Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
).
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme. zdroje světlo šíří oka
prostorem. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. chemickými (černání fotografického papíru). Pocity zrakové liší vzájemně barvou.Nauka světle. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem.). 177. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří.). Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př.
(Optika.
