Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Tento důležitý kruh slove výstupová clonka daleko
hledu. Poměr obou
zorných úhlů
N -
h
slove zvětšení dalekohledu.) vystupujícího válcového svazku protíná
optickou osu. Ohniskové dálky této soustavy jsou nekonečně veliké, neboť
F Takové soustavy šlovou teleskopické.
Důležitým bodem dalekohledu jest zv. Poněvadž paprsky V-Ji vzhledem okuláru jsou
sdružené, jsou také osové body sdružené. Veškeré osnovy
vystupujících rovnoběžných paprsků, nechť jest úhel jakýkoliv, prochá
zejí kruhem, jehož průměrem jest středem bod Jednoduchým vý
počtem přesvědčíme, tento kruh jest skutečný obraz otvoru objektivu
vytvořený okulárem.
Průměr vystupujícího válce jest tedy iV-kráte zmenšen.
. Hvězdářský
dalekohled nelze nahraditi jedinou tenkou čočkou. němž
středový paprsek (obr. Veškeré středové paprsky
procházející bodem nechť jest úhel jakýkoliv, procházejí bodem M. Průměr skutečného
zorného pole jest 2u* N.
Výstupová clonka splývati zornicí oka pozorovatelova, aby
veškeré vystupující osnovy paprsků mohly vniknouti oka přispěti
k vytvoření obrazu sítnicí. Aby bylo pole stejnoměrně jasné určitě omezené, vkládá do
ohniskové roviny kruhová clonka vhodně zvoleného poloměru F,A.
Objektiv okulár tvoří soustavu, jejíž optický interval jest
rovný nulle. 227. stálici, jest její obraz sítnici 2-kráte jasnější (fysikálně),
než hledíme-li okem neozbrojeným. Proto dalekohledem pozorujeme stálice
prostému oku neviditelné.
Průměr zdánlivého zorného pole určen jest největší hodnotou úhlu
2v/.), vniká do
oka také 2-kráte větší množství světla, ale poněvadž obrázek sítnici
zaujímá 2-kráte větší plochu, jest osvětlení sítnice stejné, jaké bylo
bez dalekohledu. Jeho základnou kruhový otvor objektivu průměru oku
láru vystupuje osnova rovnoběžných paprsků, které vyplňují užší válec
o kruhové podstavě průměru podobnosti paprskových kuželů mezi
objektivem okulárem plyne, že
Djd j|fi N.
Osnova rovnoběžných paprsků, které dopadají objektiv, vyplňuje
válec.
Poloměr okulárové čočky jest pak přiměřeně větší.
Hledíme-li dalekohledem, jenž IV-kráte zvětšuje, bod,
na př. Poněvadž výstupová clonka 2-kráte menší
plechu než clonka vstupová, jest hustota paprsků okuláru vystupujících
A 2-kráte větší než hustota paprsků, které bez dalekohledu zornicí vnikají
do oka. y.tudíž f«. Paprsky bodu dále rozbíhající vystupují oku
láru rovnoběžně směrem Úhel u‘, který tvoří optickou osou,
určen jest trojúhelníku 1V2 vztahem tgu' ylf2. Pozoruje-li však dalekohledem předmět
p (Slunce, Měsíc, mlhovina, vzdálenější krajina p. Otvor objektivu slove clonka vstupová
