Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Fe40 (OH%, Fe209 j.
Tento úkaz prvé popsal (kolem 3600). Jsou-li otáčivé kolem svislé osy, nazývají
se magnetkami deklinačními.
Takovéto magnetické rudy šlovou magnety přirozenými příčina zjevu
nazývá magnetismem.
Magnet přitahuje železné piliny oběma póly stejně, takže tomto
ohledu póly nijak sebe neliší.).
Z úkazy. Směr zavěšeného magnetu (na př. Již starověku bylo známo, některé rudy
železné, zvané přitahují železné částice a
že trvale sebe přidržují.
líašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II.Nauka magnetismu.
Posypeme-li tyčovitý nebo podkovovitý magnet železnými pilinami,
uchytí piliny největším množství dvou místech, zvaných póly,
blíže středu pilin méně, uprostřed pak mezi oběma póly část
zůstane bez pilin jeví venek nemagnetickou (pásmo in
diferentní nebo neutrální). Jeden pól obrací nás přibližně
k severu nazývá proto pólem severním (+)> druhý, obracející se
k jihu, pólem jižním (—).
Jméno »magnetismus« prý původ města Magnesie Malé Asii,
v jehož okolí magnetovce hojně dobývalo. Veliká ložiska této rudy jsou
zejména Norsku, Švédsku Urale, často bývá magnetovec též hor
nině čedičové, jako př. Zavěsí-li však magnet, vzdálený
od jiných magnetů látek ferromagnetických, nad těžištěm tak, se
může pohybovati jen rovině vodorovné (anebo položí-li kus
korku vodě plovoucího), zaujme několika kyvech vždy týž směr,
nechť jej jakkoli vychýlíme. Nejmohutněji tato vlastnost projevuje
na (metaželezitanu železnatém Fe.. Tenké plechy
magnetické tvaru protáhlého kosočtverce uprostřed podepřené nebo
zavěšené šlovou magnetky. Řípu. Dlouhý magnetovaný drát přitahuje piliny
téměř jen koncích.
Umělé magnety hotoví oceli dává jim tvar bučf tyče
(magnety tyčovité) anebo podkovy (magnety podkovovité)./)^"), méně již u
m (pyrrhotinu FeS Fe2S3) některých jiných ne
rostech (na př. zmagne-
tovaného drátu) směrem magnetického poledníku. Magnety přitahují kromě železa oceli velmi
značně též nikl kobalt, kteréžto látky zoveme ferromagnetickými
