Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
239.
lllohy. Sled
Fraunhoferových čar jest sice obou spektrech
týž, ale jejich vzdálenost jest jiná.150 vrypů. Tou měrou, jak kapičky vy
pařováním zmenšují, mění poloměry kruhů., III. normálním spektru jest světlo
žluté skoro uprostřed, kdežto spektru hranolovém světlo modré a
fialové zaujímá celou polovinu.Omax
Ifial.
Vznik ohybového spektra. Vliv velikosti částic lze pozoro
vati, užijeme-li mírně zadýohnutého skla.
Má-li skulina před objektivem dalekohledu tvar kruhový, pozoru
jeme při jednobarevném bodovém světle řadu soustředných kruhů stří
davě světlých tmavých, při světle bílém několik kruhů barevných. Tato spektra, zvaná normální, f
podstatně liší spektra hranolového. Úchylka každého jednoduchého světla
od původního jest úměrná délce vlny. zavedl kovové mřížky válcové zv.
Pokrok zhotovování mřížek (na odraz) učinil Američan
R jenž místo tvrdého skla užil zrcadlového kovu (slitiny
mědi cínu).
Irisující barvy křídel motýlích, pavího peří, perleti, hedvábných
látek atd.000 vrypů. jsou také, aspoň části, způsobeny ohybem nenepodobným
ohybu mřížce.
Při velikém počtu otvorů stává úkaz intensivnější (obdoba je
diné skuliny mřížky). tomto případě vzniká
čisté ohybové spektrum bez čočky. sama objímka objektivu
způsobuje ohybový úkaz, který příčinou, obrazy stálic při nej
dokonalejším zobrazování nejsou body, nýbrž ohybové kotoučky., Iľ.
řádu při světle červeném fialovém.
I bílá
Obr.
k jež mají vrypy rovnoběžné osou válce., která částečně L
se kryjí. Ohyb jest
příčinou, obrazy dvou velmi blízkých hvězd (dvojhvězdy) splývají
takřka jediný tím spíše, čím jest otvor dalekohledu menší. Je-li spektrech řádu
vzdálenost fialových čar 67-9 cm,, červených čar 154-3 ohnisková
. Kraj
červený normálního spektra jest původ
ního směru paprsků více uchýlen než kraj
fialový. Světlo, které analysuje, neprochází
vůbec žádnou absorbující látkou leč vzduchem, který možno případě
vyčerpati. Týž úkaz jeví malý
zdroj okrazíeí zrcadle (vzadu amalgam ováném), jehož přední plocha
jest mírně poprášena. Spektrum kalia bylo vytvořeno objektivně mřížkou, která
11a angl. neúmornou pílí podařilo vyrýti dokonalé
mřížky široké, které měly celkem 110. Ohyb způ
sobuje, Totéž
platí mikroskopu. Podstatně stejný ohybový úkaz spatřujeme, hle-
díme-li malý svítící zdroj (svíčku, vzdálenou lampu) skleněnou deskou
jemně poprášenou plavuňovým práškem. palec 25-4 mm) 20. Čím
jest skulina menší, tím jest poloměr kruhů větší. Do-
padá-li světlo bílé, vznikají stále širší F
s řádu I. Kola okolo Měsíce jsou způsobena ohybem světla
v ovzduší, naplněném jemným prachem neb vodní mlhou
