Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
(0-26 kilo
watthodiny) . 54. Přímo rud dobývá př. Je-li již rozta
vena, tyče uhelné povytáhnou nastane rozklad.) vnořme roztoku 2SOi}
čímž vznikne jejich povrchu malém množství PbSO4. Této methody užívá dosud, zejména při výrobě
Na, AI. Rudy zlatonosné
vyluhují zředěným roztokem kyanidu draselnatého, čímž vznikne auro-
kyanid draselnatý u(C tento roztok elektrolysuje.
Jsou podobny obyčejným článkům galvanickým nazýváme rozdíl
od těchto články sekundárními.
Úloha.
Ještě větší význam elektrolyse metallurgii, kde užívá
bud čištěni (raffinaci) kovů, jež jsouce připraveny hutnickým způ
sobem obsahují zhusta ještě řadu přimíšenin, anebo přímé výrobě kovů
z rud. Kathodou jsou desky kovové, nichž pak odloupne čistá
měď, zvaná elektrolytickou. Otočíme-li pře
pínač kontakt prochází proud elektrolytem elektrody pola-
risují čili článek nabíjí. peci nasype směs kysličníku hlinitého
a kryolitu, načež uhelné tyče sníží dnu skříně tak, aby mezi nimi
a skříní vznikl světelný oblouk, jímž surovina roztaví.
hydráty alkalické, chlorečnany pod. anodě
PbSOi přejde anion <S04"; spolu vytvoří 2II2SOi anoda pře
mění povrchu b02 (čeřvenohnědá vrstva). Postup při nabíjeni tento: kathodě
PbSO4 přejde kation 2H- redukuje vzniku 2iS04. Pak vlo
žíme předmět jako roztoku CuSOé spojíme-li proud, vy
leptají žádaná místa tím hlouběji, čím déle proud prochází čím je
větší jeho intensita. Volí-li rozdíl potenciálný tak malý, aby se
vylučovala jen měd (asi 0-5 voltu), odpadávají kovy obsažené hutnické
mědi vedle (na př.
Elektrolysi vyrábějí též různé sloučeniny anorganické (na př. Polarisované elektrody,
majíce určitý rozdíl potenciálný, mohou býti zdrojem elektrického proudu. Pro výrobu hliníku volí pec tvaru železné skříně,
vyzděné tuhou spojené záporným pólem zdroje; anodou jsou uhelné
tyče zasahující skříně. Akkumulátory.) anody kalu, odkudž lze
jich ještě dobýti. Ag, Au, Pt, j.
Sekundární články.
Dvě olověné elektrody (obr.) organické. zlato.
Tato kapacita závisí jakosti elektrod velikosti jejich povrchu. Vyloučený hliník
klesá dnu skříně, odkudž občas vypouští. příklad budiž uvedena raffinace mědi.
Ze sekundárních článků nejdůležitější jest akkumulátor olověný.vosku, níž vyryje kovu vzor, který chceme vyleptati. Měď hutích vyrobená
uleje tvaru tlustých desek, jež vloží jako anody kyselého roz
toku CuSO4. Vznikne tedy článek
. Jak veliké energie proudové třeba, aby při poten-
ciálném rozdílu voltů pokryl předmět, mající povrch 200 cm2, vrstvou
stříbra 0-5 tlustou? (Specií, hmota 10-5 gr/cms).
Rozkládati lze též elektrolyty což objevil 1807
D jemuž podařilo elektrolysi hydrátu sodnatého draselnatého
vyloučiti prvky Jí. Aby elektrody článků sekundárních byly
úplně polarisovány, nutno dodati jim určité množství elektřiny, jež
nazýváme polarisační kapacitou elektrod měříme amperhodinách
