Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Vloží-li mezi předmět a
elektroskop deska skleněná nebo ebonitová, není pozorovati změny
v rozstupu lístků, ale vloží-li kovová deska anebo hustá síť vodivě
se Zemí spojená, lístky elektroskopu značně klesnou. ebonitovou přibližme silně zelektrované těleso; kulička při
táhne, což důkazem, bližší části stala "indukcí opačně elektrickou
než přiblížené těleso. Oddálíme-li je, kulička jest zase neelektrická. síry).
K elektroskopu přibližme gškýkoli zelektrovaný předmět isolovaně po
stavený tak, aby lístky rozestouply.
. Sírovou tyčinku rozřízněme polovici a
vložme elektrostatického pole. Pokud desky nejsou nabity, ustálí
se tyč kterékoli poloze; jakmile však nabijeme nestejnojmennými
elektřinami, postaví tyč směru siločar vzniklého elektrostatického
pole.
Elektrika Wimshurstova patří elektrikám samočinným, nichž
není potřeba sdělovati polepy počáteční náboj. Päk"~se
tudíž postupně zelektrují také všechny polepy ostatní, tak, že, je-li
elektrika plném chodu, přední desce jsou polepy místech a12
záporně elektrické místech als a2l kladně elektrické, zadní pak
desce jsou záporně elektrické polepy místech ostatní kladně
elektrické. Jak obrazce viděti, mezi tyčinkami pravém výseku na
obou deskách vždy elektřina záporná levém výseku elektřina kladná,
jež vyssávají sběrači.tric OtoSí-li pak desky dále, projde polep a,7 vidlicovitým sbě
račem, jenž něho téměř všechnu elektřinu zápornou vyssaje kon
duktéru, takže otočení úhel 90° dostane polep jen slabě
elektrický místo ais. Jsou-li obě části sobě přiloženy,
jeví nestejnojmenné elektrické náboje pouze obou koncích tak,
jako tyčinka byla celistvá. Kovovým obalem
se Zemí spojeným tedy možno nejcitlivější přístroje chrániti před
účinky vnějšího elektrostatického pole.
Podle uvedených pokusů chovají isolátory elektrostatickém
poli podobně jako vodiči, avšak přece mezi nimi podstatný rozdíl, jak
možno ukázati tímto pokusem.
In isolátoreeh. Zavěsme nit neelektrickou kuličku na
př. —
Mezi dvě kovové desky zavěsme nezkroucené vlákno dobře isolující ne
elektrickou tyčinku (na př. tom přijde zároveň kladně elektrický polep bT
na místo 6w-záporný polep ble místo ď18 oba indukují místě at
elektřinu zápornou, místě a13 elektřinu kladnou. Oddálíme-li obě části sebe, bude míti
k nich obou koncích zase nestejnojmenné elektřiny, vy-
jmeme-li elektrostatického pole, bude neelektrická. Dalším otočením desek
se spojení mezi těmito dvěma polepy přeruší, takže zůstanou elektrickými,
a než byl dříve elektrován polep a7, mohou tedy indukovati
potom ještě silnější náboje místech ř>7 &1Batd.
Elektrostatickou indukcí lze též vysvětliti elektrický stín vodičů. Patrno tedy, místech
b7, bia a>3 vznikají náboje stále silnější, jež indukcí působí nejen na
"polepy proti nim stojící, nýbrž polepy sousední. (Pokus
