Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
přiblížíme-li magnetku jednomu pólu dlou
hého svisle postaveného magnetu, staví všude směrem tomuto pólu,
jsouc svým nesouhlasným pólem němu přitahována. 1. 2.
tyče druhé
(obr.
Poklepneme-li na
ni, piliny se
skupí tak, jak je
viděti obr. Polo-
žíme-li magnetic
kou tyč pod
desku vodorovně,
seřadí železné
piliny různých
čarách, mířících
od jedné strany Obr. Kdybychom
l*
Obr.
Magnetické pole. jeden
pól tyčovitého
magnetu svisle
postaveného po
ložme vodorovně
papírovou nebo
skleněnou desku
a posypme že
leznými pilinami.,
vycházejí totiž od
středu paprsko -
vitě všechny
strany. čáry zoveme magnetickými siločarami. Siločáry pólu magnetického. Jak toto pole rozkládá prostoru,
lze pozorovati bud malou magnetkou nebo železnými pilinami.přehlédnouti —
aspoň vodo -
rovné rovině —
pomocí železných
pilin. Magnetka každém
místě zaujme určitou polohu, stanovíc tak, jakým směrem působí
daný magnet. Siločáry magnetické tyče.
Pole magne
tické snáze lze
. Prostor, kterém jeví působení magnetu,
slove jeho magnetickým polem.
Malou magnetku, zavěšenou nezkrouceném vlákně, vkládejme na
různá místa pole buzeného silným trvalým magnetem.). Tak př
