Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
, ukáže zjev zcela ob
dobný: kathodě vyloučí tolik kovu, kolik anodě ubude, kon
centrace roztoku změní, kdežto celková kon
centrace jeho zůstane nezměněna. elektrolytům patří všechny vodivé kapa
liny (vyjma rtuť kapalné kovy) též mnohé látky tuhé zahřáté na
vysokou teplotu (na př.
Částice vylučující šlovou kationty anodě anionty. 1833 nalezl kvantitativní
vztahy mezi chemickými změnami, při elektrolysi vzniklými, mezi
proudem, elektrolytem procházejícím. však ještě jiný druh vodiču, kteří proudem
elektrickým nichž při průchodu proudu vznikají che
mické změny; takové vodiče zoveme elektrolyty, vedení elektrolytickým
a rozklad sám elektrolysí.
Zákony Faradayovy.
V kapalině mezi elektrodami není rozkladu vůbec pozorovati kathodě
vylučuje vodík nebo kov. Je-li vyloučený ion tuhý, výsledek pokusu stejný množství
vyloučeného iontu určíme vážením. AgNOs mezi Agf-elektro-
dami nebo ZnSO4 mezi Zn-elektrodami pod. MgO žárovém tělísku Nernstovy lampy).nim vedle kovů též retortové uhlí, tuha mnohé sloučeniny (zejména
za obyčejné teploty).
3. Zavedeme-li proud, vylučuje anodě kyslík kathodě
vodík objemovém poměru Měřením poznáme, množství vy
loučených iontů úměrné intensitě proudu době, kterou proud
prochází. roztoku síranu meďnatého známé specif, hmoty vnořme dvě
měděné desky (elektrody) předem zvážené vepněme proudovodu; •
deska, kterou proud roztoku vchází, slove anoda druhá deska, kterou
pioud vychází, kathoda. roztoku CuSOt vnořme elektrody platinové; spojíme-li proud,
na kathodě vylučuje měď jako červený povlak anodě vystupují
bublinky plynu, kyslíku. Zvá
žením elektrod přesvědčíme se, anoda lehčí než dříve kathoda těžší,
a právě tolik, zmenšila hmota anody. kathodě vy
lučuje vodík anodě kyslík.
2.
Kdybychom vykonali týž pokus př.
1. Podobně rozkládá mezi /^-elektrodami 2)S04. Pečlivým měřením nalezl
H že, zabrání-li promíchání elektrolytu, specifická hmota
jeho kathody menší, anody větší uprostřed stejná jako dříve.
. Eoztok sám, promícháme-li
jej, stejnou specifickou hmotu jako dříve. Přeměníme-li směr proudu, měd anodě (dří
vější kathodě) rozpouští teprve je-li všechna rozpuštěna, vylučuje se
na kyslík; kathodě usazuje stále měd. 53.
Z pokusů patrno, proudem elektrickým elektrolyt rozkládá.
Do přístroje (obr.), jehož obě ramena jsou
kalibrována, nalejme zředěného roztoku i?2S'04 platinové elektrody
spojme stálým zdrojem proudu, jehož intensitu můžeme měřiti amper-
metrem. nějaké době proud přerušme, elektrody vy
jměme pečlivě osušme; poznáme, kathodě vyloučila měď
