Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Vzhledem obrovské rychlosti
světla 300. 113. Svítícímu neb osvětlenému útvaru ploš
nému nebo prostorovému přísluší desce spe barevný o
vinný obraz, který vznikl superposicí nesčetných světelných skvrn jenž je
vzhledem svítícímu předmětu rác Střed perspektivy spadá, jak
Obr. 239.
Zdroj světelný schopnost vzbuditi elheru látce nevažitelné, vyplňující
veškeren světový prostor pronikající veškeré hmoty periodické stavy
t. 138.) bude vyloženo,
jest jen prvním přiblížením skutečnosti.2 jest
obrazem svítící přímky (obr. zv. Rovněž každý bod svítící
. vlny světelné, které zdroje šíří ohromnou rychlostí. Úkazy interferenční ohybové, právě tak jako obdobné zjevy akustice,
vedly poznání, optické vlny mají nepatrnou délku měřící několik
set milióntin millimetru (ve vzduchu 400 Lua při světle fialovém do
760 fifi při světle červeném). Jeho následovníci
budovali tuto theorii dále. Barva světla podmíněna jest této theorii různou délkou
vlny. Huygens ovi
se podařilo použitím svého principu, platného pro všechny druhy vlnění
(str. Temná komora.
Bližším svítícím bodům pří
sluší větší světelné skvrny na
opak. Místo délky vlny lze barvu světla definovati
poč tem kmitů vykonaných sekundě. Přes však dostačí správ
nému výkladu mnohých důležitých zjevů optických. 119.
O přímočaré šíření světla opírá geometr, vytyčující poli přímku,
střelec, používající »mušky« míření atd.
1. uyg sT
současník Newtonův, zakladatelem theorie vlnivé (undulační), která po
važuje světlo vlnivý pohyb hypothetické látky, zvané světelný ether. Úkazy založené přímočarém, šíření světla
Věta přímočarém šíření světla, jak dále (str. své optice (1704) vykládal úkazy světelné výronem (ema
nací, emissí) pramalých světelných částeček, které, svítícího tělesa jsouce
vypuzovány, odletuji rovnoměrně přímočaře ohromnou rychlostí všechny
strany. Červené barvě připisoval částice větší, fialové částice menši. Fresnel (1788—-1827) správně vyložil přímo
čaré šíření světla. Jak spisů řeckých římských přírodozpvtcft
patrno, byly starověku známy některé základní úkazy optické, př.), vysvětliti úkazy odrazu, lomu dvojlomu světla. pří
močaré šíření světla, odraz lom.) pro světlo'
fialové 750 10l2, pro světlo červené 390 1012 kmitů sekundu. 138a).000 km/sec) plyne vzorce c/X (str.
Temná komora Uprostřed přední stěny skřínky (uvnitř začerněné)
jest zasazena deštička tenkého plechu nepatrným otvorem (0-l 0-6 mni
přímky AXA vzbudí promítací stěně skvrnku; jejich soubor B1B. Názory světle byly však velmi nedoko
nalé.
v průměru).Názory světle. Přímočaré paprsky
z bodového zdroje vytvoří
na protější desce zrně
ného skla světelnou skvrnku
B Její tvar závisí tvaru
otvoru podle geometrických zá
konů centrálním promítání
