Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Přibližm elektrickému kyvadlu kterémkoli směru elektrovanoú
isolovanou kouli.
Poloměry koule vycházející určují směr siločar elektrostatického pole,
prostírajícího kolem elektrované koule.lístky, stejně obou stranách, je-li síť rovinná; je-li stočena (po
mocí isolujících držátek) jakoukoli křivou plochu (na př.
zati podobne jako
m více síť stočena. Prostor, němž jeví účinek elektrova-
ného tělesa, nazývá jeho elektrostatickým polem. 18.
Je-li hustota příliš
veliká, elektřina hrotu srší, vzniká vítr. válcovou nebo
ve tvaru CN^ rozestupují lístky jen vypuklém povrchu této plochy,
a tím více, číi
Obecně lze
říci, hustota na
vodiči tím větší,
čím větší jeho
zakřivení daném
místě; největší je
na hrotech, jež
možno považovati
za plochy velmi
malých poloměrů
křivosti čili znač
ného zakřivení. 16. Siločáry elektrostatického pole. Užijeme-li dvou stejně ve
likých koulí, nabi
tých nestejnojm en
nou elektřinou, po
hybuje lehounká
kulička mezi nimi
po křiv
kách, siločárách, jež
vyznačují elektrosta
tické pole, vzbuzené
dvěma nestejnojm en
nými náboji elektric
kými.)
Elektrostatické pole. 17. ulička kyvadla přiskočí odskočí směru poloměru.
. Obr.
Elektrostatické
pole rozkládá do
prostoru všechny
stran přehledně lze
aspoň jedné rovině
siločáry je^O uká- Obr. (Výboj kon-
vektivní.
b c
V <d
Y/77/////////////7/A
Obr
