Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
pólu silného magnetu přibližme tyč měk
kého železa vložme železných pilin. Opakujenie-li popsaný pokus nemagne
tickou tyčí ocelovou, stane též magnetickou, zejména poklepáváme-li
na ni, pokud blízkosti indukujícího magnetu.
— Totéž lze ukázati magnetoskopem zrcadlovým.
Z těchto pokusů vychází vo: -
t
s rudí.
Magnetická indukce. Magnetovaná látka ferromagnetická týmž koncem jeden pól
magnetky přitahuje druhý odpuzuje, ferromagnetická látka nemagneto-
vaná oba póly přitahuje, látka nemagnetická vůbec nepůsobí.
Přiložíme-li pak němu jiný stejně veliký magnet tak, aby souhlasné póly
obou magnetů byly nad sebou, může přitáhnouti ještě další hřebíčky; přiloží-
me-li však druhý magnet tak, nad sebou jsou nesouhlasné póly, odpadne
část hřebíčků dvojice magnetů jeví slabší než dříve magnet jediný.
Přitahování magnetů látek ferromagnetických vzájemné; je
tedy možno podle toho rozeznati látky ferromagnetieké magnetované
a nemagnetované látek nemagnetických, jež vůči magnetu chovají
netečně. Tyč piliny přichytí, stává
se tedy magnetem, ale jen potud, pokud blízkosti trvalého ma
gnetu; odstraníme-li jej, skoro veškeré piliny odpadnou.
— Gasto užívá též magnetoskopu zrcadlového; zrcátko zavěšené na
nepředené niti, které zadní straně nalepeno rovnoběžně pod sebou
několik zmagnetovaných drátků. Jelikož železné tyči odstra
nění indukujícího magnetu zůstane trochu pilin přichyceno, patrno,
že této tyči přece zbyl magnetismus, ovšem slabý, který zoveme
magnetismem remanentním. tedy
měkké železo magnetem pouze dočasným čili temporárním, jenž na
bližším konci pól nestejnojmenný vzdálenějším stejnojmenný
s pólem daného trvalého magnetu.
K pólu magnetu přichyťme největší množství železných hřebíčků. křížkem, tečkou nebo písmenem; na
magnetkách bývá modře zakalen), kdežto jižní pól označení nemívá.
Podle toho lze určití póly daného magnetu aby pak nebylo nutno vždy
znovu zkoumati, bývá umělých magnetech severní pól zpravidla nějakým
způsobem trvale označen (na př. Schopnost, podržeti
indukovaný magnetismus, slove „silou“ koercitivní; oceli tato
schopnost veliká, měkkém železe malá. Přiblížíme-li magnet magnetoskopu, vy
chýlí tuto výchylku možno pozorovati odrazem světla stupnici.s
Určeme takto póly dvou magnetů, rovině vodorovné otáčivých,
a přibližme sobě: vidíme, se
o .
. Položíme-li dva magnety
souhlasnými póly sebe, úchylka magnetoskopu zvětší, jsou-li magnety
nesouhlasnými póly sobě, úchylka zmenší. Nejjednodušším přístrojem toho druhu magnetka deklinační.
Přístroje, jimiž lze zkoumati magnetické účinky různých látek, zovou se
magnetoskopy
