Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
tyči skleněné). Blížíme-li nabitému elektroskopu před
mětem elektrickým, rozstup lístků kdežto,
přiblížíme-li předmětem elektrickým, rozstup se
z . na
tyči ebonitové), kdežto záporně zelektrovaný žlutý sirný květ usadí na
tělesech kladně elektrických (na př. Skleněnou tyč třeme amalgamovanou koží, isolovaně umístěnou
(na př. Prosíváme-li tuto směs
z nádobky uzavřené jemnou lněnou síťkou, zelektruje červený prášek
miniový kladně zachytí tělesech záporně elektrických (na př.11u Dodáváme-li však kovové těleso náboj nesouhlasný, odchylka
se zmenšuje, konečně kyvadlo sklesne úplně.
Elektroskop lze nabiti též tak, elektrický náboj sdělí isolo
vaným kovovým obalem tyčinka spojí vodivě Zemí.
Místo pozlátkového elektroskopu užívá též elektroskopu stéblo
vého kovový isolovaný rámec, jehož středu jest upevněno otáčivé
stéblo slámy. Různojmenné náboje
elektrické můžeme tedy označíti jako náboj ;
i nazýváme elektřinu skla, třeného amalgamovanou koží, kladnou a
elektřinu ebonitu, třeného srstí, zápornou elektřinou. Elektroskop pozlátkový mosazná tyčinka, jež ho
řejší části jest ukončena kovovou deštičkou nebo kuličkou dolejší
části dvěma lehoučkými lístky pozlátkovými, aluminiovými nebo též
papírovými.
Citlivých elektroskopů nenabíjíme přímo dotykem elektrovanou tyčí,
nýbrž zkusnou kuličkou. ebonitové rukověti); nabitými kyvadly anebo směsí minia a
síry pak poznáme, sklo kladně kůže záporně elektrická.
Dvojí druh elektřiny lze tělesech silně nabitých velmi názorně
Ukázat! směsí prášku miniového sirného kvetu.
Třením dvou různorodých těles sebe vzniká současně obojí elek
třina. Mnohdy vkládá dovnitř elektroskopu též
vysoušející látka (na př.
Podobně kterékoli jiné dvě hmoty vzájemně třené anebo jen do
týkající stávají nesouhlasně elektrickými. Pro jemnější zkoumání elektrických účinků užívá
se elektroskopů. Pro objektivní pozorování
promítají lístky stěnu. Aby lístky byly chráněny před pohybem vzduchu, vkládají
se isolované válcové nádoby částečně zasklené; tyčinka
je této nádoby isolována jantarovou nebo ebonitovou trubičkou.
. mističku dává chlorid vápenatý anebo se
napíchne jehlu kousek kovového sodíku). následující řadě jsou uve
deny látky, nichž kterákoli, jsouc dotyku některou látkou následu
jící, stává kladně druhá záporně elektrickou: -f- flintové sklo, srst,
slonová kost, flanel, vlna, hedvábí, kovy, pryskyřice, ebonit, síra, amal-
gamovaná kůže, mastek —.
Některé elektroskopy mívají jen jediný lístek pozlátkový, který visí
podél mosazné tyčinky.
Elektroskopy
