Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Hvězdářský
dalekohled nelze nahraditi jedinou tenkou čočkou. Tento důležitý kruh slove výstupová clonka daleko
hledu. Jeho základnou kruhový otvor objektivu průměru oku
láru vystupuje osnova rovnoběžných paprsků, které vyplňují užší válec
o kruhové podstavě průměru podobnosti paprskových kuželů mezi
objektivem okulárem plyne, že
Djd j|fi N. Veškeré osnovy
vystupujících rovnoběžných paprsků, nechť jest úhel jakýkoliv, prochá
zejí kruhem, jehož průměrem jest středem bod Jednoduchým vý
počtem přesvědčíme, tento kruh jest skutečný obraz otvoru objektivu
vytvořený okulárem.
Výstupová clonka splývati zornicí oka pozorovatelova, aby
veškeré vystupující osnovy paprsků mohly vniknouti oka přispěti
k vytvoření obrazu sítnicí.), vniká do
oka také 2-kráte větší množství světla, ale poněvadž obrázek sítnici
zaujímá 2-kráte větší plochu, jest osvětlení sítnice stejné, jaké bylo
bez dalekohledu. Poněvadž paprsky V-Ji vzhledem okuláru jsou
sdružené, jsou také osové body sdružené. stálici, jest její obraz sítnici 2-kráte jasnější (fysikálně),
než hledíme-li okem neozbrojeným. Paprsky bodu dále rozbíhající vystupují oku
láru rovnoběžně směrem Úhel u‘, který tvoří optickou osou,
určen jest trojúhelníku 1V2 vztahem tgu' ylf2. y. Proto dalekohledem pozorujeme stálice
prostému oku neviditelné.
Objektiv okulár tvoří soustavu, jejíž optický interval jest
rovný nulle.
. Poněvadž výstupová clonka 2-kráte menší
plechu než clonka vstupová, jest hustota paprsků okuláru vystupujících
A 2-kráte větší než hustota paprsků, které bez dalekohledu zornicí vnikají
do oka. Poměr obou
zorných úhlů
N -
h
slove zvětšení dalekohledu.tudíž f«. Aby bylo pole stejnoměrně jasné určitě omezené, vkládá do
ohniskové roviny kruhová clonka vhodně zvoleného poloměru F,A. Veškeré středové paprsky
procházející bodem nechť jest úhel jakýkoliv, procházejí bodem M.
Důležitým bodem dalekohledu jest zv. němž
středový paprsek (obr. 227. Ohniskové dálky této soustavy jsou nekonečně veliké, neboť
F Takové soustavy šlovou teleskopické. Průměr skutečného
zorného pole jest 2u* N.
Osnova rovnoběžných paprsků, které dopadají objektiv, vyplňuje
válec.
Průměr vystupujícího válce jest tedy iV-kráte zmenšen.) vystupujícího válcového svazku protíná
optickou osu. Pozoruje-li však dalekohledem předmět
p (Slunce, Měsíc, mlhovina, vzdálenější krajina p.
Hledíme-li dalekohledem, jenž IV-kráte zvětšuje, bod,
na př. Otvor objektivu slove clonka vstupová.
Průměr zdánlivého zorného pole určen jest největší hodnotou úhlu
2v/.
Poloměr okulárové čočky jest pak přiměřeně větší
