Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 226 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Správně perspektivních obrazů nabýváme fotografickým přístrojem. Proto obrazy získané ručními fotografickými přístroji malou ohniskovou dálkou (10— cm) bylo třeba pozorovati téže malé vzdálenosti. Čočka jest zasazena kovového rámce tak upraveného, aby oční střed zaujal správnou polohu. stereo­ skopickou kamerou, která dva vybrané naprosto shodné objektivy ohniskové dálky zpravidla cm. Obraz, poněvadž je blízko, pozorujeme při značném napětí akkomodačního svalu. Získané obrazy jsou velice zvětšené obrázky, které vznikly sítnicích, kdyby oči zaujaly místa Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. Aby oba obrazy vzbudily mozku jediný vjem prostorový neboli stereoskopický, nutno, aby padly uhl ná místa, která sítnici mládí cvikem vytvořila. Skutečné prostorové předměty nahrazujeme velmi často rovinnými obrazy, které jsou podle perspektivních zákonů sestrojeny. Další závadou jest vedle toho různá akkomodace oka obou případech. 15 . Pozorování per spektivnícli obrazů. Každý perspektivní obraz, malovaný aneb fotograficky získaný, jenom určité vzdálenosti pozorován jsa může věrně nahraditi skutečnost. To stane se, když fotografuje předmět dvou stanovisek, která mají vzdálenost 60— mm, dvojitým fotografickým přístrojem zv. Popředí zdá se veliké vzhledem pozadí pravíme, obraz zkreslený, per­ spektivně dokonalý.svalů podle stupně akkomodace uvykli jsme souditi vzdálenost po­ zorovaného bodu. Je-li úhel konvergenční menší než f', jsou sít­ nicové obrazy pro obě oči prakticky stejné. Fotografický positiv býti středu oka vzdálen tolik, jaká byla vzdálenost citlivé desky středu clonky objektivu. Proto počí­ naje vzdáleností asi 450 přestává pro oči stereosko- 0br- 3I9- Zírání pické vidění. Poněvadž perspektivní středy nejsou stejné, liší poněkud oba obrazy sítnici vznikající a to tím více, čím blíže pozorovaný předmět. vidíme jako oběma útvary rovinné. Naopak snímky získané objektivy značné ohniskové dálky (teleobjektivy) jeví blízka plochou perspektivu. Aby však vznikl obraz fotografovaného předmětu, jest nutno napodobiti fysikální děj při zírání oběma očima. Poněvadž tomu akkomodace nestačí, klademe tyto obrazy větší vzdá­ lenosti, čímž nabýváme představ perspektivně nesprávných. Vzdálené hory, oblaky atd. Správné pozorování fotografického obrazu okem bez akkomodace jest možné ve- rantem, spojnou čočkou (aneb soustavou čoček) ohniskové dálky 11 cm. Aby však pozorováním obrazu vznikla správná představa skutečném předmětu, jest nutno, aby obrázek sítnici byl naprosto stejný, hledíme obraz, aneb zíráme přímo předmět. Takový obraz není nic jiného, než zvětšený obrázek sku­ tečného předmětu sítnici. To státi může jen tom případě, kdy oční střed splyne perspektivním středem obrazu. Posuneme-li oko mírným tlakem jeho polohy tak, že obrazy padnou místa nesouhlasná, vidíme obrazy dvojité