Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
).
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem.). Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla.).), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str. 177.
. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená.
(Optika. chemickými (černání fotografického papíru). Pocity zrakové liší vzájemně barvou. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°.Nauka světle. zdroje světlo šíří oka
prostorem
