Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Potenciál vodiče. jedn. Silně vytažené čáry jsou ekvipo-
tenciálné plochy výsledného pole, složeného obou polí původních; velikost
potenciálu každé této ploše obrazci vyznačena abs. Křivky čárkované protínají plochy ekvipotenciálné kolmo;
jsou tedy siločáry pole vzbuzeného dvěma stejnojmennými náboji. jednotkách. Jelikož joule —
107 abs..kruh) hodnotě (vnější kruh).
Je-li joule coulomb, rozdíl potenciálný dán jednotkou,
zvanou lt; tedy joule coulomb volt.109 abs. 4. Mezi dvěma místy rozdíl po-
tenciálný roven je-li práce vynaložená přenos elektrické jednotky
z místa rovna ergu. jedn. Přenáší-li obecně množství abs. 22. jedn.) povrch koule poloměru je
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II.
při nezměněném potenciálu Vn, vykonaná práce (V„— ). coulomb 3.
Čím jdeme dále nábojů tím více jsou ekvipotenciálné plochy po
dobny koulím.
(Srovnej tím siločáry magnetické obr.)
Absolutní jednotku potenciálného rozdílu lze určiti základní
rovnice: V1., jest volt abs. Přiblížíme-li jednotku elektrického množství
z bodu bodu (obr. jedn
