Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím.Nauka světle. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové. chemickými (černání fotografického papíru). Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př. zdroje světlo šíří oka
prostorem.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př.
(Optika.). Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př.
. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př.). Pocity zrakové liší vzájemně barvou.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. 177.)
