Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
) pro světlo'
fialové 750 10l2, pro světlo červené 390 1012 kmitů sekundu. Přímočaré paprsky
z bodového zdroje vytvoří
na protější desce zrně
ného skla světelnou skvrnku
B Její tvar závisí tvaru
otvoru podle geometrických zá
konů centrálním promítání. 119. 113.2 jest
obrazem svítící přímky (obr.) bude vyloženo,
jest jen prvním přiblížením skutečnosti. 239. Huygens ovi
se podařilo použitím svého principu, platného pro všechny druhy vlnění
(str. Názory světle byly však velmi nedoko
nalé. 138. Jeho následovníci
budovali tuto theorii dále. Vzhledem obrovské rychlosti
světla 300. Úkazy interferenční ohybové, právě tak jako obdobné zjevy akustice,
vedly poznání, optické vlny mají nepatrnou délku měřící několik
set milióntin millimetru (ve vzduchu 400 Lua při světle fialovém do
760 fifi při světle červeném).), vysvětliti úkazy odrazu, lomu dvojlomu světla.Názory světle.
O přímočaré šíření světla opírá geometr, vytyčující poli přímku,
střelec, používající »mušky« míření atd. zv. Barva světla podmíněna jest této theorii různou délkou
vlny.
Bližším svítícím bodům pří
sluší větší světelné skvrny na
opak. Úkazy založené přímočarém, šíření světla
Věta přímočarém šíření světla, jak dále (str.
Temná komora Uprostřed přední stěny skřínky (uvnitř začerněné)
jest zasazena deštička tenkého plechu nepatrným otvorem (0-l 0-6 mni
přímky AXA vzbudí promítací stěně skvrnku; jejich soubor B1B. Svítícímu neb osvětlenému útvaru ploš
nému nebo prostorovému přísluší desce spe barevný o
vinný obraz, který vznikl superposicí nesčetných světelných skvrn jenž je
vzhledem svítícímu předmětu rác Střed perspektivy spadá, jak
Obr. pří
močaré šíření světla, odraz lom. své optice (1704) vykládal úkazy světelné výronem (ema
nací, emissí) pramalých světelných částeček, které, svítícího tělesa jsouce
vypuzovány, odletuji rovnoměrně přímočaře ohromnou rychlostí všechny
strany.000 km/sec) plyne vzorce c/X (str. Červené barvě připisoval částice větší, fialové částice menši. uyg sT
současník Newtonův, zakladatelem theorie vlnivé (undulační), která po
važuje světlo vlnivý pohyb hypothetické látky, zvané světelný ether.
Zdroj světelný schopnost vzbuditi elheru látce nevažitelné, vyplňující
veškeren světový prostor pronikající veškeré hmoty periodické stavy
t. Jak spisů řeckých římských přírodozpvtcft
patrno, byly starověku známy některé základní úkazy optické, př.
v průměru). 138a).
1. Temná komora. vlny světelné, které zdroje šíří ohromnou rychlostí. Rovněž každý bod svítící
. Fresnel (1788—-1827) správně vyložil přímo
čaré šíření světla. Místo délky vlny lze barvu světla definovati
poč tem kmitů vykonaných sekundě. Přes však dostačí správ
nému výkladu mnohých důležitých zjevů optických
