Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Nauka světle. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př.
. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným.
(Optika. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky.). Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím. 177. zdroje světlo šíří oka
prostorem. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př.). chemickými (černání fotografického papíru).
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př. Pocity zrakové liší vzájemně barvou.)
