Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
*) Tento amalgam slitina, mající složení 1Zn 2Hg, jež roztluče
a práškem pak potře kůže, namazaná trochu mastnotou. Nabitý proužek papírový přitáhne př. Elektřina statická. stol. Přibližme elektrickému kyvadlu
třenou tyč skleněnou; kyvadlo přiskočí, ale hned odskočí. Tli stol.Nauka elektřině. Kolem 1600
anglický fysik zkoumal tento úkaz podrobněji poznal, se
jeví nejenom jantaru, nýbrž četných tělesech jiných, jež nazval
idioelektrickými rozdíl těles cmelektrických, nichž podobného
zjevu pozorovati nemohl. př.
TJkazy elektrické můžeme pozorovati kromě jantaru též na
olovnatém skle, jež není hygroskopické, ebonite, pečetním vosku, síře
paraffinu atd.
Základní úkazy. Třeme-li suchou skleněnou tyč koží potřenou amalgamem *)
aneb ebonitovou tyč**) srstí přiblížíme-li lehounkým kouskům
papíru nebo bezové duše, přiskakují tyto hmoty tyči opět odskakují,
a podél celé třené tyče.
I.
**) Ebonit (tvrzený kaučuk) připravuje přirozeného kaučuku, němuž se
přidá asi 30% síry sazí.
i prstu, čehož patrno, tělesa elektrická neelektrická při
tahují navzájem. Odpuzování tělísek elektrované
tyče pozoroval nejprve 17.
. Yíce než před 2500 lety znali již liekové
(na př.
Že tyč jest elektrická, projevuje ještě jiným způsobem (na př.
přiblížíme-li prst třené tyči, slyšíme slabý praskot, tmě vidíme malou
jiskřičku, někdy cítíme zápach ozonu kyseliny dusičné); nejčastěji
však zkoumání účinků elektrických užíváme úkazů mechanických, jež
lze snadno ěřiti. Kr.
Sdílení vedení elektřiny. Mezi třenou tyčí skleněnou nebo ebonitovou
nejeví této příčině nijaký díl. Aby tyto účinky bylo možno nejsnáze pozorovati,
zavěšujeme lehounký proužek hedvábného papíru anebo kuličku bezové
duše dlouhé hedvábné vlákno (elektrické kyvadlo). Přiblížíme-li
pak němu jiné kyvadlo, oba proužky papírové přitáhnou důkaz,
že první proužek dotykem tyčí skleněnou stal 'elektrickým, čili že
má sobě náboj elektrický. Tím stal zakladatelem nauky novém fysi-
kálnírn stavu těles, jejž nazval stavem elektrickým příčinu jeho
elektřinou.) vlastnost jantaru (řecký zvaného
elektron), třen jsajinou látkou přitahuje lehounká tělíska
