Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 29 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Co děje při indukci isolátorech, možno představiti podle hypothese takto: Každé- isolující pro­ středí (dielektrikum) skládá velikého množství nepatrných sebe isolovaně oddělených částic pouze tyto částice stávají indukcí obou koncích opačně elektrickými čili jsou polarisovány (dielektrická polari­ zace). Tím lze snadno vysvětliti sdílení elektřiny, odpuzování nebo při­ tahováni nabitých těles pod. Podle této hypothese dobrými vodiči jsou látky, nichž obě fluida se mohou volně pohybovati, kdežto isolátory kladou jejich pohybu značný odpor. Z nich jedna, unitární, předpokládá, příčinou elektrického stavu těles fluidum elektrické (nevažitelná látka), jehož neelektrickém tělese určité normální množství; je-li více (méně) než normálně, je těleso kladně (záporně) elektrické. Je-li elektrostatické pole odstraněno, dielektrická polarisace isolátoru přestane, ale většiny isolátorů hned úplně, nýbrž zbude ještě čá- . elektrostatickém poli částice tyto seřadí tak, konce kladně zelektrované obrátí jednu stranu konce zelektrované záporně stranu druhou. Každé dielektrikum klade polarisaci určitý odpor, podobně jako pružné těleso deformaci; odpor tento různých dielektrik různě veliký.Theorie elektřiny. tedy úplná obdoba molekulárních magnetů; můžeme si podobně jako nich mysliti každé částici elektřinu soustředěnu dvou bodech, pólech, jichž spojnici zoveme osou. Úkazy indukční vedou úvaze tom, jak vzniká elektřina tělesech dříve neelektrických; tím účelem byly vymyšleny různé hypothese. y totiž dokázal pokusy, různých prostředích přitahují zelektroyaná tělesa nestejnou silou, tedy prostředí při zjevech indukčních důle­ žitý význam. neelektrických tělesech stejné množství obou fluid, která svých účincích vzájemně ruší; třením dvou ne­ elektrických těles sebe vznikne jednom tělese přebytek fluida klad­ ného druhém záporného.: zvlášť jednoduchý též výklad indukce re vodičích. Hypothesi tuto vyslovili 1750 A Více však rozšířila hypothese druhá, duali- stická mme 1759), podle níž různé fluidum elektrické, Madné záporné. Hypc^hese dualistická předpokládajíc, fluida elektrická í p nedbala isolujícího prostředí, němž elek­ trické náboje přitahují nebo odpuzují, což není správné. Osy jednotlivých částic řadí se elektrostatickém poli křivky, jež ukazují směr, kterým šíří in­ dukce, šlovou čarami indukčními. koncích dielektrika jeví tedy elektřina, kterou nazý­ váme elektřinou volnou. Podél takovéto indukční čáry připo­ juje pól jedné částice nestejnojmennému pólu částice druhé, takže uvnitř isolátoru účinek elektrický není vůbec patrný, nýbrž jen z- h kde póly částic volně končí nejsou ničím ne- utralisovány