Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Rychlost,
jíž zvuk šíří, závisí povaze zvukovodiče.), níž nasypáno něco jemných pilin korkových nebo plavuně, jest na
jednom konci uzavřena pohyblivou zátkou. Rychlost zvuku jest znamená-li
N kmitočet ladičky. 138. Pohyblivá zátka posune tak, aby trubici vzniklo
silné vlněni stojaté; jím prášek trubici sestaví periodické obrazce, na
nichž jsou zřetelně vyznačeny uzly. Zvuk potřebuje svému šíření pružného pro
středí, zvukovodiče, jímž jest nejčastěji vzduch.
Zhruba lze odhadnouti rychlost zvuku vzduchu tím, změříme délku
sloupce vzduchového, při níž zvuk ladičky nejvíce resonancí zesiluje (srovn. Rychlost zvuku m/sec) vzduchu teploty jest
. všech těchto přímých měření volném
vzduchu vyplývá pro rychlost zvuku při průměrná hodnota 331*8 m/sec. Rychlost zvuku není závislá tlaku vzduchu. Vzdálenost dvou uzlů jest poloviční délkou
vlny rychlost zvuku pak vypočte podle vzorce Methodou touto
lze měřiti rychlost zvuku při různých teplotách jakož různých plynech. str.
132. Prostorem vzduchoprázdnym
se zvuk nešíří, jak dokázal již (srov. malá píšťalka Galtonova nebo skleněná tyč
uprostřed upevněná, již rozechvíváme podélně; volný konec tyče trubici se
opatří malým kotoučem korkovým nebo kartonovým, aby snáze roze-
chvíval vzduch trubici. tom nás pře
svědčuje, dálce slyšíme akkordy současně (ne jednotlivé tóny po
sobě). 125.
3.
2.
Rychlost zvuku, vzduchu byla mnohokráte měřena touto me-
thodou: jedné dvou vzdálených stanic bylo noci vypalováno dělo
a stanici druhé byla pozorována doba mezi spatřením záblesku za
slechnutím rány; měření byla opakována střídavě obou směrech,
aby vymýtil vliv větru.
Z četných pokusů vyplývá:
1.nebo tím, rty, zuby nebo jazyk náhle otvírají průchod vzduchu; jsou to
tedy krátkotrvající nepravidelné zvuky. Rychlost zvuku vzrůstá úměrněs teplotou temperaturní koefficient
jest přibližně 0‘002.); tomto případě délka vlny zvukové rovná čtyř
násobné délce sloupce zvukového. přesnějším výsledkům vede methoda
práškových obrazců, kterou navrhl Kundt. druhém konci zasahá
zdroj zvukových vln, př. Rychlost zvuku rovněž nezávisí výšce tónu. Také intensitě zvuku rychlost jeho velmi přibližně nezávisí
(při velmi značné intensitě jest rychlost zvuku poněkud . 160). díl, str.
Při pokusech třeba voliti trubici dosti širokou (asi cm), neboť úzkých
trubicích šíří zvuk poněkud menší rychlostí než volném vzduchu.
obr.
Rychlost zvuku. Široká skleněná trubice (obr
