Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
osvětlených stěn, bílých reflektorů atd.
Vzniká-li neznámé osvětlení zdrojem vzdálenosti d‘, který možno aspoň
přibližně považovati bodový, lze jeho svítivost vyjádřiti Hefnerových
jednotkách. Pak při dostatečné vzdálenosti (metrů) normálního zdroje sví
tivosti Hefnerových jednotek jest hledané osvětlení
I /d2 lux. ^2---- •
Svazek rovnoběžných paprsků způsobuje všech rovnoběžných řezech
stejné osvětlení.
Osvětlíme-li bílý papír poprvé žárovkou 10-svíčkovou, podruhé žárovkou 100-svíč-
kovou, jest poměr osvětleni 100 10. Její svítivost slove Hefnerova jed
notka čili Hefnerova svíčka
Hefnerova lampa způsobuje při kolmém dopadu é
vzdálenosti osvětlení, které jmenuje lux. Tím zjednodušuje
vzorec pro osvětlení 4akto:
T__ cos a
~ ’
Fotoinetrie.Mašek-Jeništa-Nachtika.
Podstatou fotometru Biinseíiqva_ list neprůhledného papíru prů
svitnou středovou skvrnou.l, Fysika pro reálky II. Měření fotometrická lze konati methodami
n obj ekt vní Absolutně odhadovati okem osvětlení nemožno. Jeden hranol
postaven jest místě, jehož osvětleni srovnávati; normálním zdrojem
pošinuje opačné straně tak dlouho, osvětleni druhého hranolu jest
stejné. Velmi jednoduchý
fotometr tohoto druhu (Joly) záleží dvou čtyrbokých hranolů parafíino-
nových (aneb mléčného skla), oddělených vrstvou staniolu. shledal, visuálně pozorujeme nikoliv
poměr dvou osvětlení, nýbrž poměr příslušných logaritmů (Ig :log 100 1:2).
Proto při subjektivních fotometrech neznámé osvětleni srovnává známým
osvětlením (proměnným) tak dlouho, nastane rovnost.
Avšak oko rozeznává velmi citlivě rozdíl osvětlení dvou blízkých ploch. 11
. mnohých případech smíme nepříliš rozsáhlé svítící
pl považovati přibližně bodové zdroje užívati uvedeného zákona zvláště
pro zdroje dostatefině daleké. blízkém okolí rozsáhlých svítících ploch (na
př. jednotku svítivosti volila
se dříve normální paraffinová svíčka. Nyní užívá normálních lamp
předepsaných rozměrů, určitě vysokého plamene, které jsou napájeny
hořlavinou stálého chemického složení. Pozorujeme-li fotometru rovnost osvětlení, platí S/d12= S'/d'2. Hledíme-li papír, jenž osvětlen zdrojem sví
tivosti strany zdroje, zdá skvrna tmavší než její okolí, poněvadž určitý
zlomek dopadajícího světla proniká papírem.) řídí osvětlení zákony složitějšími. Anglii užívají normálních
lamp pentanových (C[H1,,), Německu nás norm, lampy Hefnerovy
s octanem amylnatým (<77Zf140 2). Jiným zdrojem postaveným na
druhé straně papíru, lze však tento úbytek světla nahraditi, takže skvrna zmizí.
.
Jednotky svítivosti osvětlení. Oku však zdá, osvět
leni zvětšilo jen dvakrát.Tyto věty lze vyjádřiti jediným vzorcem tvaru
, cos a
1 konst
