Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Kola okolo Měsíce jsou způsobena ohybem světla
v ovzduší, naplněném jemným prachem neb vodní mlhou. Spektrum kalia bylo vytvořeno objektivně mřížkou, která
11a angl., III.
k jež mají vrypy rovnoběžné osou válce.150 vrypů. Ohyb způ
sobuje, Totéž
platí mikroskopu.
Při velikém počtu otvorů stává úkaz intensivnější (obdoba je
diné skuliny mřížky).000 vrypů.
lllohy. jsou také, aspoň části, způsobeny ohybem nenepodobným
ohybu mřížce. zavedl kovové mřížky válcové zv. Světlo, které analysuje, neprochází
vůbec žádnou absorbující látkou leč vzduchem, který možno případě
vyčerpati. Je-li spektrech řádu
vzdálenost fialových čar 67-9 cm,, červených čar 154-3 ohnisková
.
I bílá
Obr.
Má-li skulina před objektivem dalekohledu tvar kruhový, pozoru
jeme při jednobarevném bodovém světle řadu soustředných kruhů stří
davě světlých tmavých, při světle bílém několik kruhů barevných.Omax
Ifial.
Vznik ohybového spektra. Sled
Fraunhoferových čar jest sice obou spektrech
týž, ale jejich vzdálenost jest jiná. 239.
Irisující barvy křídel motýlích, pavího peří, perleti, hedvábných
látek atd., Iľ. Kraj
červený normálního spektra jest původ
ního směru paprsků více uchýlen než kraj
fialový. neúmornou pílí podařilo vyrýti dokonalé
mřížky široké, které měly celkem 110. normálním spektru jest světlo
žluté skoro uprostřed, kdežto spektru hranolovém světlo modré a
fialové zaujímá celou polovinu. palec 25-4 mm) 20. Do-
padá-li světlo bílé, vznikají stále širší F
s řádu I., která částečně L
se kryjí. tomto případě vzniká
čisté ohybové spektrum bez čočky. Tou měrou, jak kapičky vy
pařováním zmenšují, mění poloměry kruhů.
Pokrok zhotovování mřížek (na odraz) učinil Američan
R jenž místo tvrdého skla užil zrcadlového kovu (slitiny
mědi cínu). Podstatně stejný ohybový úkaz spatřujeme, hle-
díme-li malý svítící zdroj (svíčku, vzdálenou lampu) skleněnou deskou
jemně poprášenou plavuňovým práškem. Tato spektra, zvaná normální, f
podstatně liší spektra hranolového. Čím
jest skulina menší, tím jest poloměr kruhů větší. Úchylka každého jednoduchého světla
od původního jest úměrná délce vlny.
řádu při světle červeném fialovém. Vliv velikosti částic lze pozoro
vati, užijeme-li mírně zadýohnutého skla. Ohyb jest
příčinou, obrazy dvou velmi blízkých hvězd (dvojhvězdy) splývají
takřka jediný tím spíše, čím jest otvor dalekohledu menší. sama objímka objektivu
způsobuje ohybový úkaz, který příčinou, obrazy stálic při nej
dokonalejším zobrazování nejsou body, nýbrž ohybové kotoučky. Týž úkaz jeví malý
zdroj okrazíeí zrcadle (vzadu amalgam ováném), jehož přední plocha
jest mírně poprášena
