Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Obr. Jsou
tvaru buď duté mosazné koule neba
dvou sebe zasahujících válců Na
jedné straně jsou opatřeny širokým otvorem
O, jímž vlnivý pohyb vzduchu převádí
dovnitř. Resonátor ku
lový jest naladěn jediný tón; resonátor
válcový lze vytahováním nebo zasunováním
laditi různé tóny. Papírový větrníček otáčivý svislé jehle, jenž umístěn
u menšího otvoru resonátoru, prudce roztočí, jakmile zazní tón, nějž
je resonátor naladěn. 125. Takto lze dokázati zvuku strun
a pod. Rozezvučíme-li vyšší
z nich (2JV), vydává nižší struna týž tón (2N) jakožto svůj druhý tón harmo
nický. Resonátory jsou
důležité pro analysi složitého zvuku;
je-li zvuku obsažen tón, nějž. Resonátory Helmholtzovy. tom přesvědčíme, foukneme-li přes okraj trubice.
. Dvě kyvadla stejné doby kyvu jsou zavěšena spo
lečném pružném trámci. Rozechvějeme-li polychordu jednu dvou stejně naladěných
strun, rozezvučí druhá zní, když prvou umlčíme.
*) (nar. 848), vynikající fysik český (zejména oboru
akustiky1, působí jako professor fysiky chorvatské universitě Záhřebe.
Na tomto pozorováni jsou založeny
resonátory Helmholtzovy (obr.), jehož délku lze měniti po
souváním hladiny vodní, držme ladičku tón její zesílí tehdy
nejvíce, když sloupec vzduchový naladěn právě týž tón jako la
dička. 126.
Obr. Nalaďme na
polychordu dvě struny oktávě (kmitočty N). protější straně mají úzký otvor
o, jímž přikládají uchu. Resonance sloupce vzduchového. Vlny
zvukové odrážejí hladině vodní vytvoří trvalé vlnění stojaté
tehdy, když délka sloupce vzduchového rovná čtvrtině délky vlny;,
vzduch rozechvívá resonancí. Rozkýváme-li jedno nich, rozkývá nějaké době
i druhé. vrchní tóny harmonické. 126. Zvukové kolo reakční (obr.zřetelně rozkýváme, foukáme-li proti kouli periodě souhlasně
s její dobou kyvu. Rozezvučíme-li naopak strunu hlubší (N), vydává vyšší struna svůj vlastní
tón (2N), jímž odpovídá druhý harmonický tón struny hlubší. 125.
je resonátor naladěn, resonátor zní.
Resonátory jeví také Zajímavé úkazy mechanické, jak četnými pokusy
ukázal Dvořák*).), nesoucí příčných
ramenech malé stejně naladěné resonátory, rovněž roztočí, jakmile příslušný
tón blízkosti zažnívá.
Nad sloupcem vzduchovým (obr. 127.)
