Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Odchylka magnetky zvětšuje, inten
sita vzniklého proudu vzrůstá, čím vyšší je
teplota místa dostoupí určité maxi-
Obr. Spojují tudíž jednotlivé články
z batterie, zvané thermoelektrickými sloupy.
4. Thermoelektrický mální hodnoty při teplotě, jež slove neutrál-
článek.
Ochlazuje-li místo pod teplotu místa vznikne proud směru opač
ného než dříve.
Podmínkou thermoelektrického proudu potenciálný rozdíl na
volných koncích spájených vodičů čili elm. Thermo
elektrický sloup . síla thermoelektrických článků velmi malá; tak př. Vodiči, již takto chovají, šlovou vodiči kovovými patří
. Článek spojen
s citlivým galvanometrem, změříme-li elm. ním bodem. Prochází-li elektrický proud drátem, drát zahřívá,
ale chemické změny něm nepozorujeme, nechť jest intensita proudu
jakákoli. dvou nestejných kovů (na př, Sb)
budiž spájen rámeček (obr.
Elektrolyse.
Thermoelektrických článků nebo batterii užívá zejména pro mě
ření teploty. 52. při
temperaturním rozdílu mezi největší elm. Zvětšuje-li teplota ještě dále,
odchylka klesá; konečně při teplotě, zvané
inversním bodem, stane senullou při teplotě ještě vyšší změní svíij směr. Pro vysoké teploty 1600° hodí velmi dobře článek,
složený dvou dlouhých drátů: platinového slitiny Pi—Rh. Vloží-li
se článek spájeným koncem místa, jehož teplotu určujeme, ohřeje
se tento konec teplotu, kdežto druhý konec dostatečně
vzdálený zůstane známé teplotě okolního vzduchu. Chemické účinky proudu elektrického. sílu, můžeme určiti neznámou
teplotu.Thermoelektřina. 52. Yzniklý proud,
jehož energie ekvivalent energii tepelné, slove thermoelektrickým
proudem; spájené kovy jako zdroj proudu šlovou thermoelektrickým
článkem.
Tepelné záření měří thermoelektrickými batteriemi.
Zjev tento poznal již 1823 SeebecJc; ukázal, uzavřeným
proudovodem spájeným dvou různých kovů prochází proud, jakmile
spájené místo jinou teplotu než ostatní proudovod.
Elm. sílu článek
B i—Sb, pouze 100 voltů.
Je-li odchylka magnetky určitě veliká počneme zahřívati též bod
B, xichylka zmenšuje rovná nulle, jsou-li teploty obou míst stejné. síla článku jež pro malé
rozdíly temperaturní dána vzorcem (t, t2) při tom
značí teplotu místa spájeného, volných konců konstantu, jež zá
visí jakosti fysikálním stavu spájených kovů.) Zahříváme-li spájené místo tak, že
jeho teplota vyšší než místa vznikne
elektrický proud, jdoucí antimonem od
A jak lze dokázati magnetkou SJ. Pro nízké teploty užívá zpravidla článku konstantan-železo
