Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
133. Nad deskou upevněme potom trubici rozdvojenými konci; jimi vl
nění vzduchu nad deskou různých míst převádí totéž rozšířené místo,
přepažené blanou, níž něco písku.) chvějí stejnou fází, sousední (na př.
Obr.) opačnou
fází. Tón ta
kovéto desky poměrně slabý, poněvadž vlnění opačnými fázemi vzá
jemně ruší. 2. str.
Mosaznou čtvercovou desku rozechvějme tak, aby uzlové čáry splývaly
s úhlopříčnami (obr. Postavíme-li však ramena nad sousední pole, obě vlnění
se vzájemně ruší, neboť mají opačnou fázi, písek trvá klidu.
Interference zvuku. Dvoje zvukové vlnění téže délky vlny, jež po
stupuje týmž směrem, při fázi při fázi
se (po př.
Interferenční trubice Quinckeova. 134.Potvrzení principu Dopplerova (srovn.
Úloha. (11 mlsec).) přiložíme zdroj zvukový (na př. otvoru A
interferenční trubice (obr.
Interferenci zvuku lze dokázati pokusem Quinckeovým. Ozvěna, kterou slyšíme vlaku vjíždějícím tunelu,
je zřetelně vyšší než původní tón parní píšťaly. ruší, byla-li též amplituda stejná). Jsou-li zvu
kové dráhy ramenech stejné (nebo je-li mezi nimi rozdíl rovný ce
lému počtu délek vln), projeví zřetelně účinek
vln zvukových. Interferenční pokus Hopkinsův. malou píš
ťalku) otvor buď spojíme kaučukovou hadicí uchem (subjektivní pozoro
váni) nebo jej vložíme Kundtovy trubice (srovn. 3. Vložíme-li však nad desku kartonový papír, němž jsou nad
.!; deska dělí čtyři pole, nichž protější (na
př. Jak velikou rychlostí vlak jede? (Rychlost zvuku 341
m/sec). 133. 143. Vytáhneme-li však trubici tak,
aby dráha zvuku byla půl délky vlny (nebo
o lichý počet polovin) delší než oboje
vlnění zvukové vzájemně ruší. 124,). Blíží-li vzá
jemně zdroj zvukový pozorovatel, zvyšuje výška tónu pozorovatelem vní
maného, při vzdalování snižuje. Pokusně potvrdil tento princip nejprvé
hollandský fysik Buijs-Ballot 1845. Lokomotiva otevřeným vozem
vezla trubače; tón, který slyšel stojící pozorovatel, zřetelně snížil při přejíždění
místa pozorovacího. Jsou-li ramena trubice nad protějšími
poli desky, oboje vlnění, mající stejnou fázi, zesiluje, což projeví
živým pohybem písku. Při přejížděni vlaku kolem pozorovatele snížil tón parní píš
ťaly veliký půltón. str.)
