Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Prostor, kterém jeví působení magnetu,
slove jeho magnetickým polem.přehlédnouti —
aspoň vodo -
rovné rovině —
pomocí železných
pilin.
tyče druhé
(obr.,
vycházejí totiž od
středu paprsko -
vitě všechny
strany. 1.). 2. Siločáry magnetické tyče.
Magnetické pole. Tak př. čáry zoveme magnetickými siločarami. Siločáry pólu magnetického. přiblížíme-li magnetku jednomu pólu dlou
hého svisle postaveného magnetu, staví všude směrem tomuto pólu,
jsouc svým nesouhlasným pólem němu přitahována.
Poklepneme-li na
ni, piliny se
skupí tak, jak je
viděti obr.
Malou magnetku, zavěšenou nezkrouceném vlákně, vkládejme na
různá místa pole buzeného silným trvalým magnetem. Kdybychom
l*
Obr.
Pole magne
tické snáze lze
. Jak toto pole rozkládá prostoru,
lze pozorovati bud malou magnetkou nebo železnými pilinami. Polo-
žíme-li magnetic
kou tyč pod
desku vodorovně,
seřadí železné
piliny různých
čarách, mířících
od jedné strany Obr. Magnetka každém
místě zaujme určitou polohu, stanovíc tak, jakým směrem působí
daný magnet. jeden
pól tyčovitého
magnetu svisle
postaveného po
ložme vodorovně
papírovou nebo
skleněnou desku
a posypme že
leznými pilinami
