Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Fysikálně každé jedno
duché barvě přísluší určitý absolutní lomu, který však závisí
na látce, které hranol' vytvořen. IV. Každé barevných světel .).sice na
horu uchýlí, červené nejméně, fialové nejvíce, ale rozklad nové součástky
už nenastává. spektru však postaveny jsou světelné složky řady
v sebe.
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II.
Fysikalní znak jednoduchého světla. Oko nemá schopnosti rozeznati směsi
jednotlivé složky.
Jednoduchými zoveme barevná světla spektru proto, poněvadž
v jiné součásti nedovedeme rozložití, jak svědčí tento pokus: Osamo-
±íme-li úzkou skulinou neprůhledném stínítku jedno barevných světel
spektrálných, př. 1802
po prvé pozoroval, spektrum sluneční není spojitá řada barevných
světel, nýbrž žejepřeryto několika tmavými čarami rovnoběžnými lá
mavou hranou hranolu, čáry, jichž jest převeliký počet, samostatně
objevil později (1814); šlovou proto čáry Fraunhofe-
rovy.Bezvadnou (achromatickou) čočkou spojnou lze však promí
tací stěně nabyti čistého spektra které jest
z čistého zdánlivého spektra či/. Proto přiměřenější znak
*
*) (1787—1827) jako dovedný brusič skla stal vlastní
pílí spolumajetnikem Utzsehneiderova optického závodu v'Mnichově. dokázal také platnost věty obrácené: s
( všech jednoduchých barevných světel spektrálních (ve
správné intensitě) budí dojem světla. jeho závodu vyšly dokonalé, veliké hvězdářské dale
kohledy, Vědeckých zásluh získal studiem spektra hranolového ohybového. zelené, přesvědčíme se, druhým hranolem sice
uchyluje, ale nerozkládá se. Místo bodového
zdroje jest výhodno použiti postavené rovnoběžně lá
mavou hranou hranolu. Jimi přesně stanovena poloha těchJjarevných světel, která ve
spektru slunečním příslušných místech jsou zeslabena, takže kontrastem
se zdají, černá* Důležité nich označujeme písmenami: jsou čer
vené části spektra, oranžové, žluté, zelené, G
v modré, fialové (viz příl.
Úkaz spektra, který popsal (66 Kr. Čím skulina užší, tím spektrum čistší, ale
při tom méně jasné, čočka může býti také místě rozezná
val spektru slunečním tato hlavní barevná světla: červené, oran
žové, žluté, zelené, modré, indigové fialové. Jednoduchost všech spektrálných barev do
kázal klassickým pokusem tímto:- Spektrum vystupující hra
nolu lámavou hranou zachytil, pokud bylo ještě úzké,
druhým hranolem, jehož lámavá hrana byla promí
tací stěně vznikne šikmé spektrum.. 1675].), vysvětlil
Ne Proslovil názor, bílé světlo sluneční jest směs nesčetných
jednoduchých barevných světel. Spojnou čočkou válcovou
lze veškeré barevné prvky spektra sjednotiti bílý obraz skuliny. Podařilo mu
zíepšiti výrobu optického skla
