Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. zdroje světlo šíří oka
prostorem. chemickými (černání fotografického papíru).Nauka světle. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°.
(Optika. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. 177. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená.
. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří.). Pocity zrakové liší vzájemně barvou.). Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p.)
