Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
sama objímka objektivu
způsobuje ohybový úkaz, který příčinou, obrazy stálic při nej
dokonalejším zobrazování nejsou body, nýbrž ohybové kotoučky.
Irisující barvy křídel motýlích, pavího peří, perleti, hedvábných
látek atd. Kola okolo Měsíce jsou způsobena ohybem světla
v ovzduší, naplněném jemným prachem neb vodní mlhou. Podstatně stejný ohybový úkaz spatřujeme, hle-
díme-li malý svítící zdroj (svíčku, vzdálenou lampu) skleněnou deskou
jemně poprášenou plavuňovým práškem. Úchylka každého jednoduchého světla
od původního jest úměrná délce vlny. 239. Spektrum kalia bylo vytvořeno objektivně mřížkou, která
11a angl. Čím
jest skulina menší, tím jest poloměr kruhů větší. neúmornou pílí podařilo vyrýti dokonalé
mřížky široké, které měly celkem 110., která částečně L
se kryjí. Ohyb jest
příčinou, obrazy dvou velmi blízkých hvězd (dvojhvězdy) splývají
takřka jediný tím spíše, čím jest otvor dalekohledu menší. jsou také, aspoň části, způsobeny ohybem nenepodobným
ohybu mřížce.
Má-li skulina před objektivem dalekohledu tvar kruhový, pozoru
jeme při jednobarevném bodovém světle řadu soustředných kruhů stří
davě světlých tmavých, při světle bílém několik kruhů barevných. Vliv velikosti částic lze pozoro
vati, užijeme-li mírně zadýohnutého skla.150 vrypů.Omax
Ifial. Světlo, které analysuje, neprochází
vůbec žádnou absorbující látkou leč vzduchem, který možno případě
vyčerpati. Týž úkaz jeví malý
zdroj okrazíeí zrcadle (vzadu amalgam ováném), jehož přední plocha
jest mírně poprášena. normálním spektru jest světlo
žluté skoro uprostřed, kdežto spektru hranolovém světlo modré a
fialové zaujímá celou polovinu. Tato spektra, zvaná normální, f
podstatně liší spektra hranolového. Kraj
červený normálního spektra jest původ
ního směru paprsků více uchýlen než kraj
fialový.000 vrypů. tomto případě vzniká
čisté ohybové spektrum bez čočky. Sled
Fraunhoferových čar jest sice obou spektrech
týž, ale jejich vzdálenost jest jiná.
řádu při světle červeném fialovém.
Pokrok zhotovování mřížek (na odraz) učinil Američan
R jenž místo tvrdého skla užil zrcadlového kovu (slitiny
mědi cínu). Tou měrou, jak kapičky vy
pařováním zmenšují, mění poloměry kruhů.
k jež mají vrypy rovnoběžné osou válce., III., Iľ. zavedl kovové mřížky válcové zv.
lllohy. palec 25-4 mm) 20.
Vznik ohybového spektra. Do-
padá-li světlo bílé, vznikají stále širší F
s řádu I. Je-li spektrech řádu
vzdálenost fialových čar 67-9 cm,, červených čar 154-3 ohnisková
.
Při velikém počtu otvorů stává úkaz intensivnější (obdoba je
diné skuliny mřížky).
I bílá
Obr. Ohyb způ
sobuje, Totéž
platí mikroskopu
