Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Skládá tedy každá železná, ocelová nebo vůbec ferromagnetická
látka molekulových magnetů, jež nemagnetovaném tělese jsou růz
ných polohách, čímž jejich účinky venek ruší.
Původní domněnka látkách magnetických byla podle níž
podstatou magnetismu jsou dvě nehmotná kladné záporné.
U kratších silnějších magnetů působí však molekulové magnety sebe
vzájemně tak, vychylují pravidelného uspořádání; proto jeví se
magnet dále konců magnetickým, jak patrno toho, vložíme-li jej
celý železných pilin. těchto vědách vynikl tou měrou, sebe upozornil
D jeho přispěním stal 1813 assistentem laboratoři Royal Institution
v Londýně. 1825 byl jmenován ředitelem této laboratoře 1827 professorem
chemie. 1854)
novou theorii, jež později byla doplněna zejména Podle
této theorie celý prostor kolem magnetu stavu napětí.nestejnojmenné stejně silné rušily svých účincích venek.
Jakého rázu toto napětí je, ukazují pilinové siločáry magnetické. samotném středu magnetu nejeví ovšem
na venek účinek žádný, poněvadž střed působí molekulové magnety
s obou stran stejnou silou, ale směrem opačným.
*) 1791 Newington Butts Londýna, f
v Hampton Court Londýna) již jako učedník pomocník knihařský zabýval se
soukromě fysikou chemií. —
Pokus zkoumavkou naplněnou železnými pilinami. Nejdůležitějším spisem Faradayovým jsou »Pokusné výzkumy elektřině*
{celkem řad), jež staly základem nových názorů magnetismu elektřině.
Lámeme-li zmagnetovaný drát dále, dostáváme nové nové magnety
stále menší; můžeme tudíž předpokládati, nejmenší samostatné že
lezné částice (molekule) jsou magnetické, mají oba póly.
Podle starší theorie mezi magnetickými látkami působí síla přitaž
livá nebo odpudivá dálky, což vykládalo tím, že
se stejnojmenná fluida odpuzují nestejnojmenná přitahují. )
však neuznávaje přímého působení dálky podrobil magnetické pole
pečlivému studiu vypracoval základě svých pozorování (r.
Kdyby vnitřku magnetu byly molekulové magnety uspořádány
pravidelně, jevil magnetismus jen koncových plochách, jak
tomu také přibližně jest tenkých, velmi dlouhých magnetů tyčovitých.
. látce
zmagnetované obě fluida jsou sebe oddělena (na jedné straně fluidum
kladné druhé fluidum záporné), kdežto látce ferromagnetická ne-
mágnetované jsou vzájemně pomíchána tak, celek jeví býti venek
nemagnetickým.
Uvedené domněnky (fluidová molekulových magnetů) ,hledí objasniti
p magnetismu látkách magnetických; i
magnetických látek vykládají jiné theorie. Magnetováním
seřadí tím způsobem, severní póly většinou obrátí stranu,
kde celý magnet pól severní, jižní póly stranu opačnou
