Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
).
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená. 177.). Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. zdroje světlo šíří oka
prostorem. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena.Nauka světle. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°. chemickými (černání fotografického papíru).
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. Pocity zrakové liší vzájemně barvou.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce.
.
(Optika. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd.).)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem
