Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 143 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zazpíváme-li jasně některou samohlásku proti otevřenému klavíru, jehož tlumič jest nadzdvižen, vznikne resonancí zvuk téže barvitosti slyšíme touž samohlásku zřetelně z klavíru. Samohlásky jsou tedy zvuky složené jednotlivých harmonických tónů různé intensity. Hel mholtzovi podařilo uměle napodobiti samohlásky řadou ladiček naladěných jednotlivé harmonické tóny, jež elektromagneticky uváděl chvění různou intensitou. Tóny různé výšky vzbuzuje hudebník jednak tím, zkracuje délku chvějícího sloupce vzdu­ chového otvíráním postranních otvorů, jednak také přefukováním vyšších tónů harmonických. Vzduch trubicích možno také rozezvučeti jinými způsoby; př.). Vzduch proudící plic hrtanem ven rozechvívá hlasivky; tím se proud vzduchu pravidelně přerývá vzniká hlas. v hemi cké harmonice rozechvívá vzduch skleněné trubici malým plaménkem vodíkovým nebo plynovým. Při dýchání jsou hlasivky popuštěny; vzduch širokým otvorem volně prochází proto hlas nevzniká. U echových nástrojů dechových jest jazýček zastoupen se­ vřenými rty hudebníkovými, mezi nimiž vzniká štěrbina střídavě roz- vírající. Ozvučná trubice mírně rozšiřuje (buď hned začátku jako rohů nebo poslední třetině jako trubek) končí nálevkovitou rozšířeninou. Jeho výška závisí jednak délce hlasivek, jednak jejich napětí. Při samohlásce převládá tón základní, proto podobá tato sa­ mohláska tónu ladiček; při převládají nízké tóny harmonické, při E a vysoké tóny harmonické. Podle Helmholtze vznikají samohlásky tím, resonancí dutiny ústní některé tóny harmonické zvuku obsažené zesilují, jiné zeslabují. Hlas cvičeného zpěváka obsahuje asi dvě oktávy, ovšem různých výškových polohách; bas rozsah tónový C1, tenor C— e2, alt soprán e3. V hrtanu jsou dvě pružné blány (hlasivky), jež při mluvení nebo zpívání jsou hrtanovými svaly napiaty tak, mezi nimi vznikne úzká štěrbina hlasová. Různým postavením jazyka, zubů rtů mění tvar dutinyfústní její resonancí barvitost hlasu.(hoboj fagot). Různým způsobem vrtání dosahuje toho, mohou vydá­ vati buď všechny tóny harmonické (hoboj fagot) nebo jen liché tóny harmonické (klarinet), čímž vzniká různá barvitost zvuku. novějších nástrojů hudebních vyplňují mezery mezi jednotlivými harmonickými tóny tím, ozvučná trubice prodlužuje buď výtahy (pozoun) nebo ventily (ventilový roh, křídlovka pod. Výška zpívaného tónu řídí napětím hlasivek. Souhlásky vznikají buď prostupem vzduchu zúžených místech . Hlasivky jsou mužů dlouhé asi mm, žen jen asi mm; proto jest mužský hlas hlubší než hlas ženský. Otáčivými zrcadly možno pře- svědčiti, plamének silné kmitá. U původních loveckých rohů vzbuzovaly tóny různé výšky tím, hudebník podle způsobu foukání resonancí vzbuzoval různé vyšší tóny harmonické (od druhého dvanáctého; základního tónu nelze pravidlem pro úzkou mensuru vylouditi) jejich rozsah tónový byl tudíž omezen har mon ckou řadu tónů. Ústrojí hlasové jest podobně zařízeno jako píšťala jazýčková