Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
čáry zoveme magnetickými siločarami. Polo-
žíme-li magnetic
kou tyč pod
desku vodorovně,
seřadí železné
piliny různých
čarách, mířících
od jedné strany Obr. Kdybychom
l*
Obr.
Pole magne
tické snáze lze
.). Siločáry magnetické tyče.přehlédnouti —
aspoň vodo -
rovné rovině —
pomocí železných
pilin. Jak toto pole rozkládá prostoru,
lze pozorovati bud malou magnetkou nebo železnými pilinami.
Magnetické pole. jeden
pól tyčovitého
magnetu svisle
postaveného po
ložme vodorovně
papírovou nebo
skleněnou desku
a posypme že
leznými pilinami.
tyče druhé
(obr. Prostor, kterém jeví působení magnetu,
slove jeho magnetickým polem. Tak př.
Malou magnetku, zavěšenou nezkrouceném vlákně, vkládejme na
různá místa pole buzeného silným trvalým magnetem. 1. Siločáry pólu magnetického.
Poklepneme-li na
ni, piliny se
skupí tak, jak je
viděti obr.,
vycházejí totiž od
středu paprsko -
vitě všechny
strany. 2. Magnetka každém
místě zaujme určitou polohu, stanovíc tak, jakým směrem působí
daný magnet. přiblížíme-li magnetku jednomu pólu dlou
hého svisle postaveného magnetu, staví všude směrem tomuto pólu,
jsouc svým nesouhlasným pólem němu přitahována
