Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Hledíme-li dalekohledem, jenž IV-kráte zvětšuje, bod,
na př. stálici, jest její obraz sítnici 2-kráte jasnější (fysikálně),
než hledíme-li okem neozbrojeným. Otvor objektivu slove clonka vstupová. Aby bylo pole stejnoměrně jasné určitě omezené, vkládá do
ohniskové roviny kruhová clonka vhodně zvoleného poloměru F,A.), vniká do
oka také 2-kráte větší množství světla, ale poněvadž obrázek sítnici
zaujímá 2-kráte větší plochu, jest osvětlení sítnice stejné, jaké bylo
bez dalekohledu.
Objektiv okulár tvoří soustavu, jejíž optický interval jest
rovný nulle.
Výstupová clonka splývati zornicí oka pozorovatelova, aby
veškeré vystupující osnovy paprsků mohly vniknouti oka přispěti
k vytvoření obrazu sítnicí.
Průměr zdánlivého zorného pole určen jest největší hodnotou úhlu
2v/.
Průměr vystupujícího válce jest tedy iV-kráte zmenšen. Poněvadž výstupová clonka 2-kráte menší
plechu než clonka vstupová, jest hustota paprsků okuláru vystupujících
A 2-kráte větší než hustota paprsků, které bez dalekohledu zornicí vnikají
do oka. Proto dalekohledem pozorujeme stálice
prostému oku neviditelné. Průměr skutečného
zorného pole jest 2u* N. y. Paprsky bodu dále rozbíhající vystupují oku
láru rovnoběžně směrem Úhel u‘, který tvoří optickou osou,
určen jest trojúhelníku 1V2 vztahem tgu' ylf2. Veškeré středové paprsky
procházející bodem nechť jest úhel jakýkoliv, procházejí bodem M. Poměr obou
zorných úhlů
N -
h
slove zvětšení dalekohledu. Tento důležitý kruh slove výstupová clonka daleko
hledu.
Důležitým bodem dalekohledu jest zv. 227.tudíž f«. Hvězdářský
dalekohled nelze nahraditi jedinou tenkou čočkou. Ohniskové dálky této soustavy jsou nekonečně veliké, neboť
F Takové soustavy šlovou teleskopické.) vystupujícího válcového svazku protíná
optickou osu. němž
středový paprsek (obr.
Poloměr okulárové čočky jest pak přiměřeně větší. Pozoruje-li však dalekohledem předmět
p (Slunce, Měsíc, mlhovina, vzdálenější krajina p. Poněvadž paprsky V-Ji vzhledem okuláru jsou
sdružené, jsou také osové body sdružené. Jeho základnou kruhový otvor objektivu průměru oku
láru vystupuje osnova rovnoběžných paprsků, které vyplňují užší válec
o kruhové podstavě průměru podobnosti paprskových kuželů mezi
objektivem okulárem plyne, že
Djd j|fi N.
.
Osnova rovnoběžných paprsků, které dopadají objektiv, vyplňuje
válec. Veškeré osnovy
vystupujících rovnoběžných paprsků, nechť jest úhel jakýkoliv, prochá
zejí kruhem, jehož průměrem jest středem bod Jednoduchým vý
počtem přesvědčíme, tento kruh jest skutečný obraz otvoru objektivu
vytvořený okulárem
