Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 14 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Proto také úhrnný počet stejných silových trubic daného pólu vy­ cházejících zůstává celém prostoru nezměněný hustotou jejich, počtem trubic, kolmo procházejících plošnou jednotkou, lze určiti intensitu ma­ gnetického pole. . Všimněme si nyní sousedních siločar, nichž jednotlivé magnety vzájemně sobě jsou stejnosměrně položeny; odpuzují sebe stejně jako dvě magnetky, které jsou vedle sebe rovnoběžně zavěšeny tak, jejich sousední póly jsou stejnojmenné. Celé tedy prostředí, jímž prochá­ zejí siločáry, chová jako pružné těleso napiaté, které hledí ve směru podélném siločárám zkrátiti směru příčném nim roz- šířiti. Dosud jsme předpokládali, siločáry majíce pouze rozměr délkový určují toliko intensity magnetického pole kterémkoli jeho místě. Celá siločára řadou takovýchto magnetů podélně spolu spiatých nestejnojmennými póly; podobá tudíž napiatému pružnému vláknu, jež hledí podélně zkrátiti. Avšak podle možno nich vytvořiti útvary trojrozměrné, prostorové, jimiž lze určiti též intensitu pole magnetického. V Praze horizontální složka zemského magnetismu 0'2 gaussu-, má tedy silová trubice tomto vodorovném homogenním poli průřez . Úlohy. Mysleme magnetickém poli libovolnou plochu, kterou protíná nesčíslné množství siločar; některé nich procházejí obvodem této plochy vymezují magnetického pole část prostoru, jež nazývá si­ lovou trubici. Kolik silových trubic vychází jednotkového pólu ­ tického? (4^). Úhrnný počet silových trubic, vycházejících magne­ tického pólu, může býti stanoven zcela libovolně, ale důvodů účelnosti je nejvýhodnější stanovití jej tak, aby silových trubic kterém­ koli místě byla rovna intensitě pole vyjádřené absolutních jednotkách {gaussech). V poli intensity plochou cm2 prochází tedy silových trubic a plochou cm2 prochází trubic.Každá jednotlivá pilina železná magnetickém poli stane malým magnetem, jenž přitáhne nestejnojmenný pól sousedního magnetu téže siločáře. Tento součin slove magnetický tok. V homogenním poli magnetickém mají silové trubice všude stejný průřez, mají tedy tvar válců; místech větší intensity průřez jejich zmenšuje a místech menší intensity zvětšuje. Magnetické pole tudíž sídlem statické ma­ gnetické energie. Siločáry, jak patrno pilinových obrazců, nikde se neprotínají, ^akže silové trubice nemůže žádná nová siločára přistou- piti vnějšíno prostoru, ani obráceně vnitřku nemůže dostati na venek. Nestejnojmenné póly dvou po­ hyblivých magnetů účinkem tohoto napětí přitahují. Příčným tlakem lze též vyložiti odpuzování stejnojmenných pólů, jak patrno obr