Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Poklepneme-li na
ni, piliny se
skupí tak, jak je
viděti obr. přiblížíme-li magnetku jednomu pólu dlou
hého svisle postaveného magnetu, staví všude směrem tomuto pólu,
jsouc svým nesouhlasným pólem němu přitahována. čáry zoveme magnetickými siločarami. Siločáry pólu magnetického. Jak toto pole rozkládá prostoru,
lze pozorovati bud malou magnetkou nebo železnými pilinami. Siločáry magnetické tyče. Prostor, kterém jeví působení magnetu,
slove jeho magnetickým polem.
Malou magnetku, zavěšenou nezkrouceném vlákně, vkládejme na
různá místa pole buzeného silným trvalým magnetem. 1. jeden
pól tyčovitého
magnetu svisle
postaveného po
ložme vodorovně
papírovou nebo
skleněnou desku
a posypme že
leznými pilinami. Tak př. Kdybychom
l*
Obr. Polo-
žíme-li magnetic
kou tyč pod
desku vodorovně,
seřadí železné
piliny různých
čarách, mířících
od jedné strany Obr.,
vycházejí totiž od
středu paprsko -
vitě všechny
strany.).přehlédnouti —
aspoň vodo -
rovné rovině —
pomocí železných
pilin. Magnetka každém
místě zaujme určitou polohu, stanovíc tak, jakým směrem působí
daný magnet.
Pole magne
tické snáze lze
. 2.
tyče druhé
(obr.
Magnetické pole
