Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
18ř‘28“ 45s,
v únoru 1911 (kvadratura)
hodnoty nejmenší
Unin 18" 28“ 15s. 143.
vyznačen jest průběh hodnot létech 1910/11. patrno, době
od května (po opposici) do
září 1910 (konjunkce) bylo
t době další do
následující opposice bylo
t červenci 1910 iza
doby kvadratury) dostoupila
doba hodnoty největší
tma. Zdánlivá změna doby oběžné měsíce
Jupiterova roce 19x0—11. 44. Teprve OXe„R e
ro (1644—1710), dánskému hvězdáři, podařilo náhodou změřiti
rychlost světla, když Paříži (1675) zabýval pozorováním Jupitg;
rových měsíců.
Od opposice konjunkce tedy emerse neustále opožďovaly, avšak do
následující opposice zpoždění rychlejším sledem immersi vyrovnalo.) pozorovati lze Země
v poloze jen vstup měsíce plného stínu (immersi), době po
opposici poloze YII jen výstup plného stínu (emersi); kolem kon
junkce (X) mizí Jupiter jasu blízkého Slunce asi dobu dvou mě
síců.
Obr.Galileovy určití tuto veličinu nevedly cíli.
V ukazuje, celkové zpoždění opposice konjunkce činí
asi 1000 sele. obr. 144. pozoroval, doba mezi dvěma sobě následujícími vstupy
nebo výstupy není stálá, nýbrž kolísá nesouměrně kolem hodnoty
T 18* 28m35s, která značí trvání oběhu.
. době před opposici (obr. Nejbližší měsíc Jupiterův obíhá kolem obrovské pla
nety vzdálenosti jen šesti jejích poloměrů dráze nepatrně odchý
lené dráhy Jupiterovy proto pokaždé plnostínovém prostoru
planety zatmívá
