Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
(Optika. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem.). Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př.). Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př.
. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky. Pocity zrakové liší vzájemně barvou.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př. zdroje světlo šíří oka
prostorem. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků.). Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu. 177. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. chemickými (černání fotografického papíru).
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím.Nauka světle. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená
