Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Lámeme-li zmagnetovaný drát dále, dostáváme nové nové magnety
stále menší; můžeme tudíž předpokládati, nejmenší samostatné že
lezné částice (molekule) jsou magnetické, mají oba póly.
Uvedené domněnky (fluidová molekulových magnetů) ,hledí objasniti
p magnetismu látkách magnetických; i
magnetických látek vykládají jiné theorie. 1854)
novou theorii, jež později byla doplněna zejména Podle
této theorie celý prostor kolem magnetu stavu napětí. Nejdůležitějším spisem Faradayovým jsou »Pokusné výzkumy elektřině*
{celkem řad), jež staly základem nových názorů magnetismu elektřině.
Podle starší theorie mezi magnetickými látkami působí síla přitaž
livá nebo odpudivá dálky, což vykládalo tím, že
se stejnojmenná fluida odpuzují nestejnojmenná přitahují. látce
zmagnetované obě fluida jsou sebe oddělena (na jedné straně fluidum
kladné druhé fluidum záporné), kdežto látce ferromagnetická ne-
mágnetované jsou vzájemně pomíchána tak, celek jeví býti venek
nemagnetickým.
Kdyby vnitřku magnetu byly molekulové magnety uspořádány
pravidelně, jevil magnetismus jen koncových plochách, jak
tomu také přibližně jest tenkých, velmi dlouhých magnetů tyčovitých. samotném středu magnetu nejeví ovšem
na venek účinek žádný, poněvadž střed působí molekulové magnety
s obou stran stejnou silou, ale směrem opačným.
*) 1791 Newington Butts Londýna, f
v Hampton Court Londýna) již jako učedník pomocník knihařský zabýval se
soukromě fysikou chemií. Magnetováním
seřadí tím způsobem, severní póly většinou obrátí stranu,
kde celý magnet pól severní, jižní póly stranu opačnou.nestejnojmenné stejně silné rušily svých účincích venek.
Původní domněnka látkách magnetických byla podle níž
podstatou magnetismu jsou dvě nehmotná kladné záporné.
Jakého rázu toto napětí je, ukazují pilinové siločáry magnetické.
Skládá tedy každá železná, ocelová nebo vůbec ferromagnetická
látka molekulových magnetů, jež nemagnetovaném tělese jsou růz
ných polohách, čímž jejich účinky venek ruší.
. —
Pokus zkoumavkou naplněnou železnými pilinami. těchto vědách vynikl tou měrou, sebe upozornil
D jeho přispěním stal 1813 assistentem laboratoři Royal Institution
v Londýně. 1825 byl jmenován ředitelem této laboratoře 1827 professorem
chemie.
U kratších silnějších magnetů působí však molekulové magnety sebe
vzájemně tak, vychylují pravidelného uspořádání; proto jeví se
magnet dále konců magnetickým, jak patrno toho, vložíme-li jej
celý železných pilin. )
však neuznávaje přímého působení dálky podrobil magnetické pole
pečlivému studiu vypracoval základě svých pozorování (r