Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
. Zdroje plošné vysílají nesčetné svazky paprskové. 177. Vedle této subjektivní reakce prozrazuje světlo účinky
objektivními, př. Paprsek nelze
osamotiti, nemá fysikální podstaty, značí jen směr, kterým světlo šíří.), jiné mění světlo, které jimi prochází; zoveme é
(barevná skla, roztoky p. Slunce, stálice,
rozsvícené lampy, světélkující hmyz (zdroje užším smyslu); jiná svítí
jen přítomnosti prvních, jsouce jimi osvětlena. koncových bodů určitého průměru Slunce vycházejí sice svazky
rovnoběžné, avšak obě osnovy vzájemně svírají úhel asi 1/2°. veliké vzdálenosti lze malou časTTohoto svazku považovati za
svazek oběžn paprsků. Paprsky
dopadající stálic Zemi jsou prakticky rovnoběžné, nikoli však paprsky
sluneční. chemickými (černání fotografického papíru).). Jako
zvláštní pocit třeba uznati pocit černá, který vzniká nedostatkem
světla.
Nejcitlivěji reaguje světlo oko, kterým poznáváme tělesa svítící'
a osvětlená.
Ze svítícího bodu vychází množství paprsků, které tvoří rozbíhavý
sva-zftk.
Paprsek sám sobě není viditelný, teprve reakcí stává patrným. Optickými prostředky lze vzbuditi také
sbíhavé svazky.
S jsou souhrnem nesčetných svítících bodů; př.).). zdroje světlo šíří oka
prostorem.
osvětlený papír, svítící mrak, Slunce. Jsou-li rozměry svítí
cího neb osvětleného tělesa velmi malé, jmenujeme m
(na př.)
Základní pojm Fysikální příčinu zrakových pocitů nazýváme
světlem. Vzduchoprázdný prostor nemá vlivu procházející jím světlo,
jest dokonale čirý. prostředí nestejnorodém, třeba bylo čiré,
šíří světlo (str.Nauka světle. prostředí nepropouštějí
vůbec paprsků; aspoň částečně světlo proniká. Přímku zoveme světelným paprskem, čirým nebo prů
hledným prostředím šíří světlo všechny strany
p jak jednoduchými pokusy, př. Těleso, kterého vychází světlo které proto vidíme, jest
zdrojem světla širším smyslu. rovnou trubicí neb
řadou otvorů, přesvědčíme. Mnohé látky jsou aspoň přibližně čiré (vzduch, voda
atd.
(Optika. Při podrobnějším zkoumání poznáme,
že některá tělesa vydávají světlo samost atně, př. stálice, vzdálená svíčka, bílá tečka černém papíře p. Pocity zrakové liší vzájemně barvou.
Světlo určitého bodu svítícího tělesa dostane jen tehdy do
vzdáleného bodu je-li prostor mezi oběma body vyplněn průhledným
prostředím
