Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Reagenční papírJcy pro stanovení pólů zdroje.
Dissociační theorie nejen význam elektrolysi, nýbrž celé
ostatní chemii. Dokud nevystupují plyny podél
elektrod, napětí polarisační rovno napětí svorkách, jak lze pře-
svědčiti voltmetrem připojeným elektrodám, tedy vzrůstá stejně ním. vyložiti takto:
1 Elektrolyt CuS04 rozštěpí Cu" SO/'. Proto píšeme: CuSO4 Cu" -j- /'. 2SOl rozštěpí 2II- Katión vyloučí podobě
bublinek SO4 reaguje vodou tak, anodě vystupuje kyslík. sílu asi
1*5 voltu. Přerušíme-li proud roztok promícháme, na
bude zase původní barvy; vzniklá zásada jest ekvivalentní vzniklé ky
selině. síle zdroje. Na
kathodě Vybije ion '2N jenž vodou sloučí 2NaOH zbylý
vodík vyloučí jako kation.
Výsledkem reakce volný kyslík, jenž Vystupuje podél anody. Ion SO4" vybije anodě,
s vodou spojí If2S volný kyslík vyloučí jako anion. Napětí největším napětím polarisačním dané látky slove
napětí rozkladné. katbodě vy
loučí Cu; SOi, vyloučené anodě, sloučí mědí anody CuSO4,
jež roztoku opět štěpí. Výsledkem rozkladu tedy vylučování vo
díku kyslíku tak, jako rozkládala jen voda, ale zároveň anody
vznikne kyselina kathody zásada, jak lze ukázati tímto pokusem:
Neutrálný roztok Na2SOá zbarvíme fialovým odvarem slezového květu;
prochází-li proud, roztok anody vzniklou kyselinou zčervená kathody
vzniklou zásadou zezelená. Ačkoli proudovod jest uzavřen, nepozorujeme vůbec znatel
ného rozkladu; teprve spojíme-li dva články sebou, nastane patrný
rozklad plyny byť míře nepatrné vystupují podél elektrod.toku CuSO4 jen Cuu takže vyloučení Cu11 třeba dodati dvoj
násobné množství elektrické. Postup stejný jako při předešlém po
kuse; rozdíl pouze anodě, kde reaguje rozpouštědlem 20. Příkladem budiž vodní
roztok Na„SOi} jehož ionty jsou 2Na SO/'. 69.
Když však nastane patrný rozklad, zůstává polarisační napětí konstantní,
nezávislé svorkovém napětí Proud procházející vedením pak
intensitu kterou lze určiti rovnice 11, kdež značí odpor
kapaliny. ■—•
3.
Polarisace. Platinové elektrody, vnořené zředěného roztoku
H2S spojme póly článku jenž elm.
Příčina zjevu spočívá tom, elektrody, jež původně byly stejné
a jsouce ponořeny stejného roztoku neměly rozdílu potenciálného,
změní látkami elektrolysi vyloučenými tak, vznikne mezi nimi
rozdíl potenciálný, jenž namířen elm. Tento zjev
slove polarisací, elektrody šlovou polarizovanými rozdíl potenciálný
mezi nimi napětím polarisačním.
Podle dissociační tbeorie možno pokusy str.
.
V těchto pokusech vylučovaly jako kationty přímo ionty elekro
lytu; mnohdy však kathodě nastává chemická reakce teprve
látka při vznikající vyloučí kathodě
