Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
ucho
obsahuje bubínkové dutině ústroj bubínkový, tři skloubené kůstky:
kladivko přiléhající rukovětí bubínku, kovadlinku třmínek c,
jenž připevněn bláně uapiató přes oválné okénko Dutina bubín-
ková souvisí trubici Eustachovou dutinou ústní, čímž tlak vzduchu
na obou stranách bubínku vyrovnává. oktáva primou
všechny vrchní tóny harmonické společné, kvinta primou sudé tóny har
monické společné pod. zvuků jsou blízké proto vzbuzují rázy; tím vzniká drsnost souzvuku,
jež asi při rázech vteřinu nejnepříjemnější. Jejich vy
mizení Známkou Čistého naladění obou strun. jiné další tóny, jež všechny
souborně nazýváme kombinačními rtóny. Zaznívají-li současně dva silné tóny různé výšky,
slyšíme mimo oba tóny ještě nový tón, jehož kmitočet rovná rozdí obou
kmitočtů tón tento. _Dissonance vzniká tím, vrchní tóny harmonické
dvou. oválním okénkem předsíň souvisí tři polo
.
Tóny kombinační. jest složitý
systém míšků kanálů, zvaný labyrint, vyplněn mokem vodnatým
(perilymfou).Při složených zvucích vznikají rážy také mezi vrchními tóny harmo
nickými. přízni
vých podmínek byl pozorován také tón, jehož kmitočet rovná součtu
kmitočtů původních tónů (tón summační), př. Zřetelně lze jej slyšeti, pískáme-li sou
časně dvě malé skleněné píšfalky Schmidtovy různě naladěné. houslista struny čisté kvintě), projevuje se
nedokonalé naladění tím, druhý tón harmonický tónu (tedy a2) třetí
tón harmonický tónu (rovněž a2) vzbuzují charakteristické rázy.
Ucho lidské (obr. 137. Ladí-li př.) skládá tří částí, jež jsou ší
ucho, boltec zvukovod přepažený blanou, která zove
bubinkem způsob puklice vtažena dovnitř.se zove diferenční. Konsonantní jsou dva zvuky,
jejichž řada vrchních tónů harmonických splývá př.
Na rázech, které vznikají mezi vrchními tóny harmonickými, založil
Helmholtz iheorii konsonance dissonance
