Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 153 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Svítícímu neb osvětlenému útvaru ploš­ nému nebo prostorovému přísluší desce spe barevný o­ vinný obraz, který vznikl superposicí nesčetných světelných skvrn jenž je vzhledem svítícímu předmětu rác Střed perspektivy spadá, jak Obr. Jeho následovníci budovali tuto theorii dále. Zdroj světelný schopnost vzbuditi elheru látce nevažitelné, vyplňující veškeren světový prostor pronikající veškeré hmoty periodické stavy t. 113. 1. Temná komora Uprostřed přední stěny skřínky (uvnitř začerněné) jest zasazena deštička tenkého plechu nepatrným otvorem (0-l 0-6 mni přímky AXA vzbudí promítací stěně skvrnku; jejich soubor B1B.Názory světle.), vysvětliti úkazy odrazu, lomu dvojlomu světla. 138. Bližším svítícím bodům pří­ sluší větší světelné skvrny na­ opak.000 km/sec) plyne vzorce c/X (str. Místo délky vlny lze barvu světla definovati poč tem kmitů vykonaných sekundě.) pro světlo' fialové 750 10l2, pro světlo červené 390 1012 kmitů sekundu. 239. Fresnel (1788—-1827) správně vyložil přímo­ čaré šíření světla. 138a). Jak spisů řeckých římských přírodozpvtcft patrno, byly starověku známy některé základní úkazy optické, př. Vzhledem obrovské rychlosti světla 300. své optice (1704) vykládal úkazy světelné výronem (ema­ nací, emissí) pramalých světelných částeček, které, svítícího tělesa jsouce vypuzovány, odletuji rovnoměrně přímočaře ohromnou rychlostí všechny strany. O přímočaré šíření světla opírá geometr, vytyčující poli přímku, střelec, používající »mušky« míření atd. Názory světle byly však velmi nedoko­ nalé. vlny světelné, které zdroje šíří ohromnou rychlostí. Rovněž každý bod svítící . 119. Přímočaré paprsky z bodového zdroje vytvoří na protější desce zrně­ ného skla světelnou skvrnku B Její tvar závisí tvaru otvoru podle geometrických zá­ konů centrálním promítání.2 jest obrazem svítící přímky (obr. Přes však dostačí správ­ nému výkladu mnohých důležitých zjevů optických.) bude vyloženo, jest jen prvním přiblížením skutečnosti. Úkazy interferenční ohybové, právě tak jako obdobné zjevy akustice, vedly poznání, optické vlny mají nepatrnou délku měřící několik set milióntin millimetru (ve vzduchu 400 Lua při světle fialovém do 760 fifi při světle červeném). pří­ močaré šíření světla, odraz lom. Temná komora. Barva světla podmíněna jest této theorii různou délkou vlny. Úkazy založené přímočarém, šíření světla Věta přímočarém šíření světla, jak dále (str. Huygens ovi se podařilo použitím svého principu, platného pro všechny druhy vlnění (str. v průměru). Červené barvě připisoval částice větší, fialové částice menši. uyg sT současník Newtonův, zakladatelem theorie vlnivé (undulační), která po­ važuje světlo vlnivý pohyb hypothetické látky, zvané světelný ether. zv