Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
(Asi g). Proto lze elektrické vodivosti souditi tom, kolik
molekulí rozštěpeno ionty.
Na elektrodách ionty odevzdávají svůj náboj mění obyčejné
atomy nebo shluky atomů mohou-li samostatně obstáti, vylučují na
elektrodách, nemohou-li obstáti, reagují látkami sousedními na
elektrodě vyloučí látka, jež výsledkem této reakce. Lze tedy díssociaci molekule př. CuGl na-
značiti rovnicí CuGl Cu' CV. Kolik třaskavého plynu
se něm vyloučí normálních poměrů? (0*87 mm3).
Dissociační theorie elektrolytická. Rozpouštědlům (na př. m
v vedení účastní všechny
ionty roztoku. 70. ráno hod. vodě, alkoholu, etheru,
benzolu j. Eozloží-li prvním coulombmetru 20, kolik
g vyloučí kathodě druhého přístroje kolik skalice modré
CuSOi něm rozloží? (Atomová hmota 32-07).
4. proudovodu téhož zdroje jsou zapiaty sebou coulombmetr
na vodu měd. tím množ
stvím elektřiny, kterým roztoku CuCl vyloučí Cu1, vyloučí roz
.
Rozpustí-li elektrolyt rozpouštědle, rozštěpí (dissociuje se)
podle této theorie část jeho molekulí části, pod
statně lišící atomů nebo jejich shluků; části šlovou ionty jsou
nabity opačným množstvím elektřiny.
Kladný náboj jednomocného iontu označujeme tečkou chemického
znaku záporný čárkou. Kolik salmiaku se
spotřebuje těchto článcích dní, je-li intensita proudu 0-5 ampéru ?
(Atomová hmota 14, 35-5).
Y elektrostatickém poli mezi dvěma deskami (elektrodami) vzniká
pochod iontů-, ionty jdou klesajícího potenciálu (ke
kathodě), ionty záporné směrem opačným anodě). večer) je
denně spojen dobu sec proud článků Leclanchéových šebou
spojených, jenž uvádí činnost elektrické zvonky. Úkazy při elektrolysi
vznikající lze vysvětliti theorií, kterou prvé vyslovil (1857),
doplnil zejména (1887), jenž stal
zakladatelem elektrolytické dissociačni theorie roztoků. Yyloučilo-li 325 a
byla-li úchylka magnetky bussole 14° 30', jaký redukční faktor bus-
soly? (1-873).) přisuzujeme dissociační mohutnost, jež pro různá
rozpouštědla nestejná; největší pro vodu. Podle pokusu str.
5. (28-37 g,
111-4 V).Kondensátor kapacity mikrofaradů, nabitý potenciál
1000 voltů, vybije coulombmetrem vodu. Celý roztok
nejeví však venek elektrickým, poněvadž nábojů kladných právě
tolik jako nábojů záporných. konci každé hodiny (od hod. Stálý proud procházel minut coulombmetrem stříbro a
tangentovou bussolou, sebou spojenými.
6
