silo
čarami. Chceme-li solenoidem bez železného jádra dosíci téže
odchylky jako solenoidem jádrem vloženým, musíme intensitu proudu
z původní hodnoty zvětšiti . Póly jeho stanoví stejně jako solenoidu:
Uc hopí ak, y
s pól ě
p . 10. Jeho intensitu lze
4c7t
vypočísti podle vzorce: zJ, kdež značí intensitu proudu
v ampérech počet závitů, připadajících délky solenoidu
