Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
století. Zelektrujme dotykem tyčí buď skleněnou nebo
ebonitovou dvě kyvadla přibližme sobě; kyvadla odpuzují. pokusů viděti,
že tělesa stejnojmenně elektrická odpuzují nestejnojmenně elek
trická přitahují., pryskyřice, jantar, kaučuk, ebonit, slída, porculán,
tvrdé sklo, hedvábí, paraffin, olej paraffinový všechny plyny.
Nabijme isolované těleso kovové př.
Elektřina tyče skleněné jiná než tyče ebonitové, tedy nutno
rozeznávati dva drtihy elektřiny.
Pravíme, drátem atd. elektřina čili kdežto
suchým vláknem hedvábným nikoliv. Pokusy poznalo, je
možno třením zelektrovati každé isolované těleso; tělesa anelektrická (ve
významu Gilbertově) jsou.
Vodivost různých látek lze zkoumati též tím, se
vybije zelektrované těleso, dotkneme-li zkoumanou látkou. století oba různé druhy
elektřiny nazval elektřinou sklovou pryskyřicovou.Nahradí-li kyvadla suché vlákno hedvábné drátkem nebo
vláknem bavlněným nebo vlhkým hedvábným, proužek papírový sice
opět přitáhne, ale neodpudí, nýbrž zůstane přitažen; oddálíme-li tyč, objeví
se proužek neelektrickým.
Má-li nějaký nabitý vodič udržeti sobě elektřinu, musí býti se
všech stran obklopen nevodiči, musí býti isolován', proto nelze zelektro-
vati třením kovovou tyč, držíme-li ruce. Přesného roz-
hraničení mezi jednotlivými druhy vodičů však není.
Iv patří: všechny kovy, uhel, tuha, voda vlhké před
měty; obyčejné sodnaté sklo, sádrovec četné jiné
nerosty, dřevo, vlna, bavlna, len, konopí, kůže, srst, alkohol, ether; e-
v síra. tyče skleněné) jen toho místa, kde jsme dotkli. Podle
toho dělíme pak látky tři druhy: jimiž elektřina
neodvádí, které odvádějí elektřinu velmi rychle, 1o-
v jež sice vedou elektřinu, ale pomaleji než vodiči. zejména tyče obyčejného
skla, jež navlhavé, stávají vlhkém vzduchu vodivými aby tomu
zabránilo, potírají isolující skleněné součásti elektrických přístrojů li
hovým roztokem šelaku. Také
vodní páry obsažené vlhkém vzduchu jsou nevodiči, ale srážejí-li na
povrchu isolátorů, činí vodivými. Úkaz tento prvně pozoroval y
v 18. tedy neisolovanými tělesy vodivými. Dotykem nabývá těleso elektřiny souhlasné tou,
kterou měla elektrovaná tyč.
Dvojí elektřina. Ze-
lektrujeme-li však jedno kyvadlo tyčí skleněnou druhé ebonitovou, vzá
jemně přitahují. Tak př. Tímto zkoumáním zabýval prvé
francouzský fysik počátku 18.
Nestejná vodivost též příčinou, proč dotykem odvede elektřina
s kovového předmětu úplně (předmět pak vybit), kdežto isolátorů
(na př. elektřinou sklovou, při
bližme elektrickému kyvadlu, když pak kyvadlo odpudí, při
dávejme ■na kovové těleso zkusnou kuličkou souhlasný náboj; odchylka
kyvadla zvětšuje doklad, ze-
