Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Rozkýváme-li jedno nich, rozkývá nějaké době
i druhé.
je resonátor naladěn, resonátor zní. Takto lze dokázati zvuku strun
a pod. vrchní tóny harmonické. Jsou
tvaru buď duté mosazné koule neba
dvou sebe zasahujících válců Na
jedné straně jsou opatřeny širokým otvorem
O, jímž vlnivý pohyb vzduchu převádí
dovnitř. 848), vynikající fysik český (zejména oboru
akustiky1, působí jako professor fysiky chorvatské universitě Záhřebe.
Nad sloupcem vzduchovým (obr. Resonátory jsou
důležité pro analysi složitého zvuku;
je-li zvuku obsažen tón, nějž.). Obr. Resonátor ku
lový jest naladěn jediný tón; resonátor
válcový lze vytahováním nebo zasunováním
laditi různé tóny. Dvě kyvadla stejné doby kyvu jsou zavěšena spo
lečném pružném trámci.
Obr. 125.
Na tomto pozorováni jsou založeny
resonátory Helmholtzovy (obr.), nesoucí příčných
ramenech malé stejně naladěné resonátory, rovněž roztočí, jakmile příslušný
tón blízkosti zažnívá. Rozechvějeme-li polychordu jednu dvou stejně naladěných
strun, rozezvučí druhá zní, když prvou umlčíme. Papírový větrníček otáčivý svislé jehle, jenž umístěn
u menšího otvoru resonátoru, prudce roztočí, jakmile zazní tón, nějž
je resonátor naladěn. 127. 126.
. Resonance sloupce vzduchového.
*) (nar. 125. Vlny
zvukové odrážejí hladině vodní vytvoří trvalé vlnění stojaté
tehdy, když délka sloupce vzduchového rovná čtvrtině délky vlny;,
vzduch rozechvívá resonancí. Zvukové kolo reakční (obr. 126.
Resonátory jeví také Zajímavé úkazy mechanické, jak četnými pokusy
ukázal Dvořák*). Resonátory Helmholtzovy.), jehož délku lze měniti po
souváním hladiny vodní, držme ladičku tón její zesílí tehdy
nejvíce, když sloupec vzduchový naladěn právě týž tón jako la
dička. protější straně mají úzký otvor
o, jímž přikládají uchu.zřetelně rozkýváme, foukáme-li proti kouli periodě souhlasně
s její dobou kyvu. Rozezvučíme-li vyšší
z nich (2JV), vydává nižší struna týž tón (2N) jakožto svůj druhý tón harmo
nický. Nalaďme na
polychordu dvě struny oktávě (kmitočty N). tom přesvědčíme, foukneme-li přes okraj trubice. Rozezvučíme-li naopak strunu hlubší (N), vydává vyšší struna svůj vlastní
tón (2N), jímž odpovídá druhý harmonický tón struny hlubší
