Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
l, Fysika pro reálky II. mnohých případech smíme nepříliš rozsáhlé svítící
pl považovati přibližně bodové zdroje užívati uvedeného zákona zvláště
pro zdroje dostatefině daleké. Pak při dostatečné vzdálenosti (metrů) normálního zdroje sví
tivosti Hefnerových jednotek jest hledané osvětlení
I /d2 lux.
Avšak oko rozeznává velmi citlivě rozdíl osvětlení dvou blízkých ploch. ^2---- •
Svazek rovnoběžných paprsků způsobuje všech rovnoběžných řezech
stejné osvětlení. osvětlených stěn, bílých reflektorů atd. Anglii užívají normálních
lamp pentanových (C[H1,,), Německu nás norm, lampy Hefnerovy
s octanem amylnatým (<77Zf140 2). Velmi jednoduchý
fotometr tohoto druhu (Joly) záleží dvou čtyrbokých hranolů parafíino-
nových (aneb mléčného skla), oddělených vrstvou staniolu.) řídí osvětlení zákony složitějšími.
Podstatou fotometru Biinseíiqva_ list neprůhledného papíru prů
svitnou středovou skvrnou. Její svítivost slove Hefnerova jed
notka čili Hefnerova svíčka
Hefnerova lampa způsobuje při kolmém dopadu é
vzdálenosti osvětlení, které jmenuje lux.Mašek-Jeništa-Nachtika. 11
. Nyní užívá normálních lamp
předepsaných rozměrů, určitě vysokého plamene, které jsou napájeny
hořlavinou stálého chemického složení.Tyto věty lze vyjádřiti jediným vzorcem tvaru
, cos a
1 konst. blízkém okolí rozsáhlých svítících ploch (na
př. Měření fotometrická lze konati methodami
n obj ekt vní Absolutně odhadovati okem osvětlení nemožno. Jiným zdrojem postaveným na
druhé straně papíru, lze však tento úbytek světla nahraditi, takže skvrna zmizí.
Vzniká-li neznámé osvětlení zdrojem vzdálenosti d‘, který možno aspoň
přibližně považovati bodový, lze jeho svítivost vyjádřiti Hefnerových
jednotkách.
.
Jednotky svítivosti osvětlení.
Proto při subjektivních fotometrech neznámé osvětleni srovnává známým
osvětlením (proměnným) tak dlouho, nastane rovnost.
Osvětlíme-li bílý papír poprvé žárovkou 10-svíčkovou, podruhé žárovkou 100-svíč-
kovou, jest poměr osvětleni 100 10. jednotku svítivosti volila
se dříve normální paraffinová svíčka. Tím zjednodušuje
vzorec pro osvětlení 4akto:
T__ cos a
~ ’
Fotoinetrie. Oku však zdá, osvět
leni zvětšilo jen dvakrát. Hledíme-li papír, jenž osvětlen zdrojem sví
tivosti strany zdroje, zdá skvrna tmavší než její okolí, poněvadž určitý
zlomek dopadajícího světla proniká papírem. Jeden hranol
postaven jest místě, jehož osvětleni srovnávati; normálním zdrojem
pošinuje opačné straně tak dlouho, osvětleni druhého hranolu jest
stejné. Pozorujeme-li fotometru rovnost osvětlení, platí S/d12= S'/d'2. shledal, visuálně pozorujeme nikoliv
poměr dvou osvětlení, nýbrž poměr příslušných logaritmů (Ig :log 100 1:2)
