Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Postaví-li před roztok chloridu železitého druhá nádobka roz
tokem modré skalice, jenž pohlcuje paprsky červené, oranžové žluté, má
vystupující světlo barvu zelenou, neboť světlo bílé (červené -j- oran
žové -j- žluté) (modré fialové) světlo zelené. propuštěném světle jeví se
roztok žlutý, neboť světlo bílé (světlo modré -f- fialové) světla
červené žluté -|- zelené žluté světlo. Přibližně tuto vlastnost vrstva sazí neb uhlí.
. Aby barvy
oživly, promíchají prů
hledným prostředím olejem, lakem, fermeží, klihem atd. vodní roztok chloridu železitého pohlcuje
z bílého světla paprsky modré fialové.
Prostředí neprůhledná nepropouštějí žádných paprsků.
List papíru postavený pří
mo nádobkou roztokem
chloridu železitého jeví žlutě
zbarven, neboť odráží diffusně
jenom propuštěné paprsky čer
vené, žluté zelené, které roz
tokem nebyly pohlceny. Týmž
způsobem vzniká žluté zbarvení
papíru, který byl potřen týmž
barevným roztokem.
Barva roztoku záleží dopadajícím světle; tedy vlastnost náhodná. Spektrálním rozborem lze zjistiti, které paprsky bí-
lého světla byly průhledným prostředím propuštěny, které pohlceny. Látky drsným povrchem, odrážející všechny
dopadající paprsky diffusně stejnou měrou, př. Propuštěné světlo jest »rozdíl« světla
bílého světla pohlceného (odčítání barev). Barva však
není tak skvělá, poněvadž jest
k přimíšeno bílé světlo od
rážené povrchové vrstvy. Také každého jiného
dopadajícího světla odstraňuje roztok chloridu železitého jen složku
modrou fialovou.
Látka, která nejtenší vrstvě pohlcuje všechny paprsky, slove absolutně
černá. obou roztoků propouští rovněž jen světlo zelené. Povrch dokonale hladký,
jenž odráží pravidelně veškeré paprsky, jest neviditelný (hladina rtuťová
neb vodní, dobré zrcadlo).
Na rozhraní dvou prostředí nastává odraz. světle modrém fialovém jeví roztok černým. papír, sádra, plátno,
běloba atd. 194. jMa diagr. 206. Absorpční
spektrum ukazuje, př. 206.).Barva těles. protilehlá světla odečtená světla bílého dávají
černo., šlovou bílé. Jak patrno, propuštěné světlo
doplňkové světlu pohlcenému. Mezi povrchem bílým černým jest pozvolný pře
chod všemi stupni šedě.). Jsou-li světla, která
oba roztoky samy sobě pohlcují, doplňková, neproniká dále vůbec žádný
paprsek. Diagram pro odčítání barev..
Obr. Toto smí
chání barev« třeba ódlišovati mí
chání barevných světel (str. velmi slabých
vrstvách však každá látka průhledná aspoň pro některé paprsky (roz-
tepané zlato zelené, jemný povlak stříbrný skle jest modrý atd.
Jsou-li barevné částice velmi
málo průhledné, jako při
hlinkách, jest vliv odraženého
světla ještě větší
