Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. chemickými (černání fotografického papíru).
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př.
. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím.Nauka světle. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky.). rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př.). Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena.
(Optika. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří. zdroje světlo šíří oka
prostorem. 177. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. Pocity zrakové liší vzájemně barvou. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční.).
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př
