Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
17. Ačkoliv tedy povrchu krychle byl velmi značný elektrický
náboj, zůstaly uvnitř krychle lístky elektroskopu nepohnuty, když se
přímo spojily staniolovými stěnami. Nabijeme-li síť, rozestoupí papírové
. 16. Potom vstoupil citlivým
elektroskopem této krychle, isolovaně postavené, dal velmi
silně nabiti.),
postavenou isolujícím podstavci opatřenou obou stran papíro
vými lístečky jako elektroskopy.
Eůznou hustotu vodiči lze též ukázati drátěnou sítí (obr. Dutý uzavřený kovový válec isolovaně postavený
spojí vodivě elektroskopem (po případě přímo postaví deštičku
elektroskopu); dotkneme-li pak elektrovanou zkusnou kuličkou vnitřní
plochy tohoto válce, lístky elektroskopu rozestoupí, čehož patrno,
že její náboj dostal vnější povrch.
Totéž lze ukázati, obklopíme-li elektroskop kovovou sítí, kterou na
bijeme. Proto hotoví vodiče duté
pro pokusy elektřinou statickou.
Dotkneme-li pak téhož válce neelektrickou zkusnou
kuličkou, přesvědčíme jiném elektroskopu, kulička nemá náboje, že
tedy vnitřní plocha uzavřeného válce neelektrická. vodiči tvaru naznačeného obr. Při tom před
pokládá, zkusná kulička tak malá, jejím zelektrováním nemění
znatelně náboj vodiče. Jediné tímto způsobem lze přenésti jednoho vo
diče náboj vodič druhý.
Má-li vodič jiný tvar než kulový, hustota něm nestejná, jak
lze přesvědčiti př. měděného drátu dal udělati krychli
o hraně jejíž stěny pokryl staniolem.Sídlo elektriny. tedy patrno, hustota elektřiny kouli je
všude stejná, elektřina rozložena stejnoměrně. Vodič
tento válec plechový jedné straně opatřený kuželovým nástav
kem druhé straně dutinou kuželovou Dotýkáme-li zkusnou
kuličkou různých místech vodiče, ukáže se, nejmenší hustota je
v dutině (kdyby tato dutina byla uzavřena, byla hustota rovna
nulle); větší hustota místě ještě větší místě největší na
hrotu a. Vyjmeme-li potom zkusnou ku
ličku válce, lze přesvědčiti, neelektrická, sdělila veškeren
svůj náboj válcem. Hustotou elektřiny rozumí náboj elektrický,
prostírající plošné jednotce daného vodiče.
Tuto okolnost poznal již 1772 y
dokázal názorně tímto pokusem. Dotkněme isolované ko
vové koule zelektrované zkusnou kuličkou přenesme náboj kuličky na
elektroskop; lístky jeho rozstoupí, stejně mnoho, nechť jsme se
elektrované koule dotkli postupně kterémkoli místě. Pokus tento uka
zuje, elektřina rovnovážném stavu vždy jen povrchu vodiče,
nechť jsme dotkli kterémkoli místě.
Hustota elektřiny
