Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Na
kathodě Vybije ion '2N jenž vodou sloučí 2NaOH zbylý
vodík vyloučí jako kation. Ačkoli proudovod jest uzavřen, nepozorujeme vůbec znatel
ného rozkladu; teprve spojíme-li dva články sebou, nastane patrný
rozklad plyny byť míře nepatrné vystupují podél elektrod. katbodě vy
loučí Cu; SOi, vyloučené anodě, sloučí mědí anody CuSO4,
jež roztoku opět štěpí.toku CuSO4 jen Cuu takže vyloučení Cu11 třeba dodati dvoj
násobné množství elektrické.
Příčina zjevu spočívá tom, elektrody, jež původně byly stejné
a jsouce ponořeny stejného roztoku neměly rozdílu potenciálného,
změní látkami elektrolysi vyloučenými tak, vznikne mezi nimi
rozdíl potenciálný, jenž namířen elm.
Výsledkem reakce volný kyslík, jenž Vystupuje podél anody.
Polarisace. 2SOl rozštěpí 2II- Katión vyloučí podobě
bublinek SO4 reaguje vodou tak, anodě vystupuje kyslík. 69. Tento zjev
slove polarisací, elektrody šlovou polarizovanými rozdíl potenciálný
mezi nimi napětím polarisačním. Reagenční papírJcy pro stanovení pólů zdroje. Příkladem budiž vodní
roztok Na„SOi} jehož ionty jsou 2Na SO/'.
Podle dissociační tbeorie možno pokusy str. sílu asi
1*5 voltu.
V těchto pokusech vylučovaly jako kationty přímo ionty elekro
lytu; mnohdy však kathodě nastává chemická reakce teprve
látka při vznikající vyloučí kathodě. vyložiti takto:
1 Elektrolyt CuS04 rozštěpí Cu" SO/'.
Dissociační theorie nejen význam elektrolysi, nýbrž celé
ostatní chemii. síle zdroje. Proto píšeme: CuSO4 Cu" -j- /'. ■—•
3. Postup stejný jako při předešlém po
kuse; rozdíl pouze anodě, kde reaguje rozpouštědlem 20. Platinové elektrody, vnořené zředěného roztoku
H2S spojme póly článku jenž elm. Dokud nevystupují plyny podél
elektrod, napětí polarisační rovno napětí svorkách, jak lze pře-
svědčiti voltmetrem připojeným elektrodám, tedy vzrůstá stejně ním.
Když však nastane patrný rozklad, zůstává polarisační napětí konstantní,
nezávislé svorkovém napětí Proud procházející vedením pak
intensitu kterou lze určiti rovnice 11, kdež značí odpor
kapaliny. Výsledkem rozkladu tedy vylučování vo
díku kyslíku tak, jako rozkládala jen voda, ale zároveň anody
vznikne kyselina kathody zásada, jak lze ukázati tímto pokusem:
Neutrálný roztok Na2SOá zbarvíme fialovým odvarem slezového květu;
prochází-li proud, roztok anody vzniklou kyselinou zčervená kathody
vzniklou zásadou zezelená. Přerušíme-li proud roztok promícháme, na
bude zase původní barvy; vzniklá zásada jest ekvivalentní vzniklé ky
selině.
. Ion SO4" vybije anodě,
s vodou spojí If2S volný kyslík vyloučí jako anion. Napětí největším napětím polarisačním dané látky slove
napětí rozkladné
