Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 226 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Popředí zdá se veliké vzhledem pozadí pravíme, obraz zkreslený, per­ spektivně dokonalý. Aby oba obrazy vzbudily mozku jediný vjem prostorový neboli stereoskopický, nutno, aby padly uhl ná místa, která sítnici mládí cvikem vytvořila. Pozorování per spektivnícli obrazů. Aby však pozorováním obrazu vznikla správná představa skutečném předmětu, jest nutno, aby obrázek sítnici byl naprosto stejný, hledíme obraz, aneb zíráme přímo předmět. Poněvadž tomu akkomodace nestačí, klademe tyto obrazy větší vzdá­ lenosti, čímž nabýváme představ perspektivně nesprávných. Získané obrazy jsou velice zvětšené obrázky, které vznikly sítnicích, kdyby oči zaujaly místa Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. Aby však vznikl obraz fotografovaného předmětu, jest nutno napodobiti fysikální děj při zírání oběma očima. Je-li úhel konvergenční menší než f', jsou sít­ nicové obrazy pro obě oči prakticky stejné. 15 . Čočka jest zasazena kovového rámce tak upraveného, aby oční střed zaujal správnou polohu. Naopak snímky získané objektivy značné ohniskové dálky (teleobjektivy) jeví blízka plochou perspektivu. Správné pozorování fotografického obrazu okem bez akkomodace jest možné ve- rantem, spojnou čočkou (aneb soustavou čoček) ohniskové dálky 11 cm. To státi může jen tom případě, kdy oční střed splyne perspektivním středem obrazu. Skutečné prostorové předměty nahrazujeme velmi často rovinnými obrazy, které jsou podle perspektivních zákonů sestrojeny. Proto počí­ naje vzdáleností asi 450 přestává pro oči stereosko- 0br- 3I9- Zírání pické vidění. Každý perspektivní obraz, malovaný aneb fotograficky získaný, jenom určité vzdálenosti pozorován jsa může věrně nahraditi skutečnost.svalů podle stupně akkomodace uvykli jsme souditi vzdálenost po­ zorovaného bodu. vidíme jako oběma útvary rovinné. Správně perspektivních obrazů nabýváme fotografickým přístrojem. stereo­ skopickou kamerou, která dva vybrané naprosto shodné objektivy ohniskové dálky zpravidla cm. Poněvadž perspektivní středy nejsou stejné, liší poněkud oba obrazy sítnici vznikající a to tím více, čím blíže pozorovaný předmět. Proto obrazy získané ručními fotografickými přístroji malou ohniskovou dálkou (10— cm) bylo třeba pozorovati téže malé vzdálenosti. Další závadou jest vedle toho různá akkomodace oka obou případech. To stane se, když fotografuje předmět dvou stanovisek, která mají vzdálenost 60— mm, dvojitým fotografickým přístrojem zv. Posuneme-li oko mírným tlakem jeho polohy tak, že obrazy padnou místa nesouhlasná, vidíme obrazy dvojité. Vzdálené hory, oblaky atd. Fotografický positiv býti středu oka vzdálen tolik, jaká byla vzdálenost citlivé desky středu clonky objektivu. Takový obraz není nic jiného, než zvětšený obrázek sku­ tečného předmětu sítnici. Obraz, poněvadž je blízko, pozorujeme při značném napětí akkomodačního svalu