Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Zaznívají-li současně dva tóny, jejichž kmitočty jsou
velmi blízké, splývají pro sluch oba tóny jediný tón, jehož inten
sita však střídavě zesiluje zeslabuje. 136.
Výklad tohoto zjevu podává obr. Zvuk Galto-
novy píšlalky (uzavřené
v krabici vatou, aby za
mezilo bezprostřední šíření se
zvuku) rozvádí dvou
rozšiřujících trubic (průřezu
elliptického) tak, místa a
B jsou středy souhlasných vlnění.
chází obou ramen ladičky. Citlivý plamének jisté vzdálenosti ose
umístěný zřetelně reaguje zvuk.
Kdykoliv oba kmity dějí stejnou fází, zesilují vzájemně; při opačné
fázi zeslabují., němž jsou graficky složeny
kmity dvou blízkých tónů, jejichž kmitočty jsou poměru iVj 10. \/
Rázy. Vychýlíme-li jej symmetrály místa /J', aby
rozdíl drah BP' rovnal poloviční délce vlny (nebo lichému počtu
polovin), plamének téměř klidu, neboř oboje vlnění interferencí bodě
P ruší. Rázy jsou důležitou pomůckou pro
srovnávání tónů přibližně stejné výšky. Počet rázů vteřinu rovná se
tudíž rozdílu kmitočtů obou tónů.
Otäčíme-li ladičkou kolem její osy nad sloupcem vzduchu, naladěným
na týž tón, zvuk střídavě zesiluje zeslabuje interferencí vlnění, jež po-
v
Interferenci vln zvuko
vých volném prostranství
lze dokázati pokusem nazna
čeným obr. Jakmile však kterýkoliv otvor nebo zakryjeme tak interferenci
zamezíme, ihned plamének zase reaguje zvuk píšťalky.
. Zesilování tato činí dojem,
jako byl zvuk stejných obdobích, nazýváme rázy.dvěma protějšími poli výřezy, zamezí interference zvuk značně
zesílí.
Podobně dvě strany polychordu nebo dvě kryté píšťaly, naladěné při
bližně týž tón, vydávají zřetelné rázy. 135.
Pěkně projevují tyto rázy pokusem dvěma ladičkami, naladěnými
původně týž tón, nichž tón jedné malým přívažkem něco snížíme.
Obr. 135. Vyšší tón iV2 vykoná vteřinu (2V2 jVj) více kmitů
než nižší tón iV, tolik kmitů vyšší tón předhoní nižší tón vteřinu to
likrát oboje kmity setkávají stejnou fází. Rayleighův pokus interferenci zvuku
