Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
úkazům luminiscenčním patří světélkování
fosforu, sodíku draslíku při volném okysličování vzduchu, světél
kování hnijících látek, světélkování hmyzu, bakterií, třeného cukru, kře
mene atd.
Periodickými změnami elektrickém stavu vodičů (radiátorů) lze
vzbuditi etheru elektromagnetické záření, jemuž přísluší délky vlnové
od co. Tím podobá fluorescenci, od
níž liší jediné trváním. sodíkové, lithiové, draslíkové), jež podle přísady svítí různým světlem. zeleně, olov
naté sklo modře, drahokamů nejkrásněji diamant rubín. Rovněž pa
prsky Rontgenovy, paprsky kanálové, záření látek radioaktivních způ
sobuje fluorescenci. Jenom
nepatrná část záření působí sítnici pocit světla (od 400 do
X 760 m/í). Obyčejné sklo fluoreskuje př. Souhrn jich nazýváme zářením. (Str. 108.)
. Ether, kterým záření prochází, stává sídlem energie zá
řivé, jež látkách absorbujících mění jiné druhy energie, zejména
tepelnou chemickou.
Energie světelná nemá těchto případech původ energii tepelné, jako
světlo rozžhavených látek, nýbrž bud energii záření světelného aneb
v energii jiných záření.
Velmi mnohé látky ozářeny byvše světlem př. Etherem mohou se, pokud nám známo, šířiti vlny velmi
různé délky 100 /i/t počínajíc.
Fluorescence fosforescence patří úkazům luminiscenčním.
Pokusy dokazují, fosforescence jest velmi obecný úkaz, třeba trvá
jen velmi krátkou dobu.
|P
j í
d yjf Nejmohutnější fluorescence vzniká kathodovými paprsky
i látek jinak netečných. Účinné
paprsky jsou více více pohlcovány, nimi fluorescence zmizí. slunečním, oblou
kové lampy, magnesiovým stávají zdrojem světla. Fosforescence způsobena jest pohlcenými paprsky
modrými, fialovými neb ultrafialovými. Není paprsků výhradně chemických neb vý
hradně tepelných.slábnoucí fluorescence ještě jisté hloubky pod povrchem. Kterákoli část záření infračervené, viditelné
a ultrafialové jeví účinky tepelné chemické ovšem podle pohlcujícího
prostředí různé míře. Vlivem katho-
dových paprsků fluoreskují plyny Geisslerových trubicích.
Paprsky červené infračervené mají vlastnost, světlo fosforu
jící látky infračerveném spektru slunečním možno desce,
potřené Balmainovou barvou napřed osvětlením fosforescenci povzbu
zené, pozorovati Fraunhoferovy čáry, poněvadž těch místech,
kam nepadá záření, fosforescence trvá.
Závěr. Úkaz
fosforescence jeví zejména sirníky vápenatý, barnatý, strontnatý pří
sadou některého těžkého kovu (olovo, měd, vismut) některé soli (na
př
