Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 14 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Úlohy. Proto také úhrnný počet stejných silových trubic daného pólu vy­ cházejících zůstává celém prostoru nezměněný hustotou jejich, počtem trubic, kolmo procházejících plošnou jednotkou, lze určiti intensitu ma­ gnetického pole. Kolik silových trubic vychází jednotkového pólu ­ tického? (4^). Siločáry, jak patrno pilinových obrazců, nikde se neprotínají, ^akže silové trubice nemůže žádná nová siločára přistou- piti vnějšíno prostoru, ani obráceně vnitřku nemůže dostati na venek. Příčným tlakem lze též vyložiti odpuzování stejnojmenných pólů, jak patrno obr. Tento součin slove magnetický tok. .Každá jednotlivá pilina železná magnetickém poli stane malým magnetem, jenž přitáhne nestejnojmenný pól sousedního magnetu téže siločáře. Nestejnojmenné póly dvou po­ hyblivých magnetů účinkem tohoto napětí přitahují. Mysleme magnetickém poli libovolnou plochu, kterou protíná nesčíslné množství siločar; některé nich procházejí obvodem této plochy vymezují magnetického pole část prostoru, jež nazývá si­ lovou trubici. Úhrnný počet silových trubic, vycházejících magne­ tického pólu, může býti stanoven zcela libovolně, ale důvodů účelnosti je nejvýhodnější stanovití jej tak, aby silových trubic kterém­ koli místě byla rovna intensitě pole vyjádřené absolutních jednotkách {gaussech). V Praze horizontální složka zemského magnetismu 0'2 gaussu-, má tedy silová trubice tomto vodorovném homogenním poli průřez . Celé tedy prostředí, jímž prochá­ zejí siločáry, chová jako pružné těleso napiaté, které hledí ve směru podélném siločárám zkrátiti směru příčném nim roz- šířiti. V homogenním poli magnetickém mají silové trubice všude stejný průřez, mají tedy tvar válců; místech větší intensity průřez jejich zmenšuje a místech menší intensity zvětšuje. Celá siločára řadou takovýchto magnetů podélně spolu spiatých nestejnojmennými póly; podobá tudíž napiatému pružnému vláknu, jež hledí podélně zkrátiti. V poli intensity plochou cm2 prochází tedy silových trubic a plochou cm2 prochází trubic. Magnetické pole tudíž sídlem statické ma­ gnetické energie. Avšak podle možno nich vytvořiti útvary trojrozměrné, prostorové, jimiž lze určiti též intensitu pole magnetického. Dosud jsme předpokládali, siločáry majíce pouze rozměr délkový určují toliko intensity magnetického pole kterémkoli jeho místě. Všimněme si nyní sousedních siločar, nichž jednotlivé magnety vzájemně sobě jsou stejnosměrně položeny; odpuzují sebe stejně jako dvě magnetky, které jsou vedle sebe rovnoběžně zavěšeny tak, jejich sousední póly jsou stejnojmenné