Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 153 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Místo délky vlny lze barvu světla definovati poč tem kmitů vykonaných sekundě. Svítícímu neb osvětlenému útvaru ploš­ nému nebo prostorovému přísluší desce spe barevný o­ vinný obraz, který vznikl superposicí nesčetných světelných skvrn jenž je vzhledem svítícímu předmětu rác Střed perspektivy spadá, jak Obr. Zdroj světelný schopnost vzbuditi elheru látce nevažitelné, vyplňující veškeren světový prostor pronikající veškeré hmoty periodické stavy t.Názory světle. Úkazy založené přímočarém, šíření světla Věta přímočarém šíření světla, jak dále (str. Názory světle byly však velmi nedoko­ nalé. 138. zv.2 jest obrazem svítící přímky (obr. Úkazy interferenční ohybové, právě tak jako obdobné zjevy akustice, vedly poznání, optické vlny mají nepatrnou délku měřící několik set milióntin millimetru (ve vzduchu 400 Lua při světle fialovém do 760 fifi při světle červeném). Bližším svítícím bodům pří­ sluší větší světelné skvrny na­ opak. uyg sT současník Newtonův, zakladatelem theorie vlnivé (undulační), která po­ važuje světlo vlnivý pohyb hypothetické látky, zvané světelný ether. své optice (1704) vykládal úkazy světelné výronem (ema­ nací, emissí) pramalých světelných částeček, které, svítícího tělesa jsouce vypuzovány, odletuji rovnoměrně přímočaře ohromnou rychlostí všechny strany. Barva světla podmíněna jest této theorii různou délkou vlny. 119. Temná komora.) pro světlo' fialové 750 10l2, pro světlo červené 390 1012 kmitů sekundu. Jeho následovníci budovali tuto theorii dále. Přímočaré paprsky z bodového zdroje vytvoří na protější desce zrně­ ného skla světelnou skvrnku B Její tvar závisí tvaru otvoru podle geometrických zá­ konů centrálním promítání. Temná komora Uprostřed přední stěny skřínky (uvnitř začerněné) jest zasazena deštička tenkého plechu nepatrným otvorem (0-l 0-6 mni přímky AXA vzbudí promítací stěně skvrnku; jejich soubor B1B. 138a). 239. Přes však dostačí správ­ nému výkladu mnohých důležitých zjevů optických. Fresnel (1788—-1827) správně vyložil přímo­ čaré šíření světla. Rovněž každý bod svítící . 113.000 km/sec) plyne vzorce c/X (str. pří­ močaré šíření světla, odraz lom. Jak spisů řeckých římských přírodozpvtcft patrno, byly starověku známy některé základní úkazy optické, př. 1.), vysvětliti úkazy odrazu, lomu dvojlomu světla. Červené barvě připisoval částice větší, fialové částice menši. v průměru).) bude vyloženo, jest jen prvním přiblížením skutečnosti. Huygens ovi se podařilo použitím svého principu, platného pro všechny druhy vlnění (str. O přímočaré šíření světla opírá geometr, vytyčující poli přímku, střelec, používající »mušky« míření atd. vlny světelné, které zdroje šíří ohromnou rychlostí. Vzhledem obrovské rychlosti světla 300