Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Anglii užívají normálních
lamp pentanových (C[H1,,), Německu nás norm, lampy Hefnerovy
s octanem amylnatým (<77Zf140 2). osvětlených stěn, bílých reflektorů atd. shledal, visuálně pozorujeme nikoliv
poměr dvou osvětlení, nýbrž poměr příslušných logaritmů (Ig :log 100 1:2).l, Fysika pro reálky II.
Avšak oko rozeznává velmi citlivě rozdíl osvětlení dvou blízkých ploch. mnohých případech smíme nepříliš rozsáhlé svítící
pl považovati přibližně bodové zdroje užívati uvedeného zákona zvláště
pro zdroje dostatefině daleké.Mašek-Jeništa-Nachtika. Pozorujeme-li fotometru rovnost osvětlení, platí S/d12= S'/d'2. Pak při dostatečné vzdálenosti (metrů) normálního zdroje sví
tivosti Hefnerových jednotek jest hledané osvětlení
I /d2 lux. Velmi jednoduchý
fotometr tohoto druhu (Joly) záleží dvou čtyrbokých hranolů parafíino-
nových (aneb mléčného skla), oddělených vrstvou staniolu. Jeden hranol
postaven jest místě, jehož osvětleni srovnávati; normálním zdrojem
pošinuje opačné straně tak dlouho, osvětleni druhého hranolu jest
stejné. Tím zjednodušuje
vzorec pro osvětlení 4akto:
T__ cos a
~ ’
Fotoinetrie. Nyní užívá normálních lamp
předepsaných rozměrů, určitě vysokého plamene, které jsou napájeny
hořlavinou stálého chemického složení. ^2---- •
Svazek rovnoběžných paprsků způsobuje všech rovnoběžných řezech
stejné osvětlení. blízkém okolí rozsáhlých svítících ploch (na
př.) řídí osvětlení zákony složitějšími.
. Její svítivost slove Hefnerova jed
notka čili Hefnerova svíčka
Hefnerova lampa způsobuje při kolmém dopadu é
vzdálenosti osvětlení, které jmenuje lux.Tyto věty lze vyjádřiti jediným vzorcem tvaru
, cos a
1 konst.
Proto při subjektivních fotometrech neznámé osvětleni srovnává známým
osvětlením (proměnným) tak dlouho, nastane rovnost.
Jednotky svítivosti osvětlení.
Osvětlíme-li bílý papír poprvé žárovkou 10-svíčkovou, podruhé žárovkou 100-svíč-
kovou, jest poměr osvětleni 100 10. jednotku svítivosti volila
se dříve normální paraffinová svíčka. Oku však zdá, osvět
leni zvětšilo jen dvakrát. Měření fotometrická lze konati methodami
n obj ekt vní Absolutně odhadovati okem osvětlení nemožno. Hledíme-li papír, jenž osvětlen zdrojem sví
tivosti strany zdroje, zdá skvrna tmavší než její okolí, poněvadž určitý
zlomek dopadajícího světla proniká papírem.
Vzniká-li neznámé osvětlení zdrojem vzdálenosti d‘, který možno aspoň
přibližně považovati bodový, lze jeho svítivost vyjádřiti Hefnerových
jednotkách. Jiným zdrojem postaveným na
druhé straně papíru, lze však tento úbytek světla nahraditi, takže skvrna zmizí.
Podstatou fotometru Biinseíiqva_ list neprůhledného papíru prů
svitnou středovou skvrnou. 11
