Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
době před opposici (obr.
V ukazuje, celkové zpoždění opposice konjunkce činí
asi 1000 sele. pozoroval, doba mezi dvěma sobě následujícími vstupy
nebo výstupy není stálá, nýbrž kolísá nesouměrně kolem hodnoty
T 18* 28m35s, která značí trvání oběhu. 143.
Obr. Zdánlivá změna doby oběžné měsíce
Jupiterova roce 19x0—11. 44.) pozorovati lze Země
v poloze jen vstup měsíce plného stínu (immersi), době po
opposici poloze YII jen výstup plného stínu (emersi); kolem kon
junkce (X) mizí Jupiter jasu blízkého Slunce asi dobu dvou mě
síců. obr.
vyznačen jest průběh hodnot létech 1910/11. 144. 18ř‘28“ 45s,
v únoru 1911 (kvadratura)
hodnoty nejmenší
Unin 18" 28“ 15s.
Od opposice konjunkce tedy emerse neustále opožďovaly, avšak do
následující opposice zpoždění rychlejším sledem immersi vyrovnalo.
. Nejbližší měsíc Jupiterův obíhá kolem obrovské pla
nety vzdálenosti jen šesti jejích poloměrů dráze nepatrně odchý
lené dráhy Jupiterovy proto pokaždé plnostínovém prostoru
planety zatmívá. patrno, době
od května (po opposici) do
září 1910 (konjunkce) bylo
t době další do
následující opposice bylo
t červenci 1910 iza
doby kvadratury) dostoupila
doba hodnoty největší
tma.Galileovy určití tuto veličinu nevedly cíli. Teprve OXe„R e
ro (1644—1710), dánskému hvězdáři, podařilo náhodou změřiti
rychlost světla, když Paříži (1675) zabýval pozorováním Jupitg;
rových měsíců
