Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Y elektrostatickém poli mezi dvěma deskami (elektrodami) vzniká
pochod iontů-, ionty jdou klesajícího potenciálu (ke
kathodě), ionty záporné směrem opačným anodě).
6.Kondensátor kapacity mikrofaradů, nabitý potenciál
1000 voltů, vybije coulombmetrem vodu. konci každé hodiny (od hod. Eozloží-li prvním coulombmetru 20, kolik
g vyloučí kathodě druhého přístroje kolik skalice modré
CuSOi něm rozloží? (Atomová hmota 32-07). (28-37 g,
111-4 V).
Rozpustí-li elektrolyt rozpouštědle, rozštěpí (dissociuje se)
podle této theorie část jeho molekulí části, pod
statně lišící atomů nebo jejich shluků; části šlovou ionty jsou
nabity opačným množstvím elektřiny. Yyloučilo-li 325 a
byla-li úchylka magnetky bussole 14° 30', jaký redukční faktor bus-
soly? (1-873). Stálý proud procházel minut coulombmetrem stříbro a
tangentovou bussolou, sebou spojenými. proudovodu téhož zdroje jsou zapiaty sebou coulombmetr
na vodu měd.
4. tím množ
stvím elektřiny, kterým roztoku CuCl vyloučí Cu1, vyloučí roz
. Podle pokusu str. Kolik salmiaku se
spotřebuje těchto článcích dní, je-li intensita proudu 0-5 ampéru ?
(Atomová hmota 14, 35-5). Proto lze elektrické vodivosti souditi tom, kolik
molekulí rozštěpeno ionty. CuGl na-
značiti rovnicí CuGl Cu' CV.
Na elektrodách ionty odevzdávají svůj náboj mění obyčejné
atomy nebo shluky atomů mohou-li samostatně obstáti, vylučují na
elektrodách, nemohou-li obstáti, reagují látkami sousedními na
elektrodě vyloučí látka, jež výsledkem této reakce. ráno hod. Rozpouštědlům (na př.
5. Kolik třaskavého plynu
se něm vyloučí normálních poměrů? (0*87 mm3). Celý roztok
nejeví však venek elektrickým, poněvadž nábojů kladných právě
tolik jako nábojů záporných. Úkazy při elektrolysi
vznikající lze vysvětliti theorií, kterou prvé vyslovil (1857),
doplnil zejména (1887), jenž stal
zakladatelem elektrolytické dissociačni theorie roztoků.
Dissociační theorie elektrolytická. m
v vedení účastní všechny
ionty roztoku. 70. vodě, alkoholu, etheru,
benzolu j. (Asi g).) přisuzujeme dissociační mohutnost, jež pro různá
rozpouštědla nestejná; největší pro vodu. večer) je
denně spojen dobu sec proud článků Leclanchéových šebou
spojených, jenž uvádí činnost elektrické zvonky. Lze tedy díssociaci molekule př.
Kladný náboj jednomocného iontu označujeme tečkou chemického
znaku záporný čárkou
