Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p.Nauka světle. zdroje světlo šíří oka
prostorem. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p.). prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př.
. Pocity zrakové liší vzájemně barvou.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°.). Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př. Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd. 177. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str.).
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím. chemickými (černání fotografického papíru). Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý.
(Optika. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové
