Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Ohceme-li přesvědčiti, zda otáčecí osa magnetky
prochází těžištěm, přemagnetujeme magnetku, aby její póly změnily.
Inklinaee objevena byla teprve 16. Tento kruh otáčivý
kolem svislého průměru; otočení jeho lze určiti vodorovném děleném
kruhu.), kde místa stejné
. Mapa inklinační (pro rok 1910).1911 inklinaee asi 64° 10'. Přístroj pozorování inklinaee slove inklina-
torium jeto svislý rozdělený kruh, jehož středu ložisko pro vodo
rovnou osu, procházející přesně těžištěm magnetky. 13. Toto pouzdro jest
upevněno Cardanově závěsu má
v sobě vyříznutu značku jež ur
čuje lodní osy; má-li tedy
loď zaříditi určitým směrem, otočí
se korm idlem tak, aby žádaný bod
větrné růže příslušným zřením
k deklinaci) byl přesně proti
značce a.otáčivý kotouč, zpravidla slídový.
Kompasu užívá též pro určení směru při vzduchoplavbě při pěším
cestování, při vyměřování dolech, povrchu zemském pod.
Sired kotouče podepřen velmi
jem ném hrotu, zasazeném osaz
ném pouzdře. Tento kotouč obvodě rozdělen ve
stupně kromě toho sobě vyznačenu růU větrnou tak, směr J
je rovnoběžný osami magnetů.
Na různých ístech povrchu zemského inklinaee nestejná její
rozdělení lze sledovati mapě inklinační (obr.
vodorovnou rovinu hledanou inklinací. Je-li svislý kruh rovině magnetického poledníku, sklon pod
Obr.
vikářem Norimberce. 13. Je-li
v obou případech sklon pod vodorovnou rovinu stejný, prochází osa těžištěm. století . Bůznost osy magnetické geome
trické vymýtí podobně jako magnetky deklinační přeložením ma
gnetky 180°.
V Praze měří
