Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
jedn. jednotkách.)
Absolutní jednotku potenciálného rozdílu lze určiti základní
rovnice: V1. Přiblížíme-li jednotku elektrického množství
z bodu bodu (obr. jedn.kruh) hodnotě (vnější kruh). Silně vytažené čáry jsou ekvipo-
tenciálné plochy výsledného pole, složeného obou polí původních; velikost
potenciálu každé této ploše obrazci vyznačena abs..
Čím jdeme dále nábojů tím více jsou ekvipotenciálné plochy po
dobny koulím.109 abs. Přenáší-li obecně množství abs., jest volt abs. Mezi dvěma místy rozdíl po-
tenciálný roven je-li práce vynaložená přenos elektrické jednotky
z místa rovna ergu. 4.
Je-li joule coulomb, rozdíl potenciálný dán jednotkou,
zvanou lt; tedy joule coulomb volt. jedn. coulomb 3. Jelikož joule —
107 abs. 22. Křivky čárkované protínají plochy ekvipotenciálné kolmo;
jsou tedy siločáry pole vzbuzeného dvěma stejnojmennými náboji.
(Srovnej tím siločáry magnetické obr.
Potenciál vodiče.
při nezměněném potenciálu Vn, vykonaná práce (V„— ). jedn.) povrch koule poloměru je
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II
