Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Neboť
kdyby byl vodiči sebe menší rozdíl potenciálný, přecházela elek
třina míst vyššího potenciálu místa potenciálu nižšího tak dlouho,
pokud celém povrchu potenciál nevyrovnal. Hladiny okolním pro
středí mají tvar, podmíněný tvarem vodiče. Pohybujeme-li drátem povrchu vodiče,
rozstup lístků nemění. Tím nabude elektroskop stej
ného potenciálu jako vodič, což projeví tím, jeho lístky rozestoupí,
že tedy vykonají určitou práci.
Měření potenciálu. Měříme-li potenciál elektroskopem,
spojíme jeho kovový obal Zemí. jejím nitru stejně veliký
jako povrchu, poněvadž síla uvnitř vodiče působící rovná nulle;
nespotřebuje tedy přenesení elektrické jednotky povrchu dovnitř
žádná práce. Dva stejně isolované vodiče větších roz
měrů nabijme stejným množstvím elektřiny jeden nich spojme tenkým
drátem tyčinkou vzdáleného elektroskopu.potřebná práce VR— ---- je-li bod nekonečnu, je
Jtí T1
q
L vzorce patrno, tento potenciál stejný pro
všechny body povrchu dané koule. Při tom však hustota povrchu
jednotlivých vodičů může býti různá.
Avšak nejen vodiči kulovém, nýbrž každém vodiči libo
volného tvaru potenciál celém povrchu uvnitř stejný. Spojíme-li drátem několik vodičů, proudí kladná elektřina míst
vyššího potenciálu místa potenciálu nižšího tak dlouho, dokud všichni
vodiči nenabudou stejného potenciálu. Potenciálem vodiče
je tedy práce, které třeba, aby jednotka elektrického množství
přenesla nekonečna kterékoliv místo povrchu nebo nitru
vodiče. Elektroskop opatřený stupnicí
. Připojme pak druhému stejně nabitému
vodiči kovový obal elektroskopu; lístky jeho klesnou, poněvadž mají
týž potenciál, jako obal.
Nejvýhodnější nullový potenciál zvoliti potenciál Země, takže pak
potenciál určitém místě elektrostatického pole (nebo vodiči) dán
prací, které potřebí, aby kladná jednotka elektrického množství
přenesla Země dané místo.
Vodiči isolátorů liší právě tím, nich nemůže udržeti
v rovnováze elektrostatické pole, nýbrž celý povrch vodiče hladinou.
Chceme-li tedy potenciál můžeme kterýkoli potenciál voliti
za základní vzhledem němu určiti pak všechny potenciály jiné. Zvětšíme-li však náboj jednoho obou vodičů,
bude potenciál lístků obalu nestejný lístky rozestoupí.
Siločáry vycházejí tedy kolmo povrchu vodiče. tedy
patrno, rozstup lístků měrou potenciálného rozdílu mezi lístky a
obalem (přibližně jest úměrný druhé mocnině potenciálného rozdílu)
