Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Nejmohutněji tato vlastnost projevuje
na (metaželezitanu železnatém Fe. zmagne-
tovaného drátu) směrem magnetického poledníku. Zavěsí-li však magnet, vzdálený
od jiných magnetů látek ferromagnetických, nad těžištěm tak, se
může pohybovati jen rovině vodorovné (anebo položí-li kus
korku vodě plovoucího), zaujme několika kyvech vždy týž směr,
nechť jej jakkoli vychýlíme. Fe40 (OH%, Fe209 j.Nauka magnetismu. Magnety přitahují kromě železa oceli velmi
značně též nikl kobalt, kteréžto látky zoveme ferromagnetickými.
Posypeme-li tyčovitý nebo podkovovitý magnet železnými pilinami,
uchytí piliny největším množství dvou místech, zvaných póly,
blíže středu pilin méně, uprostřed pak mezi oběma póly část
zůstane bez pilin jeví venek nemagnetickou (pásmo in
diferentní nebo neutrální).
Jméno »magnetismus« prý původ města Magnesie Malé Asii,
v jehož okolí magnetovce hojně dobývalo. Tenké plechy
magnetické tvaru protáhlého kosočtverce uprostřed podepřené nebo
zavěšené šlovou magnetky.
Takovéto magnetické rudy šlovou magnety přirozenými příčina zjevu
nazývá magnetismem. Veliká ložiska této rudy jsou
zejména Norsku, Švédsku Urale, často bývá magnetovec též hor
nině čedičové, jako př. Jsou-li otáčivé kolem svislé osy, nazývají
se magnetkami deklinačními./)^"), méně již u
m (pyrrhotinu FeS Fe2S3) některých jiných ne
rostech (na př.
Umělé magnety hotoví oceli dává jim tvar bučf tyče
(magnety tyčovité) anebo podkovy (magnety podkovovité).
Z úkazy. Již starověku bylo známo, některé rudy
železné, zvané přitahují železné částice a
že trvale sebe přidržují. Jeden pól obrací nás přibližně
k severu nazývá proto pólem severním (+)> druhý, obracející se
k jihu, pólem jižním (—)..
Tento úkaz prvé popsal (kolem 3600). Řípu.
líašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. Dlouhý magnetovaný drát přitahuje piliny
téměř jen koncích.). Směr zavěšeného magnetu (na př.
Magnet přitahuje železné piliny oběma póly stejně, takže tomto
ohledu póly nijak sebe neliší
