Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Silně vytažené čáry jsou ekvipo-
tenciálné plochy výsledného pole, složeného obou polí původních; velikost
potenciálu každé této ploše obrazci vyznačena abs. Křivky čárkované protínají plochy ekvipotenciálné kolmo;
jsou tedy siločáry pole vzbuzeného dvěma stejnojmennými náboji.. jedn.kruh) hodnotě (vnější kruh). jednotkách.) povrch koule poloměru je
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II.
při nezměněném potenciálu Vn, vykonaná práce (V„— ). Přenáší-li obecně množství abs.109 abs. 22.
Je-li joule coulomb, rozdíl potenciálný dán jednotkou,
zvanou lt; tedy joule coulomb volt. Mezi dvěma místy rozdíl po-
tenciálný roven je-li práce vynaložená přenos elektrické jednotky
z místa rovna ergu.
Čím jdeme dále nábojů tím více jsou ekvipotenciálné plochy po
dobny koulím. Jelikož joule —
107 abs. 4. coulomb 3.
(Srovnej tím siločáry magnetické obr.)
Absolutní jednotku potenciálného rozdílu lze určiti základní
rovnice: V1., jest volt abs. Přiblížíme-li jednotku elektrického množství
z bodu bodu (obr. jedn. jedn. jedn.
Potenciál vodiče
