Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Již starověku bylo známo, některé rudy
železné, zvané přitahují železné částice a
že trvale sebe přidržují.
Umělé magnety hotoví oceli dává jim tvar bučf tyče
(magnety tyčovité) anebo podkovy (magnety podkovovité).
Posypeme-li tyčovitý nebo podkovovitý magnet železnými pilinami,
uchytí piliny největším množství dvou místech, zvaných póly,
blíže středu pilin méně, uprostřed pak mezi oběma póly část
zůstane bez pilin jeví venek nemagnetickou (pásmo in
diferentní nebo neutrální). Jsou-li otáčivé kolem svislé osy, nazývají
se magnetkami deklinačními.
Tento úkaz prvé popsal (kolem 3600). Dlouhý magnetovaný drát přitahuje piliny
téměř jen koncích.
Magnet přitahuje železné piliny oběma póly stejně, takže tomto
ohledu póly nijak sebe neliší. Jeden pól obrací nás přibližně
k severu nazývá proto pólem severním (+)> druhý, obracející se
k jihu, pólem jižním (—).
Takovéto magnetické rudy šlovou magnety přirozenými příčina zjevu
nazývá magnetismem. Směr zavěšeného magnetu (na př.)..Nauka magnetismu. Tenké plechy
magnetické tvaru protáhlého kosočtverce uprostřed podepřené nebo
zavěšené šlovou magnetky. Fe40 (OH%, Fe209 j. Zavěsí-li však magnet, vzdálený
od jiných magnetů látek ferromagnetických, nad těžištěm tak, se
může pohybovati jen rovině vodorovné (anebo položí-li kus
korku vodě plovoucího), zaujme několika kyvech vždy týž směr,
nechť jej jakkoli vychýlíme. zmagne-
tovaného drátu) směrem magnetického poledníku. Magnety přitahují kromě železa oceli velmi
značně též nikl kobalt, kteréžto látky zoveme ferromagnetickými.
Jméno »magnetismus« prý původ města Magnesie Malé Asii,
v jehož okolí magnetovce hojně dobývalo. Veliká ložiska této rudy jsou
zejména Norsku, Švédsku Urale, často bývá magnetovec též hor
nině čedičové, jako př.
Z úkazy./)^"), méně již u
m (pyrrhotinu FeS Fe2S3) některých jiných ne
rostech (na př. Nejmohutněji tato vlastnost projevuje
na (metaželezitanu železnatém Fe.
líašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. Řípu
